Václav (sv.)

[redakce 30]

Václav (sv.)

kolem 907 - 28.9.935

Syn knížete Vratislava I. byl v době otcovy smrti v roce 921 nezletilý, proto se vlády ujala jeho matka Drahomíra. V pramenech se jako kníže poprvé objevil v roce 924, kdy dal přenést ostatky své babičky Ludmily z Tetína do Prahy ke sv. Jiří. K babičce jej vázalo silné pouto, neboť jej vychovávala na Budči v duchu křesťanství. Pozdější legendy zdůrazňovaly jeho zbožnost a činy, dokazující jeho oddanost víře. V zahraniční politice usiloval o dobré vztahy k sousední římsko-německé říši, jíž odváděl tzv. tribut a i jím založený pražský kostel byl zasvěcen patronu Saska sv. Vítovi. Zřejmě nesouhlas s jeho proněmeckou orientací byl trnem v oku jeho bratru Boleslavovi (I.), který jej vlastní rukou ve Staré Boleslavi zavraždil (dříve se uvádělo jako datum jeho úmrtí 28.9.929). Nedlouho po smrti dal Boleslav I. přenést jeho ostatky do Prahy. Brzy začal být Václav uctíván jako mučedník, světec a patron země. Chorál Svatý Václave byl ve středověku ekvivalentem novodobé státní hymny.