Jump to content

Recommended Posts

Arnošt z Pardubic

25.3.1297 - 30.6.1364

Poslední pražský biskup, jmenovaný do této funkce v roce 1343, a od r. 1344 první pražský arcibiskup, pocházel ze starobylého rytířského rodu. Vyšší vzdělání získal v Bologni a Padově. V roce 1344 položil základní kámen k novému metropolitnímu chrámu sv. Víta na Pražském hradě, kde korunoval Karla IV. a jeho manželku Blanku z Valois, později i Václava IV. Po zřízení univerzity v Praze se stal jejím prvním kancléřem.Patřil k nejbližším přátelům a rádcům Karla IV., který jej pověřoval různými politickými i diplomatickými úkoly (např. byl často poslem Karla IV. do Avignonu, v době nepřítomnosti krále v letech 1353 a 1355 spravoval zemi aj.).Proslul snahou o nápravu mravů tehdejšího duchovenstva, byl iniciátorem zrušení tzv. ordálů (božích soudů) a v roce 1349 vydal tzv. Statuta arcibiskupa Arnošta, která se stala zákoníkem církevní praxe. Při papežské volbě v roce 1362 patřil k nejvážnějším kandidátům na papežský stolec.

Share this post


Link to post
Share on other sites
Sign in to follow this  

  • Similar Content

    • By redakce
      Vlk Miloslav
      * 17.5.1932 - 2017
      Cesta tohoto muže ke kardinálskému purpuru byla velmi složitá. Narodil se v Líšnici u Písku, maturoval na gymnáziu v Českých Budějovicích, ale místo vytouženého studia teologie mu bylo umožněno získat pouze vysokoškolské vzdělání archiváře, což bylo také jeho první zaměstnání. Nakonec však přece jen mohl splnit své předsevzetí a v roce 1968 byl vysvěcen na kněze. Působil pak jako sekretář českobudějovického biskupa a duchovní správce na několika místech jižních Čech až do roku 1978, kdy mu režim odňal státní souhlas k duchovní službě. Pracoval potom několik let jako čistič oken a archivář Státní banky v Praze. Začátkem roku 1989 směl opět nastoupit jako farář, po listopadu byl jmenován českobudějovickým biskupem a v roce 1991 po F. Tomáškovi pražským arcibiskupem a českým primasem. V listopadu 1994 jej papež jmenoval kardinálem.
    • By redakce
      Stojan Antonín Cyril
      22.5.1851 - 29.9.1923

      Pocházel z Beňova u Přerova a po studiu bohosloví v Olomouci působil dlouhá léta na venkovských římskokatolických farách na Moravě, nejdéle v Dražovicích u Vyškova. Věnoval se pěstování cyrilometodějské tradice, unionistického hnutí a mariánského kultu, zřídil řadu církevně kulturních zařízení na Velehradě, zvelebil chrám na Sv. Hostýně a přispěl k vybudování mnoha dalších církevních objektů. Zapojil se i do katolického politického hnutí, které zastupoval jak ve vídeňské říšské radě, tak i v čs. parlamentu. Po rezignaci kardinála L. Skrbenského byl v dubnu 1921 jmenován olomouckým arcibiskupem. Stal se mimořádně proslulým svou nezměrnou obětavostí, zbožností, vlídností, osobní prostotou a štědrostí. Od roku 1948 usilovaly olomoucké římskokatolické kruhy o jeho beatifikaci.
    • By redakce
      Vojtěch (sv.)
      kolem 957 - 19.2.997

      Pocházel z rodu Slavníkovců a po svém učiteli, magdeburském arcibiskupovi, přijal při biřmování jméno Adalbert. V roce 982 byl zvolen v pořadí druhým pražským biskupem. Patřil ke stoupencům reformního tzv. clunyjského hnutí, jehož hlavní požadavky (celibát duchovenstva, odstranění zbytků pohanství aj.) se snažil realizovat v Čechách. Protože narážel na odpor knížete i části duchovenstva, v roce 988 Čechy opustil a odešel nejdříve do kláštera v Monte Cassinu, poté do dalšího ve Valle Lucca a nakonec do kláštera na římském Aventinu. V roce 992 se na žádost Boleslava II. vrátil do Čech. Spolu s ním přišla i skupina benediktýnských mnichů, kteří založili v roce 993 v Praze na Břevnově náš nejstařší mužský klášter. Pro rozpory s knížetem opustil Vojtěch v roce 994 Čechy podruhé. V následujícím roce byli v Libici nad Cidlinou vyvražděni jeho příbuzní - Slavníkovci - a Vojtěch se již do Čech nevrátil. Uchýlil se opět do kláštera, ale v roce 996 odešel do Polska k Bolelavovi Chrabrému. Na misijní cestě k pohanským Prusům byl zavražděn. Jeho tělo Boleslav Chrabrý vykoupil a dal pohřbít v Hnězdně. Brzy po své smrti byl prohlášen za světce a od 11. století byl považován vedle sv. Václava za patrona Čech. Stal se rovněž patronem polské církve a podle tradice pokřtil v roce 994 i budoucího uherského krále Štěpána I. Při svém pobytu v Čechách podporoval rozvoj českého písemnictví.
    • By redakce
      Volek Jan (IV.)
      + 27.9.1351

      Tento levoboček českého krále Václava II. byl zcela oddán své nevlastní sestře Elišce, manželce Jana Lucemburského, která v jeho domě na Vyšehradě také zemřela. V roce 1310 se stal vyšehradským proboštem a kancléřem. Pro neshody s Janem Lucemburským odešel do Bavorska a po návratu se stal v roce 1334 v pořadí třiadvacátým olomouckým biskupem. V době jeho episkopátu, konkrétně 7. dubna 1348, vydal Karel IV. listinu, na jejímž základě se staly statky olomouckého biskupství přímým lénem české koruny a olomoučtí biskupové královskými many, kteří podléhali pouze králi.
    • By redakce
      Waldhauser Konrad
      kolem 1326 - 8.12.1369

      Reformní kazatel a člen augustiniánského kláštera v rakouském Waldhausenu se v Čechách poprvé objevil v roce 1358 z podnětu arcibiskupa Arnošta z Pardubic a po pozvání Karla IV. se v roce 1363 usadil trvale v Praze. Stal se kazatelem v kostele P. Marie před Týnem a v kázáních, jimiž se obracel především k pražskému německému patriciátu a univerzitním studentům, napadal zejména činnost žebravých řádů a rozmařilý život mešťanstva. Nejúčinnější prostředky k nápravě církve a společnosti spatřoval ve změně morálky a v celkovém zduchovnění života. Jeho kázání se setkávala se značným ohlasem a právem je řazen mezi Husovy předchůdce.
×
×
  • Create New...