Pocházel z Beňova u Přerova a po studiu bohosloví v Olomouci působil dlouhá léta na venkovských římskokatolických farách na Moravě, nejdéle v Dražovicích u Vyškova. Věnoval se pěstování cyrilometodějské tradice, unionistického hnutí a mariánského kultu, zřídil řadu církevně kulturních zařízení na Velehradě, zvelebil chrám na Sv. Hostýně a přispěl k vybudování mnoha dalších církevních objektů. Zapojil se i do katolického politického hnutí, které zastupoval jak ve vídeňské říšské radě, tak i v čs. parlamentu. Po rezignaci kardinála L. Skrbenského byl v dubnu 1921 jmenován olomouckým arcibiskupem. Stal se mimořádně proslulým svou nezměrnou obětavostí, zbožností, vlídností, osobní prostotou a štědrostí. Od roku 1948 usilovaly olomoucké římskokatolické kruhy o jeho beatifikaci.
Rodák ze Studénky působil po studiu teologie v Olomouci a vysvěcení na kněze jako katecheta na řadě škol na Moravě. Od roku 1934 začal přednášet na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Olomouci a po osvobození se stal docentem a krátce nato i profesorem. V roce 1949 byl jmenován papežem světícím biskupem v Olomouci a byl tajně vysvěcen arcibiskupem K.J. Matochou. Potom byl internován a po propuštění v roce 1954 působil jako katolický kněz na Olomoucku. Účastnil se II. vatikánského koncilu v letech 1963 - 1965 a poté byl jmenován administrátorem pražské arcidiecéze, koncem roku 1977 arcibiskupem českým a primasem pražským, již krátce předtím i kardinálem. Od té doby vystupoval jako obhájce občanských práv a svobod církve a byl v kontaktech s organizátory církevního disidentského hnutí. Po listopadu 1989 se podílel na přípravě i průběhu návštěvy papeže Jana Pavla II. v dubnu 1990 v Československu, ale v roce 1991 se pro vysoký věk vzdal úřadu.
Tento levoboček českého krále Václava II. byl zcela oddán své nevlastní sestře Elišce, manželce Jana Lucemburského, která v jeho domě na Vyšehradě také zemřela. V roce 1310 se stal vyšehradským proboštem a kancléřem. Pro neshody s Janem Lucemburským odešel do Bavorska a po návratu se stal v roce 1334 v pořadí třiadvacátým olomouckým biskupem. V době jeho episkopátu, konkrétně 7. dubna 1348, vydal Karel IV. listinu, na jejímž základě se staly statky olomouckého biskupství přímým lénem české koruny a olomoučtí biskupové královskými many, kteří podléhali pouze králi.