Přejít na obsah

Recommended Posts

Neumann Nepomuk Jan

28.3.1811 - 5.1.1860

Narodil se v Prachaticích na Šumavě jako syn německého otce a české matky. Studoval v Praze a v Českých Budějovicích a i když k jeho zájmům patřily jazyky, botanika a astronomie, rozhodl se pro duchovní dráhu. Protože pro množství kléru nemohl ve své diecézi dosáhnout kněžského svěcení, odešel do USA a v roce 1836 byl v New Yorku vysvěcen na kněze. Několik let působil mezi německými přistěhovalci a v roce 1840 vstoupil do řádu redemptoristů. Pro své vynikající pastorální působení byl v roce 1852 jmenován biskupem ve Filadelfii. Za svého působení založil více něž osmdesát kostelů a přes sto škol, známým se stal svým neúnavným cestováním po svěřené diecézi. V roce 1977 byl papežem Pavlem VI. prohlášen za svatého.

Sdílet tento příspěvek


Odkaz na příspěvek
Sdílet na ostatní stránky

  • Podobné příspěvky

    • Od redakce
      Vlk Miloslav
      * 17.5.1932 - 2017
      Cesta tohoto muže ke kardinálskému purpuru byla velmi složitá. Narodil se v Líšnici u Písku, maturoval na gymnáziu v Českých Budějovicích, ale místo vytouženého studia teologie mu bylo umožněno získat pouze vysokoškolské vzdělání archiváře, což bylo také jeho první zaměstnání. Nakonec však přece jen mohl splnit své předsevzetí a v roce 1968 byl vysvěcen na kněze. Působil pak jako sekretář českobudějovického biskupa a duchovní správce na několika místech jižních Čech až do roku 1978, kdy mu režim odňal státní souhlas k duchovní službě. Pracoval potom několik let jako čistič oken a archivář Státní banky v Praze. Začátkem roku 1989 směl opět nastoupit jako farář, po listopadu byl jmenován českobudějovickým biskupem a v roce 1991 po F. Tomáškovi pražským arcibiskupem a českým primasem. V listopadu 1994 jej papež jmenoval kardinálem.
    • Od redakce
      Masaryk Tomáš Garrigue
      7.3.1850 - 14.9.1937

      První čs. prezident a nejvýznamnější osobnost našich moderních dějin se narodil v Hodoníně jako syn kočího na tamnějším císařském velkostatku. Vystudoval gymnázia v Brně a ve Vídni, kde absolvoval i filozofickou fakultu. Ve Vídni začal jako docent i svou dráhu vysokoškolského učitele, ale již roku 1882 přešel do Prahy jako profesor filosofie a sociologie na nově otevřenou českou univerzitu. Zapojil se záhy do veřejného života a proslul svým nekonformním vystupováním proti českému maloměšťáctví a pseudovlastenectví. Organizoval velké střetnutí o historickou pravdu, známé jako "boj o rukopisy", které mu získalo učenecký věhlas, i když byl často velmi ostře napadán. Ještě větší zápas svedl na přelomu století v tzv. hilsneriádě, kdy se postavil proti pověře o židovské rituální vraždě. V posledních desetiletích 19. století napsal řadu významných filozofických spisů, v nichž se zabýval především smyslem českých dějin. V řadě publikací (Jan Hus, Karel Havlíček, Česká otázka aj.) dokazoval, že základem českého národního obrození byla reformační tradice. Zabýval se společenskou problematikou a ve své Sociální otázce podrobil kritice marxistické učení. Ve filosofii propagoval především problematiku demokracie a humanity, kterou spojoval se svým netradičním křesťanským světovým názorem. Mimořádnou roli hrála v jeho učení otázka morálky, kterou prosazoval nejen v teorii, ale i ve svém osobním životě a v politice. Byl zakladatelem tzv. politického realismu, s nímž vstoupil na kolbiště společenských zápasů na přelomu 19. a 20. století. Jako poslanec rakouské říšské rady svedl velká střetnutí se svými protivníky votázkách víry a svobody svědomí, jimiž odsuzoval nadvládu římsko-katolické církve ve školství a kultuře. Odhaloval také řadu nešvarů rakouské zahraniční politiky a získal kredit nesmlouvavého kritika postoje vlády k jihoslovanským národům. Po vypuknutí první světové války odešel do emigrace, aby zde zahájil zahraniční akci, která vedla ke vzniku samostatného Československa. Zasloužil se o založení naší zahraniční armády - legií a za pomoci dalších spolupracovníků v čele s M.R. Štefánikem a dr. E. Benešem prosadil uznání nového státu mocnostmi Dohody. Po vzniku ČSR byl zvolen prezidentem republiky a v této funkci zůstal až do své abdikace v prosinci 1935. Získal obrovské uznání jak u národů doma, tak i v zahraničí. Po celé období svého úřadu prosazoval a hájil demokracii, snažil se o zabezpečení nového státu spojenectvím s vítěznými státy Dohody a podporoval úsilí ministra zahraničí Beneše, kterého doporučil a prosadil jako svého nástupce. I po své smrti zůstal symbolem nové české státnosti a demokratického uspořádání společnosti. Jeho památka byla hanobena nacistickými okupanty za druhé světové války a znovu po únoru 1948, kdy se osobnost prvního čs. prezidenta jevila jako symbol buržoazní republiky a předmnichovské demokracie. Stejně jako za svého života i po smrti měl a má množství obdivovatelů, ale také odpůrců nejrůznější politické provenience.
















    • Od redakce
      Tomášek František (kardinál)
      30.6.1899 - 4.8.1992

      Rodák ze Studénky působil po studiu teologie v Olomouci a vysvěcení na kněze jako katecheta na řadě škol na Moravě. Od roku 1934 začal přednášet na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Olomouci a po osvobození se stal docentem a krátce nato i profesorem. V roce 1949 byl jmenován papežem světícím biskupem v Olomouci a byl tajně vysvěcen arcibiskupem K.J. Matochou. Potom byl internován a po propuštění v roce 1954 působil jako katolický kněz na Olomoucku. Účastnil se II. vatikánského koncilu v letech 1963 - 1965 a poté byl jmenován administrátorem pražské arcidiecéze, koncem roku 1977 arcibiskupem českým a primasem pražským, již krátce předtím i kardinálem. Od té doby vystupoval jako obhájce občanských práv a svobod církve a byl v kontaktech s organizátory církevního disidentského hnutí. Po listopadu 1989 se podílel na přípravě i průběhu návštěvy papeže Jana Pavla II. v dubnu 1990 v Československu, ale v roce 1991 se pro vysoký věk vzdal úřadu.
    • Od redakce
      Toufar Josef
      14.2.1902 - 25.2.1950

      Kněz, který se stal obětí boje poúnorového režimu s katolickou církví. Byl rodákem z Drnholce na Českomoravské vysočině, vyučil se truhlářem a pro kněžskou dráhu se rozhodl až ve zralém věku. Po vysvěcení v roce 1940 vykonával duchovní službu v Zahrádkách a odtud byl v roce 1948 přeložen do Čihoště. Zde byl v prosinci státní bezpečností zinscenován tzv. čihošťský zázrak s pohybujícím se křížkem nad kostelním oltářem, ale obviněn z tohoto činu byl Toufar. Byl zatčen, uvězněn a po útrapách zemřel ve státním sanatoriu v Praze.
×
×
  • Vytvořit...