Jump to content

Recommended Posts

Jan z Jenštejna

1349 - 17.6.1400

V pořadí třetí pražský arcibiskup nastoupil na stolec roku 1379 po rezignaci svého strýce Jana Očka z Vlašimi. Předtím vystudoval teologii v Praze a na univerzitách v Itálii a Francii, od roku 1376 byl biskupem v Míšni. Vedle arcibiskupského úřadu byl v letech 1380 - 1384 kancléřem Václava IV. Jejich počáteční přátelský vztah se postupem doby změnil v nevraživost a vyústil v otevřené nepřátelství. K prvnímu vážnému konfliktu došlo v době tzv. církevního schizmatu, v němž arcibiskup stál důsledně na straně římského papeže Urbana VI., zatímco král zaujal vyčkávací postoj a podporoval spíše papeže v Avignonu. K novému konfliktu došlo roku 1393. Tehdy arcibiskup zhatil prostřednictvím svého generálního vikáře Johánka z Pomuku úmysl Václava IV. o přeměnu benediktýnského opatství v Kladrubech v samostatnou diecézi. Poté, když byl generální vikář umučen a vhozen v pytli do Vltavy, opustil Jan z Jenštejna tajně zemi a dožadoval se marně spravedlnosti u papeže. Po návratu zpět bylo jeho postavení neudržitelné. Král mu zkonfiskoval statky a roku 1396 byl Jan z Jenštejna nucen vzdát se svého úřadu. Zemřel v zapomnění v Římě.

Share this post


Link to post
Share on other sites
Sign in to follow this  

  • Similar Content

    • By redakce
      Stojan Antonín Cyril
      22.5.1851 - 29.9.1923

      Pocházel z Beňova u Přerova a po studiu bohosloví v Olomouci působil dlouhá léta na venkovských římskokatolických farách na Moravě, nejdéle v Dražovicích u Vyškova. Věnoval se pěstování cyrilometodějské tradice, unionistického hnutí a mariánského kultu, zřídil řadu církevně kulturních zařízení na Velehradě, zvelebil chrám na Sv. Hostýně a přispěl k vybudování mnoha dalších církevních objektů. Zapojil se i do katolického politického hnutí, které zastupoval jak ve vídeňské říšské radě, tak i v čs. parlamentu. Po rezignaci kardinála L. Skrbenského byl v dubnu 1921 jmenován olomouckým arcibiskupem. Stal se mimořádně proslulým svou nezměrnou obětavostí, zbožností, vlídností, osobní prostotou a štědrostí. Od roku 1948 usilovaly olomoucké římskokatolické kruhy o jeho beatifikaci.
    • By redakce
      Očko z Vlašimi Jan
      asi 1292 - 14.1.1380

      Tento druhý pražský arcibiskup pocházel ze starého českého rodu pánů z Vlašimi. Od mládí patřil k přátelům Karla IV. Stal se kanovníkem a proboštem kapituly u Všech svatých na Pražském hradě, v roce 1351 byl na přání Karla IV. zvolen olomouckým biskupem a v této funkci setrval až do roku 1364. Jako přítel a rádce doprovázel Karla IV. v roce 1355 na jeho cestě do Itálie, v době jeho nepřítomnosti v zemi byl zemským správcem i poručníkem nezletilého Václava IV. Po smrti prvního pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic v roce 1364 nastoupil na jeho místo a arcibiskupského úřadu se vzdal až rok před svou smrtí. V roce 1378 byl papežem Urbanem VI. jmenován kardinálem, prvním v českém státě.
    • By redakce
      Prečan Leopold
      8.3.1866 - 2.3.1947

      Rodák z Velkého Týnce u Olomouce vystudoval teologickou fakultu v Olomouci a po působení na venkovských farách nastoupil roku 1897 do kanceláře olomoucké arcibiskupské konzistoře. Od roku 1902 začal přednášet na olomoucké teologické fakultě dějiny církevního práva. Po smrti arcibiskupa C. Stojana v roce 1923 se stal jeho nástupcem. Podařilo se mu zvelebit ekonomickou situaci arcibiskupství, která byla za jeho předchůdce značně rozvrácena. Za pomoci svého přítele z mládí ministra msgr. J. Šrámka zachránil před pozemkovou reformou valnou část rozsáhlých arcibiskupských lesů. Přátelství se Šrámkem se však ukázalo jako nevýhodné za nacistické okupace, kdy byl Prečan pod neustálým dohledem gestapa, takže se uchýlil na Svatý Kopeček u Olomouce.
    • By redakce
      Metoděj
      asi 815 - 6.4.855

      Pocházel ze Soluně (řec. Thessaloniké), vystudoval práva a začal pracovat ve státních službách. Poté pobýval nějakou dobu v klášteře a později podnikl spolu s mladším bratren Konstantinem misijní cestu k Chazarům žijícím kolem dolní Volhy. Poté, když papež odmítl žádost velkomoravského knížete Rastislava o vyslání učitelů křesťanství z Říma na Velkou Moravu, obrátil se Rastislav se stejnou žádostí do Byzance. Byzantský císař Michal III. jeho žádosti vyhověl a vyslal na Velkou Moravu v roce 863 soluňské bratry. Jejich úkolem bylo vychovat domácí moravské duchovenstvo jako předpoklad pro církevní samostatnost Velké Moravy a vyložit lidu ve srozumitelném jazyce křesťanskou věrouku. Proto oba bratři kázali a vyučovali staroslověnsky a pro tyto potřeby sestavil Konstantin i vhodné písmo, tzv. hlaholici. V roce 867 bylo třeba vyřešit některé církevně právní otázky a vysvětit kandidáty kněžství. Proto se oba bratři i se svými učedníky odebrali do Říma. Papež Hadrián II. schválil slovanskou liturgii, dal souhlas s vysvěcením žáků a po Konstantinově smrti roku 869 ustanovil Metoděje arcibiskupem sirmijským a misijním biskupem pro Slovany s posláním vybudovat církevní provincii na východ od provincie salcburské. Při zpáteční cestě na Velkou Moravu byl Metoděj zajat a vězněn v jednom ze švábských klášterů. Teprve v roce 873 byl na zásah papeže Jana VIII. propuštěn ze zajetí, ale součsně došlo nejen k zákazu používání staroslověnského jazyka při bohoslužbách na Velké Moravě, ale i k neshodám mezi Metodějem a Rastislavovým nástupcem na Velké Moravě Svatoplukem. Proto podnikl Metoděj novou cestu do Říma, obhájil své učení a papež roku 880 bulou Industriae tuae (Péči tvé) slovanskou liturgii opět potvrdil. Zároveň zřídil na Moravě arcidiecézi v čele s Metodějem jako metropolitou a dal mu i dva světící biskupy (jedním z nich byl Wiching). Současně převzala papežská kurie Velkou Moravu pod svou přímou ochranu. Po svém návratu na Velkou Moravu pokřtil Metoděj mj. i českého knížete Bořivoje a jeho manželku Ludmilu, dokončil překlad bible, započatý Konstantinem a přeložil i další texty, snad i právní spis Nomokánon. Pro neshody s Wichingem určil svým nástupcem Gorazda. Po Metodějově smrti byl přesto správou diecéze pověřen nitranský biskup Wiching, zatímco Metodějovi žáci byli uvězněni a později vyhnáni. Spory mezi zastánci latinské a slovanské liturgie skončily vítězstvím stoupenců latinského obřadu. V roce 1981 byli Konstantin a Metoděj spolu se sv. Benediktem vyhlášeni patrony Evropy.
×
×
  • Create New...