Jump to content

Recommended Posts

Farský Karel

26.7.1880 - 12.6.1927

Zakladatel a patriarcha československé církve se narodil ve Škodějově u Semil. Po studiích na pražské bohoslovecké fakultě působil nejdříve jako římskokatolický kaplan v západních Čechách, pak jako adjunkt na teologické fakultě v Praze, kde získal doktorát teologie, a v letech 1910 - 1919 jako profesor náboženství v Praze a v Plzni. V roce 1919 se postavil do čela kněží, kteří požadovali reformy v římskokatolické církvi, a v lednu 1920 předsedal schůzi, na níž byla založena nová Československá církev. V roce 1924 se po rozkolu a odchodu zastánců pravoslavné orientace stal po Gorazdu-Pavlíkovi patriarchou a vtiskl pak Československé církvi charakter reformační. Napsal v tomto směru několik náboženských spisů. Roku 1925 se zúčastnil sjezdu I. světové všekřesťanské konference ve Stockholmu a stal se členem jejího stálého výboru. Angažoval se i v jiných mezinárodních církevních institucích. V letech 1925 - 1926 byl na návštěvě v USA, kde získával krajany pro novou církev. Nedlouho po návratu do Prahy zemřel.

Share this post


Link to post
Share on other sites
Sign in to follow this  

  • Similar Content

    • By redakce
      Matocha Josef Karel
      14.5.1888 - 2.11.1961

      Rodák ze slováckého Pitína. Po studiích na arcibiskupském gymnáziu v ,Kroměříži a na Gregoriánské univerzitě v Římě působil v duchovní správě na severní Moravě v Sobotíně a ve Vernířovicích a na Slovensku ve vojenské nemocnici v Ružomberku. Od roku 1923 přednášel na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Olomouci křesťanskou filozofii a spekulativní dogmatiku, v roce 1936 byl jmenován řádným profesorem, dvakrát byl i děkanem fakulty. Napsal řadu teologických spisů z oboru dogmatiky. Za okupace byl penzionován a v roce 1945 se na fakultu opět vrátil. V letech 1936 a 1940 byl papežem jmenován apoštolským vizitátorem a působil na Slovensku. V roce 1948 byl jmenován arcibiskupem v Olomouci a v období jednání mezi vládními zmocněnci a církví, jichž se aktivně zúčastnil, se snažil uhájit nezávislost církve i jejího tisku. Vzhledem ke svému nekonformnímu postoji byl roku 1950 internován ve svém arcibiskupském paláci a žil v naprosté izolaci do své smrti.

    • By redakce
      Kordač František
      11.1.1852 - 26.4.1934

      Cesta tohoto muže na pražský arcibiskupský stolec vedla z rodných Seletic na Nymbursku na teologická a filozofická studia v Římě a potom přes kaplanství v Liberci na kněžský seminář v Litoměřicích a v roce 1905 na místo profesora teologické fakulty v Praze. Po vzniku ČSR se angažoval v lidové straně, ale již v roce 1919 byl zvolen pražským arcibiskupem a primasem. Stál v čele katolické církve v Čechách v těžké době poválečného odklonu obyvatel od náboženství a poměrně napjatého vztahu čs. vlády a Vatikánu. Byl znám jako velmi skromný člověk. Spíše z tohoto důvodu se dostal do rozporu s papežským nunciem a v roce 1931 se arcibiskupského úřadu vzdal. Po celou dobu funkce hájil všechna církevní dogmata, ale respektoval i české národní zájmy.
    • By redakce
      Gorazd - Pavlík Matěj
      26.5.1879 - 4.9.1942

      Pocházel z rolnické rodiny z Hrubé Vrbky na Hodonínsku, vystudoval gymnázium v Kroměříži a teologickou fakultu v Olomouci. Působil jako kaplan a později duchovní správce Zemského léčebného ústavu v Kroměříži. Již za studií projevoval zájem o pravoslavnou církev a prohloubil jej při četných návštěvách do zahraničí, zvláště do jihoslovanských zemí. V roce 1920 se podílel na založení Československé církve, kterou se však snažil přivést k pravoslaví a jako její první biskup se nechal posvětit pravoslavným patriarchou v Bělehradě a přijal jméno Gorazd. Když většina členů československé církve prosadila její samostatnost, vystoupil z ní a stal se roku 1925 biskupem České náboženské obce pravoslavné v Praze. Za nacistické okupace byl ve styku s odbojem a po atentátu na R. Heydricha a ukrytí parašutistů v pravoslavném kostele v Praze v Resslově ulici byl nacisty zatčen a popraven.
    • By redakce
      Albík z Uničova
      asi 1388 - 22. nebo 27.7.1412

      Mistr svobodných umění, doktor práv i medicíny a pražský arcibiskup se narodil kolem roku 1388 v Uničově na Moravě. Proslul jako specialista v oboru vnitřního lékařství a jako profesor lékařské fakulty pražské univerzity. V roce 1396 se stal osobním lékařem Václava IV. V roce 1400 byl povýšen do šlechtického stavu a roku 1411 získal uprázdněný pražský arcibiskupský stolec, i když na kněze byl vysvěcen až dodatečně. Již v následujícím roce se však arcibiskupského úřadu vzdal ve prospěch Konráda z Vechty a stal se vyšehradským proboštem a titulárním arcibiskupem cesarejským. Po smrti Václava IV. (1419) opustil Čechy a jako osobní lékař Zikmunda Lucemburského zemřel roku 1427 v Uhrách. Z jeho spisů patří k nejvýznamnějším latinsky psané Pravidlo pro zachování zdraví, v němž propagoval mj. dietu.
×
×
  • Create New...