Jump to content

Recommended Posts

Brus z Mohelnice Antonín

13.2.1518 - 28.8.1580

V pořadí osmý pražský arcibiskup se narodil v Mohelnici na Moravě. V Praze vystudoval teologii a vstoupil do řádu křižovníků s červenou hvězdou (v letech 1552 - 1580 byl jeho velmistrem). Po nástupu Ferdinanda I. Habsburského na český trůn se stal tajným radou a nejvyšším polním kazatelem armády, zároveň byl i Ferdinandovým osobním zpovědníkem. Od roku 1558 byl biskupem ve Vídni, od roku 1561 pražským arcibiskupem. Došlo tak po 135 letech k opětnému obsazení arcibiskupského stolce. V letech 1561 - 1563 se účastnil s přestávkami závěru jednání tridentského koncilu, zahájeného již v roce 1545, a v souladu s jeho usneseními začal uskutečňovat postupnou rekatolizaci českých zemí. I jeho zásluhou povolil roku 1564 papež přijímání pod obojí způsobou. Tento ústupek ovšem rozpory mezi katolíky a utrakvisty v zemi nevyřešil.

Share this post


Link to post
Share on other sites
Sign in to follow this  

  • Similar Content

    • By redakce
      Stojan Antonín Cyril
      22.5.1851 - 29.9.1923

      Pocházel z Beňova u Přerova a po studiu bohosloví v Olomouci působil dlouhá léta na venkovských římskokatolických farách na Moravě, nejdéle v Dražovicích u Vyškova. Věnoval se pěstování cyrilometodějské tradice, unionistického hnutí a mariánského kultu, zřídil řadu církevně kulturních zařízení na Velehradě, zvelebil chrám na Sv. Hostýně a přispěl k vybudování mnoha dalších církevních objektů. Zapojil se i do katolického politického hnutí, které zastupoval jak ve vídeňské říšské radě, tak i v čs. parlamentu. Po rezignaci kardinála L. Skrbenského byl v dubnu 1921 jmenován olomouckým arcibiskupem. Stal se mimořádně proslulým svou nezměrnou obětavostí, zbožností, vlídností, osobní prostotou a štědrostí. Od roku 1948 usilovaly olomoucké římskokatolické kruhy o jeho beatifikaci.
    • By redakce
      Waldhauser Konrad
      kolem 1326 - 8.12.1369

      Reformní kazatel a člen augustiniánského kláštera v rakouském Waldhausenu se v Čechách poprvé objevil v roce 1358 z podnětu arcibiskupa Arnošta z Pardubic a po pozvání Karla IV. se v roce 1363 usadil trvale v Praze. Stal se kazatelem v kostele P. Marie před Týnem a v kázáních, jimiž se obracel především k pražskému německému patriciátu a univerzitním studentům, napadal zejména činnost žebravých řádů a rozmařilý život mešťanstva. Nejúčinnější prostředky k nápravě církve a společnosti spatřoval ve změně morálky a v celkovém zduchovnění života. Jeho kázání se setkávala se značným ohlasem a právem je řazen mezi Husovy předchůdce.
    • By redakce
      Želivský Jan
      + 9.3.1422

      Jeho původ halí tajemství. Je o něm známo pouze to, že před příchodem do Prahy byl členem premonstrátského řádu želivského kláštera v jižních Čechách. V pramenech se objevil poprvé v roce 1418, a to již jako kazatel u P. Marie Sněžné na Novém Městě pražském a jako vůdce radikálních pražských husitů. Pranýřoval nejpalčivější nešvary doby a 30. července 1419 stál v čele povstání proti novoměstské radnici, která představovala baštu nepřátel husitství. Dobytí radnice, defenestrace konšelů na nastavené husitské zbraně a volba nových konšelů byly výsledkem akce, která udala Praze radikální směr a zahájila období otevřeného boje. J. Želivský ovládal Prahu více než dva roky. V roce 1420 se mu poprvé podařilo spojit Staré a Nové Město pražské v jeden správní celek, jemuž stál prakticky v čele. Často se přikláněl ke spojenectví s Táborem a zastával významné místo i v husitské duchovní správě. Opíral se o novoměstskou chudinu, nedůvěřoval panstvu a k jeho odpůrcům patřili i někteří mistři pražské univerzity. nesouhlasící s jeho vládou v Praze, která nabyly od podzimu 1421 charakteru diktatury. Proto byla začátkem února ustavena komise, která zbavila Želivského politické moci a ponechala mu jen duchovní úřad, ale zanedlouho poté byl učiněn zodpovědným za všechnu krev, prolitou v Praze, vylákán na radnici a tajně popraven. Jeho smrtí skončilo období pražského radikalismu.
    • By redakce
      Očko z Vlašimi Jan
      asi 1292 - 14.1.1380

      Tento druhý pražský arcibiskup pocházel ze starého českého rodu pánů z Vlašimi. Od mládí patřil k přátelům Karla IV. Stal se kanovníkem a proboštem kapituly u Všech svatých na Pražském hradě, v roce 1351 byl na přání Karla IV. zvolen olomouckým biskupem a v této funkci setrval až do roku 1364. Jako přítel a rádce doprovázel Karla IV. v roce 1355 na jeho cestě do Itálie, v době jeho nepřítomnosti v zemi byl zemským správcem i poručníkem nezletilého Václava IV. Po smrti prvního pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic v roce 1364 nastoupil na jeho místo a arcibiskupského úřadu se vzdal až rok před svou smrtí. V roce 1378 byl papežem Urbanem VI. jmenován kardinálem, prvním v českém státě.
×
×
  • Create New...