Jump to content

Recommended Posts

Blahoslav Jan

20.2.1523 - 4.11.l571

Tento přerovský rodák získal základy vzdělání v rodném městě a nedalekém Prostějově, vyšší vzdělání na protestantských univerzitách v cizině. V roce 1553 dosáhl kněžského svěcení, o čtyři roky později byl zvolen jedním ze čtyř biskupů Jednoty bratrské se sídlem v Ivančicích a v následujícím roce se stal i jejím tajemníkem. Zasloužil se o uspořádání archivu Jednoty a sepsal několik drobnějších zpráv o jejích dějinách. Podílel se na vydání dvou sbírek duchovních písní - Šamotulského a Ivančického kancionálu (1558, 1569). V roce 1571 dokončil Gramatiku českou, která však vyšla tiskem až v roce 1857, sestavil první český Slabikář a první českou příručku o hudební teorii s názvem Musica. Zásluhou Jednoty bratrské vyšel v roce 1579 první svazek Bible kralické, pro niž přeložil Nový zákon. Na studiích v cizině se seznámil s humanistickou vzdělaností a snažil se ji prosadit i v domácím prostředí, narážel však na odpor dalšího z biskupů Jednoty bratrské Jana Augusty. Svůj názor na nutnost a potřebu vzdělání vysvětlil a obhájil spisem Filipika proti misomusům (1567).

Share this post


Link to post
Share on other sites
Sign in to follow this  

  • Similar Content

    • By redakce
      Vlk Miloslav
      * 17.5.1932 - 2017
      Cesta tohoto muže ke kardinálskému purpuru byla velmi složitá. Narodil se v Líšnici u Písku, maturoval na gymnáziu v Českých Budějovicích, ale místo vytouženého studia teologie mu bylo umožněno získat pouze vysokoškolské vzdělání archiváře, což bylo také jeho první zaměstnání. Nakonec však přece jen mohl splnit své předsevzetí a v roce 1968 byl vysvěcen na kněze. Působil pak jako sekretář českobudějovického biskupa a duchovní správce na několika místech jižních Čech až do roku 1978, kdy mu režim odňal státní souhlas k duchovní službě. Pracoval potom několik let jako čistič oken a archivář Státní banky v Praze. Začátkem roku 1989 směl opět nastoupit jako farář, po listopadu byl jmenován českobudějovickým biskupem a v roce 1991 po F. Tomáškovi pražským arcibiskupem a českým primasem. V listopadu 1994 jej papež jmenoval kardinálem.
    • By redakce
      Tomášek František (kardinál)
      30.6.1899 - 4.8.1992

      Rodák ze Studénky působil po studiu teologie v Olomouci a vysvěcení na kněze jako katecheta na řadě škol na Moravě. Od roku 1934 začal přednášet na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Olomouci a po osvobození se stal docentem a krátce nato i profesorem. V roce 1949 byl jmenován papežem světícím biskupem v Olomouci a byl tajně vysvěcen arcibiskupem K.J. Matochou. Potom byl internován a po propuštění v roce 1954 působil jako katolický kněz na Olomoucku. Účastnil se II. vatikánského koncilu v letech 1963 - 1965 a poté byl jmenován administrátorem pražské arcidiecéze, koncem roku 1977 arcibiskupem českým a primasem pražským, již krátce předtím i kardinálem. Od té doby vystupoval jako obhájce občanských práv a svobod církve a byl v kontaktech s organizátory církevního disidentského hnutí. Po listopadu 1989 se podílel na přípravě i průběhu návštěvy papeže Jana Pavla II. v dubnu 1990 v Československu, ale v roce 1991 se pro vysoký věk vzdal úřadu.
    • By redakce
      Toufar Josef
      14.2.1902 - 25.2.1950

      Kněz, který se stal obětí boje poúnorového režimu s katolickou církví. Byl rodákem z Drnholce na Českomoravské vysočině, vyučil se truhlářem a pro kněžskou dráhu se rozhodl až ve zralém věku. Po vysvěcení v roce 1940 vykonával duchovní službu v Zahrádkách a odtud byl v roce 1948 přeložen do Čihoště. Zde byl v prosinci státní bezpečností zinscenován tzv. čihošťský zázrak s pohybujícím se křížkem nad kostelním oltářem, ale obviněn z tohoto činu byl Toufar. Byl zatčen, uvězněn a po útrapách zemřel ve státním sanatoriu v Praze.
    • By redakce
      Vojtěch (sv.)
      kolem 957 - 19.2.997

      Pocházel z rodu Slavníkovců a po svém učiteli, magdeburském arcibiskupovi, přijal při biřmování jméno Adalbert. V roce 982 byl zvolen v pořadí druhým pražským biskupem. Patřil ke stoupencům reformního tzv. clunyjského hnutí, jehož hlavní požadavky (celibát duchovenstva, odstranění zbytků pohanství aj.) se snažil realizovat v Čechách. Protože narážel na odpor knížete i části duchovenstva, v roce 988 Čechy opustil a odešel nejdříve do kláštera v Monte Cassinu, poté do dalšího ve Valle Lucca a nakonec do kláštera na římském Aventinu. V roce 992 se na žádost Boleslava II. vrátil do Čech. Spolu s ním přišla i skupina benediktýnských mnichů, kteří založili v roce 993 v Praze na Břevnově náš nejstařší mužský klášter. Pro rozpory s knížetem opustil Vojtěch v roce 994 Čechy podruhé. V následujícím roce byli v Libici nad Cidlinou vyvražděni jeho příbuzní - Slavníkovci - a Vojtěch se již do Čech nevrátil. Uchýlil se opět do kláštera, ale v roce 996 odešel do Polska k Bolelavovi Chrabrému. Na misijní cestě k pohanským Prusům byl zavražděn. Jeho tělo Boleslav Chrabrý vykoupil a dal pohřbít v Hnězdně. Brzy po své smrti byl prohlášen za světce a od 11. století byl považován vedle sv. Václava za patrona Čech. Stal se rovněž patronem polské církve a podle tradice pokřtil v roce 994 i budoucího uherského krále Štěpána I. Při svém pobytu v Čechách podporoval rozvoj českého písemnictví.
    • By redakce
      Volek Jan (IV.)
      + 27.9.1351

      Tento levoboček českého krále Václava II. byl zcela oddán své nevlastní sestře Elišce, manželce Jana Lucemburského, která v jeho domě na Vyšehradě také zemřela. V roce 1310 se stal vyšehradským proboštem a kancléřem. Pro neshody s Janem Lucemburským odešel do Bavorska a po návratu se stal v roce 1334 v pořadí třiadvacátým olomouckým biskupem. V době jeho episkopátu, konkrétně 7. dubna 1348, vydal Karel IV. listinu, na jejímž základě se staly statky olomouckého biskupství přímým lénem české koruny a olomoučtí biskupové královskými many, kteří podléhali pouze králi.
×
×
  • Create New...