Přejít na obsah

Recommended Posts

Želivský Jan

+ 9.3.1422

Jeho původ halí tajemství. Je o něm známo pouze to, že před příchodem do Prahy byl členem premonstrátského řádu želivského kláštera v jižních Čechách. V pramenech se objevil poprvé v roce 1418, a to již jako kazatel u P. Marie Sněžné na Novém Městě pražském a jako vůdce radikálních pražských husitů. Pranýřoval nejpalčivější nešvary doby a 30. července 1419 stál v čele povstání proti novoměstské radnici, která představovala baštu nepřátel husitství. Dobytí radnice, defenestrace konšelů na nastavené husitské zbraně a volba nových konšelů byly výsledkem akce, která udala Praze radikální směr a zahájila období otevřeného boje. J. Želivský ovládal Prahu více než dva roky. V roce 1420 se mu poprvé podařilo spojit Staré a Nové Město pražské v jeden správní celek, jemuž stál prakticky v čele. Často se přikláněl ke spojenectví s Táborem a zastával významné místo i v husitské duchovní správě. Opíral se o novoměstskou chudinu, nedůvěřoval panstvu a k jeho odpůrcům patřili i někteří mistři pražské univerzity. nesouhlasící s jeho vládou v Praze, která nabyly od podzimu 1421 charakteru diktatury. Proto byla začátkem února ustavena komise, která zbavila Želivského politické moci a ponechala mu jen duchovní úřad, ale zanedlouho poté byl učiněn zodpovědným za všechnu krev, prolitou v Praze, vylákán na radnici a tajně popraven. Jeho smrtí skončilo období pražského radikalismu.

Odkaz na příspěvek
Sdílet na ostatní stránky
  • Podobné příspěvky

    • Od redakce
      Waldhauser Konrad
      kolem 1326 - 8.12.1369

      Reformní kazatel a člen augustiniánského kláštera v rakouském Waldhausenu se v Čechách poprvé objevil v roce 1358 z podnětu arcibiskupa Arnošta z Pardubic a po pozvání Karla IV. se v roce 1363 usadil trvale v Praze. Stal se kazatelem v kostele P. Marie před Týnem a v kázáních, jimiž se obracel především k pražskému německému patriciátu a univerzitním studentům, napadal zejména činnost žebravých řádů a rozmařilý život mešťanstva. Nejúčinnější prostředky k nápravě církve a společnosti spatřoval ve změně morálky a v celkovém zduchovnění života. Jeho kázání se setkávala se značným ohlasem a právem je řazen mezi Husovy předchůdce.
    • Od redakce
      Milíč z Kroměříže Jan
      + léto 1374

      Tento pražský reformní kazatel byl původně úředníkem královské kanceláře Karla IV. a kanovníkem. Začátkem šedesátých let 14. století se však vzdal všech hodností i důchodů, aby se mohl věnovat poslání lidového kazatele a prosazovat reformu církevního života. Kázal až pětkrát denně, zpočátku v kostele sv. Mikuláše na Malé Straně, později u sv. Jiljí na Starém Městě pražském. Jeho kázání se setkávala s nebývalým ohlasem, mj. silně působila i na Matěje z Janova a Tomáše Štítného. Milíč si byl vědom hloubky krize, v níž se ocitla soudobá církev, a snažil se předejít vyhrocení konfliktu hlásáním nutnosti reforem uvnitř církve samotné. V roce 1366 dokonce při jednom kázání označil za Antikrista i Karla IV., za což byl potrestán vězením. O rok později byl obviněn z kázání bludů a uvězněn v Římě (ve vězení sepsal latinsky svůj nejvýznamnější spis - Knížku o Antikristovi). Po propuštění se vrátil do Prahy a pokračoval v kazatelské činnosti. V roce 1372 vybudoval v Praze útulek pro padlé dívky, zv. Jeruzalém. Novému obvinění z kacířství musel čelit opět roku 1374. Ve snaze obhájit se odešel za papežem do Avignonu, tam však ještě před ukončením procesu zemřel.
    • Od redakce
      Mikuláš z Drážďan
      + asi 1417

      Německý reformní kazatel a teolog byl teoretikem malé skupiny náboženských reformátorů, mistrů tzv. drážďanské školy. Od roku 1411 působil v Praze. Názorově měl velmi blízko k Jakoubkovi ze Stříbra, spolu s ním zavedl od roku 1414 v Praze přijímání i z kalicha také pro laiky. Připouštěl rovněž možnost svobodného kázání laiků a domníval se, že napravit tehdejší církevní zlořády je povinností světské moci. Byl upálen na hranici v Míšni.
    • Od redakce
      Koranda Václav starší
      + 1453

      Od roku 1414 působil jako husitský kazatel v Plzni a stal se zakladatelem tamější husitské obce. Na podzim 1419 přivedl husity z Plzně a okolí na shromáždění pražských i venkovských husitů na horu Křížky a formuloval svůj radikální program. V roce 1420 přešel z Plzně do Tábora a stal se jedním z vůdců radikálního směru táborského učení. V roce 1437 se objevil jako duchovní správce v Žatci, poté se opět vrátil do Tábora a roku 1451 zde diskutoval s E. S. Piccolonminim, pozdějším papežem Piem II., který Tábor navštívil. Po dobytí Tábora Jiřím z Poděbrad roku 1452 byl vězněn v Praze a po té až do konce života na královském hradě Litici.
    • Od redakce
      Hus Jan
      asi 1371 - 6.7.1415

      Náboženský myslitel, kazatel a reformátor se narodil v jihočeském Husinci. Základní vzdělání získal na nižší škole v blízkých Prachaticích, potom pokračoval na pražské univerzitě. Studium na artistické (= filozofické) fakultě zakončil roku 1396 jako mistr svobodných umění, po dvou letech se stal řádným profesorem, roku 1400 byl vysvěcen na kněze a pokračoval ve studiu teologie. Dokázal spojit činnost na univerzitě s činností lidového kazatele. Brzy jej zaujalo učení oxfordského reformátora J. Viklefa (pojetí církve, princip božího zákona aj.), které rozvinul a aplikoval na domácí poměry. V Betlémské kapli, jejímž kazatelem se stal v roce 1402, našel tribunu pro šíření svých názorů mezi lidové vrstvy. Kázal česky a připisuje se mu i reforma českého pravopisu (De ortographia bohemica), která spočívala v odstranění spřežek a zavedení diakritických znamének, tzv. nábodeníček. Úpravou a vlastní tvorbou duchovních písní v mateřském jazyce se zasloužil o reformu zpěvu. V roce 1409, po vydání Dekretu kutnohorského a odchodu většiny německých mistrů i studentů z Prahy, se stal prvním rektorem "znárodnělé" univerzity. Tehdy již stál v čele reformního hnutí a svým postojem i názory proti sobě popudil jak pražského arcibiskupa a papežskou kurii, tak krále Václava IV. V roce 1410 byl dán do klatby a poté, když roku 1412 veřejně vystoupil proti prodávání odpustků a nad Prahou byl vyhlášen interdikt, Prahu opustil. Působil jako kazatel na venkově (Kozí Hrádek, Sezimovo Ústí, Krakovec) a dokončil tu některá stěžejní díla: De ecclesia (O církvi), De sex erroribus (O šesti bludech), české spisy O poznání cesty pravé ke spasení, Knížky o svatokupectví, Postilu aj. Již předtím sepsal Výklad víry, desatera a páteře. V roce 1414, vybaven glejtem císaře Zikmunda, se vydal do Kostnice, aby před církevním koncilem veřejně obhájil své učení. Po příchodu do Kostnice však byl uvězněn. V žaláři sepsal několik drobnějších latinských traktátů a řadu listů, které adresoval jednotlivcům, univerzitě i celému národu. Veřejného slyšení před koncilem se mu sice dostalo, své názory však ani s vědomím, že jde vstříc hranici, neodvolal. 6. července byl jako kacíř upálen a jeho popel byl vhozen do Rýna.
×
×
  • Vytvořit...