.png.44f79e923edbb26d71f081370e680039.png){kind=logo}
Prohledat stránky
Výsledky hledání štítů 'profesor'.
Nalezeno 3 výsledky
-
Matocha Josef Karel 14.5.1888 - 2.11.1961 Rodák ze slováckého Pitína. Po studiích na arcibiskupském gymnáziu v ,Kroměříži a na Gregoriánské univerzitě v Římě působil v duchovní správě na severní Moravě v Sobotíně a ve Vernířovicích a na Slovensku ve vojenské nemocnici v Ružomberku. Od roku 1923 přednášel na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Olomouci křesťanskou filozofii a spekulativní dogmatiku, v roce 1936 byl jmenován řádným profesorem, dvakrát byl i děkanem fakulty. Napsal řadu teologických spisů z oboru dogmatiky. Za okupace byl penzionován a v roce 1945 se na fakultu opět vrátil. V letech 1936 a 1940 byl papežem jmenován apoštolským vizitátorem a působil na Slovensku. V roce 1948 byl jmenován arcibiskupem v Olomouci a v období jednání mezi vládními zmocněnci a církví, jichž se aktivně zúčastnil, se snažil uhájit nezávislost církve i jejího tisku. Vzhledem ke svému nekonformnímu postoji byl roku 1950 internován ve svém arcibiskupském paláci a žil v naprosté izolaci do své smrti.
-
Farský Karel 26.7.1880 - 12.6.1927 Zakladatel a patriarcha československé církve se narodil ve Škodějově u Semil. Po studiích na pražské bohoslovecké fakultě působil nejdříve jako římskokatolický kaplan v západních Čechách, pak jako adjunkt na teologické fakultě v Praze, kde získal doktorát teologie, a v letech 1910 - 1919 jako profesor náboženství v Praze a v Plzni. V roce 1919 se postavil do čela kněží, kteří požadovali reformy v římskokatolické církvi, a v lednu 1920 předsedal schůzi, na níž byla založena nová Československá církev. V roce 1924 se po rozkolu a odchodu zastánců pravoslavné orientace stal po Gorazdu-Pavlíkovi patriarchou a vtiskl pak Československé církvi charakter reformační. Napsal v tomto směru několik náboženských spisů. Roku 1925 se zúčastnil sjezdu I. světové všekřesťanské konference ve Stockholmu a stal se členem jejího stálého výboru. Angažoval se i v jiných mezinárodních církevních institucích. V letech 1925 - 1926 byl na návštěvě v USA, kde získával krajany pro novou církev. Nedlouho po návratu do Prahy zemřel.
-
Albík z Uničova asi 1388 - 22. nebo 27.7.1412 Mistr svobodných umění, doktor práv i medicíny a pražský arcibiskup se narodil kolem roku 1388 v Uničově na Moravě. Proslul jako specialista v oboru vnitřního lékařství a jako profesor lékařské fakulty pražské univerzity. V roce 1396 se stal osobním lékařem Václava IV. V roce 1400 byl povýšen do šlechtického stavu a roku 1411 získal uprázdněný pražský arcibiskupský stolec, i když na kněze byl vysvěcen až dodatečně. Již v následujícím roce se však arcibiskupského úřadu vzdal ve prospěch Konráda z Vechty a stal se vyšehradským proboštem a titulárním arcibiskupem cesarejským. Po smrti Václava IV. (1419) opustil Čechy a jako osobní lékař Zikmunda Lucemburského zemřel roku 1427 v Uhrách. Z jeho spisů patří k nejvýznamnějším latinsky psané Pravidlo pro zachování zdraví, v němž propagoval mj. dietu.
