Prohledat stránky
Showing results for tags 'kněz'.
Nalezeno 13 výsledků
-
Ambrož z Hradce *16.10.1443 Vedle Tábora se stal jedním z center husitství Hradec Králové, kde působil jako kazatel kněz Ambrož. Je považován za duchovního vůdce východočeských orebitů a později i sirotků. Ve výkladu čtyř pražských artikulů se v podstatě shodoval s Janem Žižkou z Trocnova, který i proto založil ve východních Čechách tzv. Menší Tábor (1423). V roce 1436 se zásluhou Ambrože postavil Hradec Králové proti uznání Zikmunda Lucemburského českým králem.
-
Toufar Josef 14.2.1902 - 25.2.1950 Kněz, který se stal obětí boje poúnorového režimu s katolickou církví. Byl rodákem z Drnholce na Českomoravské vysočině, vyučil se truhlářem a pro kněžskou dráhu se rozhodl až ve zralém věku. Po vysvěcení v roce 1940 vykonával duchovní službu v Zahrádkách a odtud byl v roce 1948 přeložen do Čihoště. Zde byl v prosinci státní bezpečností zinscenován tzv. čihošťský zázrak s pohybujícím se křížkem nad kostelním oltářem, ale obviněn z tohoto činu byl Toufar. Byl zatčen, uvězněn a po útrapách zemřel ve státním sanatoriu v Praze.
-
Tomášek František (kardinál) 30.6.1899 - 4.8.1992 Rodák ze Studénky působil po studiu teologie v Olomouci a vysvěcení na kněze jako katecheta na řadě škol na Moravě. Od roku 1934 začal přednášet na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Olomouci a po osvobození se stal docentem a krátce nato i profesorem. V roce 1949 byl jmenován papežem světícím biskupem v Olomouci a byl tajně vysvěcen arcibiskupem K.J. Matochou. Potom byl internován a po propuštění v roce 1954 působil jako katolický kněz na Olomoucku. Účastnil se II. vatikánského koncilu v letech 1963 - 1965 a poté byl jmenován administrátorem pražské arcidiecéze, koncem roku 1977 arcibiskupem českým a primasem pražským, již krátce předtím i kardinálem. Od té doby vystupoval jako obhájce občanských práv a svobod církve a byl v kontaktech s organizátory církevního disidentského hnutí. Po listopadu 1989 se podílel na přípravě i průběhu návštěvy papeže Jana Pavla II. v dubnu 1990 v Československu, ale v roce 1991 se pro vysoký věk vzdal úřadu.
-
Sarkander Jan 20.12.1576 - 17.3.1620 Rodák ze slezského Skoczówa v dnešním Polsku studoval na univerzitách v Olomouci a v Praze, kde v roce 1603 získal titul magistra filozofie. Poté pokračoval ve studiu teologie ve Štýrském Hradci. V roce 1606 se oženil, ale brzy se opět vrátil k teologii a v roce 1609 přijal v Brně kněžské svěcení. Jako duchovní působil na různých místech olomoucké diecéze, naposled od roku 1616 jako farář v Holešově. Po uvěznění katolického majitele panství moravského hejtmana Ladislava Popela z Lobkovic, jehož byl Sarkander zpovědníkem, odešel do Polska. Po návratu byl obviněn z toho, že v Polsku jednal o vojenské pomoci proti vzbouřeným stavům a že byl ve spojení s tzv. lisovčíky, kteří v té době pustošili Moravu. Toto podezření posílila skutečnost, že právě Holešov byl od jejich plenění uchráněn. Proto byl J. Sarkander zatčen, uvězněn v olomoucké mětské věznici (na jejím místě dnes stojí Sarkandrova kaple) a vyslýchán právem útrpným. Ani na mučidlech se k obvinění nepřiznal a v březnu 1620 následkům mučení podlehl. V roce 1859 rozhodl papež Pius IX. o jeho beatifikaci a slavnostní svatořečení se konalo v květnu 1860 v Římě. 21. května 1994 byl J. Sarkander prohlášen papežen Janem Pavlem II. v Olomouci za svatého. V očích katolické církve je považován za zkoušeného a věrného služebníka božího, zatímco nekatolíci v něm spatřují reprezentanta násilné rekatolizace.
-
Neumann Nepomuk Jan 28.3.1811 - 5.1.1860 Narodil se v Prachaticích na Šumavě jako syn německého otce a české matky. Studoval v Praze a v Českých Budějovicích a i když k jeho zájmům patřily jazyky, botanika a astronomie, rozhodl se pro duchovní dráhu. Protože pro množství kléru nemohl ve své diecézi dosáhnout kněžského svěcení, odešel do USA a v roce 1836 byl v New Yorku vysvěcen na kněze. Několik let působil mezi německými přistěhovalci a v roce 1840 vstoupil do řádu redemptoristů. Pro své vynikající pastorální působení byl v roce 1852 jmenován biskupem ve Filadelfii. Za svého působení založil více něž osmdesát kostelů a přes sto škol, známým se stal svým neúnavným cestováním po svěřené diecézi. V roce 1977 byl papežem Pavlem VI. prohlášen za svatého.
-
Jakoubek ze Stříbra po roce 1370 - 10.8.1429 Univerzitní mistr, přední husitský teolog a náboženský reformátor, zv. i Jakobellus, byl spolužákem a přítelem Mistra Jana Husa a jeho pokračovatelem. V roce 1397 se stal mistrem svobodných umění pražské univerzity, v roce 1402 byl vysvěcen na kněze. Názorově byl ovlivněn Viklefovými spisy a Matějem z Janova. V roce 1414 zavedl v pražském kostele sv. Martina Ve zdi přijímání pod obojí způsobou, po Husově smrti se stal jeho nástupcem v Betlémské kapli i vůdcem reformní strany na pražské univerzitě. Podílel se na formulaci čtyř pražských artikulů, byl kritikem táborů i diktatury Jana Želivského v Praze a podporoval svého žáka Jana Rokycanu. Z jeho obsáhlého literárního díla se dochovala řada kázání, postil, traktátů a polemik.
-
Húska Martínek + 21.8.1421 Ideový vůdce táborských pikartů, zv. Lokvis (= mluvka), patřil k předním husitským kněžím. Vystupoval s radikálními názory na večeři Páně, žádal odstranění kultu a svátosti oltářní jako pověr apod. Po hromadném upálení pikartů v dubnu 1421 se uchýlil do Chrudimi, ale byl zajat a vězněn na arcibiskupském hradě v Roudnici. Přes kruté mučení odmítl vzdát se své víry, a proto byl jako kacíř upálen.
-
Hus Jan asi 1371 - 6.7.1415 Náboženský myslitel, kazatel a reformátor se narodil v jihočeském Husinci. Základní vzdělání získal na nižší škole v blízkých Prachaticích, potom pokračoval na pražské univerzitě. Studium na artistické (= filozofické) fakultě zakončil roku 1396 jako mistr svobodných umění, po dvou letech se stal řádným profesorem, roku 1400 byl vysvěcen na kněze a pokračoval ve studiu teologie. Dokázal spojit činnost na univerzitě s činností lidového kazatele. Brzy jej zaujalo učení oxfordského reformátora J. Viklefa (pojetí církve, princip božího zákona aj.), které rozvinul a aplikoval na domácí poměry. V Betlémské kapli, jejímž kazatelem se stal v roce 1402, našel tribunu pro šíření svých názorů mezi lidové vrstvy. Kázal česky a připisuje se mu i reforma českého pravopisu (De ortographia bohemica), která spočívala v odstranění spřežek a zavedení diakritických znamének, tzv. nábodeníček. Úpravou a vlastní tvorbou duchovních písní v mateřském jazyce se zasloužil o reformu zpěvu. V roce 1409, po vydání Dekretu kutnohorského a odchodu většiny německých mistrů i studentů z Prahy, se stal prvním rektorem "znárodnělé" univerzity. Tehdy již stál v čele reformního hnutí a svým postojem i názory proti sobě popudil jak pražského arcibiskupa a papežskou kurii, tak krále Václava IV. V roce 1410 byl dán do klatby a poté, když roku 1412 veřejně vystoupil proti prodávání odpustků a nad Prahou byl vyhlášen interdikt, Prahu opustil. Působil jako kazatel na venkově (Kozí Hrádek, Sezimovo Ústí, Krakovec) a dokončil tu některá stěžejní díla: De ecclesia (O církvi), De sex erroribus (O šesti bludech), české spisy O poznání cesty pravé ke spasení, Knížky o svatokupectví, Postilu aj. Již předtím sepsal Výklad víry, desatera a páteře. V roce 1414, vybaven glejtem císaře Zikmunda, se vydal do Kostnice, aby před církevním koncilem veřejně obhájil své učení. Po příchodu do Kostnice však byl uvězněn. V žaláři sepsal několik drobnějších latinských traktátů a řadu listů, které adresoval jednotlivcům, univerzitě i celému národu. Veřejného slyšení před koncilem se mu sice dostalo, své názory však ani s vědomím, že jde vstříc hranici, neodvolal. 6. července byl jako kacíř upálen a jeho popel byl vhozen do Rýna.
-
Blahoslav Jan 20.2.1523 - 4.11.l571 Tento přerovský rodák získal základy vzdělání v rodném městě a nedalekém Prostějově, vyšší vzdělání na protestantských univerzitách v cizině. V roce 1553 dosáhl kněžského svěcení, o čtyři roky později byl zvolen jedním ze čtyř biskupů Jednoty bratrské se sídlem v Ivančicích a v následujícím roce se stal i jejím tajemníkem. Zasloužil se o uspořádání archivu Jednoty a sepsal několik drobnějších zpráv o jejích dějinách. Podílel se na vydání dvou sbírek duchovních písní - Šamotulského a Ivančického kancionálu (1558, 1569). V roce 1571 dokončil Gramatiku českou, která však vyšla tiskem až v roce 1857, sestavil první český Slabikář a první českou příručku o hudební teorii s názvem Musica. Zásluhou Jednoty bratrské vyšel v roce 1579 první svazek Bible kralické, pro niž přeložil Nový zákon. Na studiích v cizině se seznámil s humanistickou vzdělaností a snažil se ji prosadit i v domácím prostředí, narážel však na odpor dalšího z biskupů Jednoty bratrské Jana Augusty. Svůj názor na nutnost a potřebu vzdělání vysvětlil a obhájil spisem Filipika proti misomusům (1567).
-
Bílejovský Bohuslav 1480 - 8.1.1555 Staroutrakvistický kronikář prožil mládí v Kutné Hoře, po vysvěcení na kněze působil jako kněz v chrámu sv. Barbory v Kutné Hoře, od roku 1530 s výjimkou let 1535 - 1538 v Praze. V České kronice (1537), která je zaměřena na církevně náboženskou problematiku dějin, hájil zájmy kališníků a vyslovil teorii, podle níž má přijímání pod obojí způsobou v českém státě prastarou tradici již od dob cyrilometodějské církve.
-
Berka z Dubé Zbyněk 1551 - 6.3.1606 V pořadí desátý pražský arcibiskup pocházel ze starobylého českého rodu. V roce 1574 byl vysvěcen na kněze a působil od té doby postupně v řadě církevních úřadů - získal osm kanonikátů, byl apoštolským protonotářem, proboštem několika kapitul, správcem řezenské diecéze, v letech 1590 - 1606 velmistrem řádu Křižovníků s červenou hvězdou, v letech 1592 - 1606 pražským arcibiskupem. V roce 1603 mu Rudolf II., pro něj i jeho nástupce na pražském arcibiskupském stolci, udělil knížecí titul. Byl jmenován kardinálem, ale dříve, než mu byl doručen kardinálský klobouk, zemřel.
-
Beran Josef 29.12.1888 - 17.5.1969 Totalitními režimy pronásledovaný arcibiskup pražský se narodil v chudé katolické rodině v Plzni, kde vystudoval i střední školu. Teologická a filozofická studia absolvoval v české koleji v Římě a po vysvěcení na kněze roku 1911 se vrátil do vlasti. Působil jako kaplan v duchovní správě, v roce 1932 se habilitoval v oboru pastorální teologie na Karlově univerzitě a byl jmenován rektorem pražského arcibiskupského semináře. Za druhé světové války byl vězněn nacisty na Pankráci, v Terezíně a konečně v koncentračním táboře v Dachau. V listopadu 1946 byl jmenován pražským arcibiskupem. Po únoru 1948 a po ztroskotání jednání mezi církevní hierarchií a státní komisí byl r. 1949 internován - nejdříve v arcibiskupském paláci, od roku 1951 pak na různých místech mimo Prahu. V roce 1965 byl jmenován papežem Pavlem VI. kardinálem. Papežská kurie dosáhla toho, že směl odjet do Říma převzít kardinálský klobouk, ale návrat mu byl zakázán. Potom žil v Římě, zúčastnil se 2. vatikánského koncilu, občas promlouval v českém vysílání vatikánského rozhlasu, naposled k tragické smrti Jana Palacha v lednu 1969. Byl pohřben v kryptě baziliky sv. Petra v Římě, neboť pražská vláda odmítla povolit převoz jeho ostatků do vlasti.
-
Augusta Jan 1500 - 13.1.1572 V roce 1531 byl vysvěcen na kněze Jednoty bratrské, o rok později se stal jedním z jejích biskupů. Byl kazatelem, ale i skladatelem duchovních písní. Jeho snahy směřovaly ke sblížení Jednoty bratrské s evropskou reformací (luteráni, kalvíni) a tím k jejímu vyvedení z izolace a nelegálního postavení pouhé sekty. Za aktivní účast v protihabsburském povstání v letech 1546 - 1547 byl od roku 1548 až do roku 1564 vězněn na Křivoklátě. Patřil k důsledným odpůrcům vyššího vzdělání členů Jednoty bratrské.
