Přejít na obsah

Prohledat stránky

Výsledky hledání štítů 'kazatel'.

  • Search By Tags

    Pokud je více štítků, je nutné je rozdělit čárkou.
  • Search By Author

Typ obsahu


Fórum

  • Státy kde žijeme
    • Témata společná všem zemím
    • Afrika
    • Ameriky
    • Asie
    • Austrálie a Oceánie
    • Blízký Východ
    • Evropa
  • Osobnosti českých dějin
    • Osobnosti českých dějin
  • Redakce
    • Redakce
  • Čechoslováci v Dubaji's Diskuse
  • Čechoslováci v Bahrajnu's Témata

Blogy

  • O Bahrajnu a okoli
  • Můj Bahrajn
  • Blog redakce
  • Mé Spojené arabské emiráty

Kalendáře

  • Alžírsko
  • Argentina
  • Austrálie
  • Ázerbajdžán
  • Bahrajn
  • Belgie
  • Bosna a Hercegovina
  • Bulharsko
  • Brazílie
  • Černá Hora
  • Česká republika
  • Čína
  • Dánsko
  • Egypt
  • Estonsko
  • Filipíny
  • Finsko
  • Francie
  • Guatemala
  • Chile
  • Chorvatsko
  • Indie
  • Indonésie
  • Irák
  • Irsko
  • Island
  • Itálie
  • Izrael
  • Írán
  • Japonsko
  • Jordánsko
  • Kanada
  • Katar
  • Kazachstán
  • Keňa
  • Kuba
  • Kuvajt
  • Kypr
  • Libanon
  • Libye
  • Lichtenštejnsko
  • Litva
  • Lotyšsko
  • Lucembursko
  • Maďarsko
  • Makedonie
  • Malta
  • Mauritius
  • Mexiko
  • Moldavsko
  • Monako
  • Mongolsko
  • Německo
  • Nizozemsko
  • Norsko
  • Nový Zéland
  • Omán
  • Peru
  • Polsko
  • Portugalsko
  • Rakousko
  • Rumunsko
  • Rusko
  • Řecko
  • San Marino
  • Saúdská Arábie
  • Seychely
  • Singapur
  • Slovensko
  • Slovinsko
  • Spojené arabské emiráty
  • Spojené státy americké
  • Srbsko
  • Španělsko
  • Švédsko
  • Švýcarsko
  • Sýrie
  • Súdán
  • Thajsko
  • Tunisko
  • Turecko
  • Ukrajina
  • Velká Británie
  • Vietnam
  • Zimbabwe
  • Akce
  • Akce
  • Čechoslováci v Dubaji's Akce

Product Groups

  • Converted Subscriptions
  • Widgets

Kategorie

  • Společné všem zemím
  • Afrika
    • Alžírsko
    • Egypt
    • Keňa
    • Tunisko
    • Seychely
  • Ameriky
    • Argentina
    • Brazílie
    • Chile
    • Guatemala
    • Kanada
    • Mexiko
    • Peru
    • Spojené státy americké
  • Asie
    • Ázerbajdžán
    • Čína
    • Filipíny
    • Indie
    • Japonsko
    • Kazachstán
    • Mongolsko
    • Singapur
    • Thajsko
    • Turecko
    • Vietnam
  • Austrálie a Oceánie
    • Austrálie
    • Nový Zéland
  • Blízký Východ
    • Bahrajn
    • Irák
    • Írán
    • Izrael
    • Jordánsko
    • Katar
    • Kuvajt
    • Libanon
    • Omán
    • Saúdská Arábie
    • Spojené arabské emiráty
    • Sýrie
  • Evropa
    • Belgium
    • Bulharsko
    • Dánsko
    • Francie
    • Německo
    • Holandsko
    • Chorvatsko
    • Irsko
    • Itálie
    • Kypr
    • Polsko
    • Portugalsko
    • Rumunsko
    • Rusko
    • Rakousko
    • Slovensko
    • Španělsko
    • Švédsko
    • Ukrajina
    • Velká Británie

Skupiny značek

  • Uživatelé
  • Tipy na výlet
  • Služby krajanů
  • Krajanské spolky
  • České školy
  • Zastupitelství

Hledej výsledky v..

Hledej výsledky obsahující..


Vznik

  • Začátek

    End


Poslední aktualizace

  • Začátek

    End


Filter by number of...

Registrace

  • Začátek

    End


Skupinu


Telefon


WWW

Nalezeno 7 výsledků

  1. Želivský Jan + 9.3.1422 Jeho původ halí tajemství. Je o něm známo pouze to, že před příchodem do Prahy byl členem premonstrátského řádu želivského kláštera v jižních Čechách. V pramenech se objevil poprvé v roce 1418, a to již jako kazatel u P. Marie Sněžné na Novém Městě pražském a jako vůdce radikálních pražských husitů. Pranýřoval nejpalčivější nešvary doby a 30. července 1419 stál v čele povstání proti novoměstské radnici, která představovala baštu nepřátel husitství. Dobytí radnice, defenestrace konšelů na nastavené husitské zbraně a volba nových konšelů byly výsledkem akce, která udala Praze radikální směr a zahájila období otevřeného boje. J. Želivský ovládal Prahu více než dva roky. V roce 1420 se mu poprvé podařilo spojit Staré a Nové Město pražské v jeden správní celek, jemuž stál prakticky v čele. Často se přikláněl ke spojenectví s Táborem a zastával významné místo i v husitské duchovní správě. Opíral se o novoměstskou chudinu, nedůvěřoval panstvu a k jeho odpůrcům patřili i někteří mistři pražské univerzity. nesouhlasící s jeho vládou v Praze, která nabyly od podzimu 1421 charakteru diktatury. Proto byla začátkem února ustavena komise, která zbavila Želivského politické moci a ponechala mu jen duchovní úřad, ale zanedlouho poté byl učiněn zodpovědným za všechnu krev, prolitou v Praze, vylákán na radnici a tajně popraven. Jeho smrtí skončilo období pražského radikalismu.
  2. Waldhauser Konrad kolem 1326 - 8.12.1369 Reformní kazatel a člen augustiniánského kláštera v rakouském Waldhausenu se v Čechách poprvé objevil v roce 1358 z podnětu arcibiskupa Arnošta z Pardubic a po pozvání Karla IV. se v roce 1363 usadil trvale v Praze. Stal se kazatelem v kostele P. Marie před Týnem a v kázáních, jimiž se obracel především k pražskému německému patriciátu a univerzitním studentům, napadal zejména činnost žebravých řádů a rozmařilý život mešťanstva. Nejúčinnější prostředky k nápravě církve a společnosti spatřoval ve změně morálky a v celkovém zduchovnění života. Jeho kázání se setkávala se značným ohlasem a právem je řazen mezi Husovy předchůdce.
  3. Milíč z Kroměříže Jan + léto 1374 Tento pražský reformní kazatel byl původně úředníkem královské kanceláře Karla IV. a kanovníkem. Začátkem šedesátých let 14. století se však vzdal všech hodností i důchodů, aby se mohl věnovat poslání lidového kazatele a prosazovat reformu církevního života. Kázal až pětkrát denně, zpočátku v kostele sv. Mikuláše na Malé Straně, později u sv. Jiljí na Starém Městě pražském. Jeho kázání se setkávala s nebývalým ohlasem, mj. silně působila i na Matěje z Janova a Tomáše Štítného. Milíč si byl vědom hloubky krize, v níž se ocitla soudobá církev, a snažil se předejít vyhrocení konfliktu hlásáním nutnosti reforem uvnitř církve samotné. V roce 1366 dokonce při jednom kázání označil za Antikrista i Karla IV., za což byl potrestán vězením. O rok později byl obviněn z kázání bludů a uvězněn v Římě (ve vězení sepsal latinsky svůj nejvýznamnější spis - Knížku o Antikristovi). Po propuštění se vrátil do Prahy a pokračoval v kazatelské činnosti. V roce 1372 vybudoval v Praze útulek pro padlé dívky, zv. Jeruzalém. Novému obvinění z kacířství musel čelit opět roku 1374. Ve snaze obhájit se odešel za papežem do Avignonu, tam však ještě před ukončením procesu zemřel.
  4. Mikuláš z Drážďan + asi 1417 Německý reformní kazatel a teolog byl teoretikem malé skupiny náboženských reformátorů, mistrů tzv. drážďanské školy. Od roku 1411 působil v Praze. Názorově měl velmi blízko k Jakoubkovi ze Stříbra, spolu s ním zavedl od roku 1414 v Praze přijímání i z kalicha také pro laiky. Připouštěl rovněž možnost svobodného kázání laiků a domníval se, že napravit tehdejší církevní zlořády je povinností světské moci. Byl upálen na hranici v Míšni.
  5. Koranda Václav starší + 1453 Od roku 1414 působil jako husitský kazatel v Plzni a stal se zakladatelem tamější husitské obce. Na podzim 1419 přivedl husity z Plzně a okolí na shromáždění pražských i venkovských husitů na horu Křížky a formuloval svůj radikální program. V roce 1420 přešel z Plzně do Tábora a stal se jedním z vůdců radikálního směru táborského učení. V roce 1437 se objevil jako duchovní správce v Žatci, poté se opět vrátil do Tábora a roku 1451 zde diskutoval s E. S. Piccolonminim, pozdějším papežem Piem II., který Tábor navštívil. Po dobytí Tábora Jiřím z Poděbrad roku 1452 byl vězněn v Praze a po té až do konce života na královském hradě Litici.
  6. Hus Jan asi 1371 - 6.7.1415 Náboženský myslitel, kazatel a reformátor se narodil v jihočeském Husinci. Základní vzdělání získal na nižší škole v blízkých Prachaticích, potom pokračoval na pražské univerzitě. Studium na artistické (= filozofické) fakultě zakončil roku 1396 jako mistr svobodných umění, po dvou letech se stal řádným profesorem, roku 1400 byl vysvěcen na kněze a pokračoval ve studiu teologie. Dokázal spojit činnost na univerzitě s činností lidového kazatele. Brzy jej zaujalo učení oxfordského reformátora J. Viklefa (pojetí církve, princip božího zákona aj.), které rozvinul a aplikoval na domácí poměry. V Betlémské kapli, jejímž kazatelem se stal v roce 1402, našel tribunu pro šíření svých názorů mezi lidové vrstvy. Kázal česky a připisuje se mu i reforma českého pravopisu (De ortographia bohemica), která spočívala v odstranění spřežek a zavedení diakritických znamének, tzv. nábodeníček. Úpravou a vlastní tvorbou duchovních písní v mateřském jazyce se zasloužil o reformu zpěvu. V roce 1409, po vydání Dekretu kutnohorského a odchodu většiny německých mistrů i studentů z Prahy, se stal prvním rektorem "znárodnělé" univerzity. Tehdy již stál v čele reformního hnutí a svým postojem i názory proti sobě popudil jak pražského arcibiskupa a papežskou kurii, tak krále Václava IV. V roce 1410 byl dán do klatby a poté, když roku 1412 veřejně vystoupil proti prodávání odpustků a nad Prahou byl vyhlášen interdikt, Prahu opustil. Působil jako kazatel na venkově (Kozí Hrádek, Sezimovo Ústí, Krakovec) a dokončil tu některá stěžejní díla: De ecclesia (O církvi), De sex erroribus (O šesti bludech), české spisy O poznání cesty pravé ke spasení, Knížky o svatokupectví, Postilu aj. Již předtím sepsal Výklad víry, desatera a páteře. V roce 1414, vybaven glejtem císaře Zikmunda, se vydal do Kostnice, aby před církevním koncilem veřejně obhájil své učení. Po příchodu do Kostnice však byl uvězněn. V žaláři sepsal několik drobnějších latinských traktátů a řadu listů, které adresoval jednotlivcům, univerzitě i celému národu. Veřejného slyšení před koncilem se mu sice dostalo, své názory však ani s vědomím, že jde vstříc hranici, neodvolal. 6. července byl jako kacíř upálen a jeho popel byl vhozen do Rýna.
  7. Brus z Mohelnice Antonín 13.2.1518 - 28.8.1580 V pořadí osmý pražský arcibiskup se narodil v Mohelnici na Moravě. V Praze vystudoval teologii a vstoupil do řádu křižovníků s červenou hvězdou (v letech 1552 - 1580 byl jeho velmistrem). Po nástupu Ferdinanda I. Habsburského na český trůn se stal tajným radou a nejvyšším polním kazatelem armády, zároveň byl i Ferdinandovým osobním zpovědníkem. Od roku 1558 byl biskupem ve Vídni, od roku 1561 pražským arcibiskupem. Došlo tak po 135 letech k opětnému obsazení arcibiskupského stolce. V letech 1561 - 1563 se účastnil s přestávkami závěru jednání tridentského koncilu, zahájeného již v roce 1545, a v souladu s jeho usneseními začal uskutečňovat postupnou rekatolizaci českých zemí. I jeho zásluhou povolil roku 1564 papež přijímání pod obojí způsobou. Tento ústupek ovšem rozpory mezi katolíky a utrakvisty v zemi nevyřešil.
×
×
  • Vytvořit...