.png.44f79e923edbb26d71f081370e680039.png){kind=logo}
Prohledat stránky
Výsledky hledání štítů 'kancléř'.
Nalezeno 2 výsledky
-
Jan z Jenštejna 1349 - 17.6.1400 V pořadí třetí pražský arcibiskup nastoupil na stolec roku 1379 po rezignaci svého strýce Jana Očka z Vlašimi. Předtím vystudoval teologii v Praze a na univerzitách v Itálii a Francii, od roku 1376 byl biskupem v Míšni. Vedle arcibiskupského úřadu byl v letech 1380 - 1384 kancléřem Václava IV. Jejich počáteční přátelský vztah se postupem doby změnil v nevraživost a vyústil v otevřené nepřátelství. K prvnímu vážnému konfliktu došlo v době tzv. církevního schizmatu, v němž arcibiskup stál důsledně na straně římského papeže Urbana VI., zatímco král zaujal vyčkávací postoj a podporoval spíše papeže v Avignonu. K novému konfliktu došlo roku 1393. Tehdy arcibiskup zhatil prostřednictvím svého generálního vikáře Johánka z Pomuku úmysl Václava IV. o přeměnu benediktýnského opatství v Kladrubech v samostatnou diecézi. Poté, když byl generální vikář umučen a vhozen v pytli do Vltavy, opustil Jan z Jenštejna tajně zemi a dožadoval se marně spravedlnosti u papeže. Po návratu zpět bylo jeho postavení neudržitelné. Král mu zkonfiskoval statky a roku 1396 byl Jan z Jenštejna nucen vzdát se svého úřadu. Zemřel v zapomnění v Římě.
-
Arnošt z Pardubic 25.3.1297 - 30.6.1364 Poslední pražský biskup, jmenovaný do této funkce v roce 1343, a od r. 1344 první pražský arcibiskup, pocházel ze starobylého rytířského rodu. Vyšší vzdělání získal v Bologni a Padově. V roce 1344 položil základní kámen k novému metropolitnímu chrámu sv. Víta na Pražském hradě, kde korunoval Karla IV. a jeho manželku Blanku z Valois, později i Václava IV. Po zřízení univerzity v Praze se stal jejím prvním kancléřem.Patřil k nejbližším přátelům a rádcům Karla IV., který jej pověřoval různými politickými i diplomatickými úkoly (např. byl často poslem Karla IV. do Avignonu, v době nepřítomnosti krále v letech 1353 a 1355 spravoval zemi aj.).Proslul snahou o nápravu mravů tehdejšího duchovenstva, byl iniciátorem zrušení tzv. ordálů (božích soudů) a v roce 1349 vydal tzv. Statuta arcibiskupa Arnošta, která se stala zákoníkem církevní praxe. Při papežské volbě v roce 1362 patřil k nejvážnějším kandidátům na papežský stolec.
