.png.44f79e923edbb26d71f081370e680039.png){kind=logo}
Prohledat stránky
Výsledky hledání štítů 'Matocha'.
Nalezeno 2 výsledky
-
Tomášek František (kardinál) 30.6.1899 - 4.8.1992 Rodák ze Studénky působil po studiu teologie v Olomouci a vysvěcení na kněze jako katecheta na řadě škol na Moravě. Od roku 1934 začal přednášet na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Olomouci a po osvobození se stal docentem a krátce nato i profesorem. V roce 1949 byl jmenován papežem světícím biskupem v Olomouci a byl tajně vysvěcen arcibiskupem K.J. Matochou. Potom byl internován a po propuštění v roce 1954 působil jako katolický kněz na Olomoucku. Účastnil se II. vatikánského koncilu v letech 1963 - 1965 a poté byl jmenován administrátorem pražské arcidiecéze, koncem roku 1977 arcibiskupem českým a primasem pražským, již krátce předtím i kardinálem. Od té doby vystupoval jako obhájce občanských práv a svobod církve a byl v kontaktech s organizátory církevního disidentského hnutí. Po listopadu 1989 se podílel na přípravě i průběhu návštěvy papeže Jana Pavla II. v dubnu 1990 v Československu, ale v roce 1991 se pro vysoký věk vzdal úřadu.
-
Matocha Josef Karel 14.5.1888 - 2.11.1961 Rodák ze slováckého Pitína. Po studiích na arcibiskupském gymnáziu v ,Kroměříži a na Gregoriánské univerzitě v Římě působil v duchovní správě na severní Moravě v Sobotíně a ve Vernířovicích a na Slovensku ve vojenské nemocnici v Ružomberku. Od roku 1923 přednášel na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Olomouci křesťanskou filozofii a spekulativní dogmatiku, v roce 1936 byl jmenován řádným profesorem, dvakrát byl i děkanem fakulty. Napsal řadu teologických spisů z oboru dogmatiky. Za okupace byl penzionován a v roce 1945 se na fakultu opět vrátil. V letech 1936 a 1940 byl papežem jmenován apoštolským vizitátorem a působil na Slovensku. V roce 1948 byl jmenován arcibiskupem v Olomouci a v období jednání mezi vládními zmocněnci a církví, jichž se aktivně zúčastnil, se snažil uhájit nezávislost církve i jejího tisku. Vzhledem ke svému nekonformnímu postoji byl roku 1950 internován ve svém arcibiskupském paláci a žil v naprosté izolaci do své smrti.
