.png.44f79e923edbb26d71f081370e680039.png){kind=logo}
Prohledat stránky
Výsledky hledání štítů 'Karel IV.'.
Nalezeno 5 výsledků
-
Waldhauser Konrad kolem 1326 - 8.12.1369 Reformní kazatel a člen augustiniánského kláštera v rakouském Waldhausenu se v Čechách poprvé objevil v roce 1358 z podnětu arcibiskupa Arnošta z Pardubic a po pozvání Karla IV. se v roce 1363 usadil trvale v Praze. Stal se kazatelem v kostele P. Marie před Týnem a v kázáních, jimiž se obracel především k pražskému německému patriciátu a univerzitním studentům, napadal zejména činnost žebravých řádů a rozmařilý život mešťanstva. Nejúčinnější prostředky k nápravě církve a společnosti spatřoval ve změně morálky a v celkovém zduchovnění života. Jeho kázání se setkávala se značným ohlasem a právem je řazen mezi Husovy předchůdce.
-
Očko z Vlašimi Jan asi 1292 - 14.1.1380 Tento druhý pražský arcibiskup pocházel ze starého českého rodu pánů z Vlašimi. Od mládí patřil k přátelům Karla IV. Stal se kanovníkem a proboštem kapituly u Všech svatých na Pražském hradě, v roce 1351 byl na přání Karla IV. zvolen olomouckým biskupem a v této funkci setrval až do roku 1364. Jako přítel a rádce doprovázel Karla IV. v roce 1355 na jeho cestě do Itálie, v době jeho nepřítomnosti v zemi byl zemským správcem i poručníkem nezletilého Václava IV. Po smrti prvního pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic v roce 1364 nastoupil na jeho místo a arcibiskupského úřadu se vzdal až rok před svou smrtí. V roce 1378 byl papežem Urbanem VI. jmenován kardinálem, prvním v českém státě.
-
Neplach 23.2.1322 - asi 16.9.1371 Po studiích v italské Bologni se stal mnichem a roku 1347 opatem benediktýnského kláštera v Opatovicích. Měl blízko ke dvoru Karla IV. a často byl panovníkem pověřován diplomatickými úkoly, např. roku 1354 jím byl vyslán pro ostatky svatých do Francie. Pravděpodobně z popudu Karla IV. sepsal i kroniku či spíše seznam císařů a papežů, doplněný daty a událostmi českých dějin do roku 1346.
-
Milíč z Kroměříže Jan + léto 1374 Tento pražský reformní kazatel byl původně úředníkem královské kanceláře Karla IV. a kanovníkem. Začátkem šedesátých let 14. století se však vzdal všech hodností i důchodů, aby se mohl věnovat poslání lidového kazatele a prosazovat reformu církevního života. Kázal až pětkrát denně, zpočátku v kostele sv. Mikuláše na Malé Straně, později u sv. Jiljí na Starém Městě pražském. Jeho kázání se setkávala s nebývalým ohlasem, mj. silně působila i na Matěje z Janova a Tomáše Štítného. Milíč si byl vědom hloubky krize, v níž se ocitla soudobá církev, a snažil se předejít vyhrocení konfliktu hlásáním nutnosti reforem uvnitř církve samotné. V roce 1366 dokonce při jednom kázání označil za Antikrista i Karla IV., za což byl potrestán vězením. O rok později byl obviněn z kázání bludů a uvězněn v Římě (ve vězení sepsal latinsky svůj nejvýznamnější spis - Knížku o Antikristovi). Po propuštění se vrátil do Prahy a pokračoval v kazatelské činnosti. V roce 1372 vybudoval v Praze útulek pro padlé dívky, zv. Jeruzalém. Novému obvinění z kacířství musel čelit opět roku 1374. Ve snaze obhájit se odešel za papežem do Avignonu, tam však ještě před ukončením procesu zemřel.
-
Arnošt z Pardubic 25.3.1297 - 30.6.1364 Poslední pražský biskup, jmenovaný do této funkce v roce 1343, a od r. 1344 první pražský arcibiskup, pocházel ze starobylého rytířského rodu. Vyšší vzdělání získal v Bologni a Padově. V roce 1344 položil základní kámen k novému metropolitnímu chrámu sv. Víta na Pražském hradě, kde korunoval Karla IV. a jeho manželku Blanku z Valois, později i Václava IV. Po zřízení univerzity v Praze se stal jejím prvním kancléřem.Patřil k nejbližším přátelům a rádcům Karla IV., který jej pověřoval různými politickými i diplomatickými úkoly (např. byl často poslem Karla IV. do Avignonu, v době nepřítomnosti krále v letech 1353 a 1355 spravoval zemi aj.).Proslul snahou o nápravu mravů tehdejšího duchovenstva, byl iniciátorem zrušení tzv. ordálů (božích soudů) a v roce 1349 vydal tzv. Statuta arcibiskupa Arnošta, která se stala zákoníkem církevní praxe. Při papežské volbě v roce 1362 patřil k nejvážnějším kandidátům na papežský stolec.
