Jump to content

Leaderboard


Popular Content

Showing content with the highest reputation since 11/04/2010 in all areas

  1. 2 points
    Nebylo by krásné, kdyby si před svojí cestou do neznámé země mohl každý zakoupit mapu Čechoslováků ve světě, nalistovat si kýženou zemi a najít si tak v ní ještě před cestou přátele? Taková mapa nyní existuje a i s Vaší pomocí se může stát skvělým místem, které může pomáhat ostatním i nám samotným. Sám si vzpomínám, jak jsem před léty přijel na pracovní pobyt do Bahrajnu, s jehož polohou na mapě jsem si, přiznám se, původně nebyl ani jistý. Až po roce pobytu jsem zcela náhodou zaslechl na ulici češtinu a poznal tak první krajany, kteří v zemi žili již delší dobu. Ukázalo se, že takto nás o sobě nevědělo asi padesát. Časem jsme se propojili a vzniklá přátelství dala našemu pobytu zcela nový rozměr. Budete-li mít chuť, pojďte s námi myšlenku Mapy Čechoslováků ve světě podpořit. Coby přihlášení uživatelé máte nyní možnost v modulu Mapa přidat svoji polohu kliknutím na tlačítko 'Přidat polohu' umístěné nad mapou v pravé horní části. Adresa může být obecná (např. Manama, Bahrain) nebo konkrétní (např. 110 Customs Street West, Auckland, New Zealand). Po uložení Vaší polohy na mapě přibyde nová vlaječka, která o Vás dá vědět ostatním. Vlaječky na mapě jsou trojího druhu: modrá s domečkem ukazuje polohu Vaši, zelená polohu Vašich kamarádů, které jste si přidali do profilu zde na Čechoslovácích a červená polohu všech ostatních. Vlaječkou se můžete prokliknout až na profil jednotlivých uživatelů a ty pak kontaktovat třeba soukromou zprávou. Polohu lze kdykoli libovolně upravovat či mazat. Budeme rádi, když pro Vás bude služba užitečná a pomůže Vám najít cestu k novým kamarádům.
  2. 2 points
    Chcel by som zacat diskusiu ohladom vztahov cechov a slovakov nielen vo svete ale aj v CZ/SK. Na uvod by som chcel povedat ze ja sam sa povazujem za absolutneho cechoslovaka a nevedel by som si predstavit ze by sa nase naroy natolko odcudzili zeby boli uplne separatne entity. Moja babka je ceska, ktora sa prestahovala na slovensko a vzala si slovaka. Paradoxom u nas v rodine je ten ze babka zacala rozpravat slovensky a k cestine sa uz velmi nevratila. Co je (aspon z pohladu) slovaka celkom zaujimavost kedze cesi nam sice rozumeju ale slovensky velmi nechcu hovorit (asi je nasa vyslovnost a vetna skladba prilis odlisna). Este by som chcel podotknut ze z mojho pohladu su pre nas cechy vzorom a aj ked si z vas robime srandu tak vas v skutocnosti obdivujeme a chceli by sme aby ste boli k nam este milsi a privetivejsi ako ste :-)). Viem slovensko je ake je a mentalne aj aj kvoli komunistickej minulosti,mensiemu poctu obyvatelov a priemyslu sme cesku a cechom nemali velmi co ponuknut. Vzdy sme boli zaostalejsi ci uz zmyslanim ale aj ekonomicky. Iste teraz sa situacia zmenila ale stale hrame vedlajsiu kolaj a nie sme az tak zaujimavi. No dufam ze sa situacia zmeni :-) Vsimam si vsak ze v zahranici alebo aj na internete (rozne online hry) sa cesi a slovaci prirodzene zdruzuju aj ked vacsinu tvoria napr. slovaci tak mensina cechov sa prida aby vytvorili vacsi celok. Taktiez neviem ci ste si vsimli ale celkom prirodzene sa aj mladi cesi dostavaju do kontaktu so slovencinou v podobe "rapu a hiphopu" (veci co velmi nemusim ale za toto ich respektujem) od slovenskej produkcie, taktiez streameri a youtuberi zo slovenska su celkom popularny co ma tesi.Je zaujimave ako sa prirodzene zdruzujeme vonku vo svete a na internete ale na lokalnej urovni nemame az taku tesnu spolupracu. Co si myslite o tom vy ?
  3. 1 point
    Zobrazit inzerát Vietnam Pokud by mel nekdo zajem o navstevu Vietnamu, ziji zde pres 7 let. Mam zde malou cestovni agenturu VIETNAM CK. Spolupracujeme s Ceskyma/Slovenskyma CK ale nasi hl;avni specializaci je individualni tvorba itineraru at uz pro jednotlivce a nebo pro skupinu cestovatelu. Vice o me najdete na strankach www.vietnamck.cz a nebo mne primo kontaktujte na email info@vietnamck.cz Vsem mockrat dekuji a budu se tesit. Petr Inzerent Brunc77 Datum 19.1.2018 Cena Kategorie Vietnam  
  4. 1 point
    Však vis, v Bahrajnu to funguje stejne. Cesi a Slovaci se drzi dohromady jakoby ani zadnych rozdilnosti nebylo.
  5. 1 point
    Rasismus (soubor trapných příhod) „...a hlavně mi přiveďte nějaké slušné nájemníky. Araby neberu. Žádné Egypťany nebo Jordánce, ti by mi to zdemolovali. Indy a Pákistánce taky ne, to jejich vaření páchne. Abyste rozuměla, já nejsem rasista, ale mám svoje zkušenosti.“ Kdybych něco podobného slyšela v Evropě, tak snad zavolám do televize, ale za těch pár let v realitní agentuře v Perském zálivu už jsem podobný proslov slyšela tolikrát... „Pan domácí“ (Bahrajnec – své krajany z kategorie možných nájemníků vyřadil jako první) si postavil nový věžák, zařídil ho, podle vlastních slov, luxusním nábytkem a tak nějak podlehl dojmu, že vytvořil světové unikum, na které by se nejlíp ani sahat nemělo. Káva, kterou mi jeho sekretářka uvařila, nechutnala špatně, a tak jsem s kofeinem spolykala i všechny případné výhrady. „Američani, Evropani, to jsou dobří lidi. Ale jenom páry, na nějaké hlučné večírky – to svobodní muži dělají – nejsme zvědaví. Žádné děti, poničily by nábytek. Samozřejmě ne zvířata. Taky studenty nechci, dělají binec. Vím, co jsme zamlada vyváděli my. Zásadně nekuřáky...“ Když jsem si tak v duchu probrala, kteří z mých klientů by touhle úzkou branou prošli, nezbyl – samozřejmě – skoro nikdo. „Nejsem rasista, ale...“, „nechci nevšeobecňovat, ale...“, „...mám svoje zkušenosti“. Tady v Bahrajnu jmenovanými a podobnými předsudky spousta lidí. Možná je to u nás taky tak, ale tady se za ně lidé jaksi nestydí. Tyhle výroky většinou rámují žoviálnosti typu „mezi námi“, „abych byl upřímný“ atp. Po nich následuje něco politicky nekorektního, na Západě napadnutelného, zde tak nějak tolerovaného. (Dosavadním vrcholem trapnosti bylo, když jsem jednomu snědému Britovi jménem Mohamed, viceprezidentovi banky, předváděla byt v jiné „luxusní“ budově. Zatímco jásal nad jacuzzi v koupelně, správkyně domu mi v ložnici polohlasně s výčitkou sdělila: „Vždyť není bílej. To nepůjde.“ A taky to nešlo. Byt mu nedali. Viceprezident to vzal na vědomí, urazil se...a tím to skončilo.) Původně jsem předpokládala, že spolužitím s jinými národy a kulturními skupinami vzniká větší tolerance. Teď už vím, že to tak není. Jak je vidět, mít s něčím zkušenost ještě nutně neznamená být napřed ve vývoji. Taky je třeba s tou zkušeností dobře naložit. Když jedete londýnským metrem, v jednom vagonu potkáte zástupce všech možných ras. Proto mě zarazila reakce starého pána, u kterého jsem chvíli pracovala ve Walesu, když jsem se ho zeptala, jestli u nás můžou přespat moji známí. Žádala jsem ho dvakrát a v obou případech následovalo totéž zvolání: „Tvoji kamarádi jsou moji kamarádi!“ A pak John ztišil hlas. „Ale nejsou to černoši, že ne? To by se mi nelíbilo.“V Čechách jsme ještě žádný pořádný nápor přistěhovalců nezažili a předsudečné debaty o povaze jednotlivých národů nejsou na denním pořádku. Ale i na tom málu, co máme, pracujeme vcelku se zdarem. Romové jsou příživníci, Ukrajinci nás připravují o práci, Slováci zabírají místo na vysokých školách. Nevím, co špatného dělají Vietnamci a Číňani, ale možná je to jenom moje neinformovanost. Ostatní necháváme napokoji, protože o nich moc nevíme. Čas ukáže, jak my zvládneme mísení kultur a národů, které dříve či později dorazí i k nám. PS1: A na závěr ještě jednu příhodu. Máme příbuzného, který vyrůstá v Texasu. Loni o prázdninách mi povyprávěl spoustu historek o tom, co zažili s Kylem a Alexem. Jednou jsme ho pak šli vyzvednout z hodiny karate a jak se ukázalo, mezi čekajícími rodiči byly i maminky obou chlapců. Jedna měla mezi obočím třetí oko a druhá vypadala jako mladší sestra Tiny Turner. Všechno jsem o těch kamarádech věděla, ale nikdy se neprobíralo, jakou „mají barvu“. Potěšilo mě to. Těžko učit starého psa nové kousky, ale aspoň že ty děti dokážou správně vyhodnotit, co je na člověku důležité. Když budou naše děti vyrůstat ve smíšené společnosti vychovávány k vzájemné úctě, bude líp. PS2: Letos v létě náš malý Američan prohlásil, že Asiati jsou zlí a s nimi on se nebaví. Němci jsou fašisti a nejhorší ze všechno jsou Mexičani, protože jsou to nelegální imigranti a ujídají z mísy těm, kteří poctivě pracují. Dobří jsou leda Číňani, protože od nich m všechny hračky. Doba bezelstného dětsví minula. V jedenácti letech je z něj další starý pes. Tak nevím. Původně pro www.blog.idnes.cz.
  6. 1 point
    Tohle téma mě v životě nezajímalo. Až dokud se začalo týkat mě. Pak jsem ale zjistila, že v něm jedou snad úplně všichni ostatní. Udivilo mě, kolik lidí cizí těhotenství bere zcela osobně a dává vám dobře míněné rady, které ale často hraničí s kategorickým imperativem. Těch rad je moc, liší se a dokonce si odporují. Zvlášť když během těch devíti měsíců projdete několika různými kulturami. Na hodnotě nového života se ale shodnou všechny, a to podle mě vysvětluje tu urputnost, se kterou si každý osobuje právo prosadit svůj zaručený recept. Ale abych byla upřímná, taky si vzpomínám, jak mě jednou vyvedla z míry moje syrská známá Lamia, kterou jsme byli navštívit v porodnici, a Lamia nad nevinnou tváří své třídenní dcery prohlásila, že autosedačku samozřejmě nekoupili, protože novorozeňata nemají pevnou páteř a fixace v autosedačce škodí, jestli jsem snad o tom v životě neslyšela nebo co. No neslyšela, zato jsem slyšela, ze proletět předním sklem je životu nebezpečné i pro dospělého. Mám stále v živé paměti, kolik úsilí mě tehdy stálo ovládnout se a nekazit sváteční náladu dohadováním o bezpečnostních opatřeních. Je třeba říct, že malá Nirín i bez autosedačky na cestě z porodnice, hamdullilah, prospívá dobře. Zajímavé je, že asi všichni a všude trpí na pověry, že pohlaví dítěte se dá vyčíst ze vzhledu matky, tvaru břicha nebo jejích neobvyklých chutí. Řekli mi, že se nám narodí chlapec, protože vypadám lépe než dřív nebo taky proto, že jsem zrovna vypadala unaveně. Řekli mi, že když břicho trčí dopředu, bude to kluk, a jiní zase, že ze stejného důvodu to nemůže být nic jiného než děvče. Chuť na sladké taky znamená ženské pohlaví, protože kluk by chtěl maso, ale jiné totéž připisovali línému chlapci, který chce snadno a hodně růst. Těch názorů bylo tolik, a všechny zaručené, že opravdu nemůžu říct, kde mají jakou tradici. Měla jsem z toho ale dojem, že tyhle babské povídačky se můžou různit i v rámci horního a dolního konce jedné obce, nezáleží, jestli je to v Indii nebo u nás. Společné mají jedno, hluboké kořeny. Vcelku úspěšně jsem se ale s neutrálním úsměvem proklestila touhletou džunglí zaručených pravd, než sonografie udělala v téhle otázce jednou provždy jasno. (No... musím sebekriticky uznat, že se mi na čas podařilo podlehnout sugestivnímu bludu, že i když lékaři pohlaví určit neumí, matka to „prostě ví“. Jsem důkazem toho, že matka, stejně jako kdokoli jiný, neví nic. Ale zase to možná potvrzuje další oblíbené tvrzení, že v těhotenství žena zhloupne. Neumím si totiž představit, že bych jindy dokázala uvěřit takovému esoterickému nesmyslu. ) Jak šly týdny a měsíce, začínala jsem mít dojem, že ztrácím společenský respekt a moje názory váhu. Do jednoho ucha mi moje bahrajnská lékařka šeptala, že v mém věku je vyšetření plodové vody zbytečné a nepřiměřeně riskantní a do druhého čeští kamarádi troubili, že právě v mém věku musím být zodpovědná a tuhle proceduru podstoupit. Zatímco mě na jedné straně vyprovázeli s radou, že zárukou spokojeného porodu je spinální analgezie, na druhé mě vítali s tím, že přeci nechci riskovat své zdraví, vždycky to všichni zvládli a že když si neulovím svého bobříka bolesti, přijdu o část zážitku. (Mám ten dojem, že by mi to ani tak moc nevadilo.) Kolik že těch bitev bylo? Zápas o sedačku na předním sedadle, jízdu na kole, utkání s popírači státem regulovaného očkování, mač mezi bojovníky za domácí porody a jejich odpůrci, mezi uživateli látkových a jednorázových plen, mezi alternativními trendy a konzervativci, které každá neobvyklá novinka nadzvedne ze židle. Myslím, že z odpůrců a zastánců obřízky bych dokázala sestavit nepřátelská vojska, krveprolití téměř zaručeno. Dítě by rozhodně mělo spát ve vlastní postýlce, ale blízko matky..., dítě by rozhodně mělo cítit zájem rodičů a mít šanci sdílet jejich tělesnou blízkost, nikdy ho nenechejte plakat..., dítě by rozhodně mělo hned spát samostatně a matka přicházet pouze na kojení, trocha nevyslyšeného pláče neškodí...!!! Nějakou dobu jsem si z toho dělala hlavu, ale teď už jsem si jistá, že si to rozhodně rozhodnu sama. Všeho moc škodí, i dobré vůle, lidové moudrosti a nezištných rad. Lidé jsme různí a pravd nepočítaně. Bojujme za svou, ale hlídejme sílu použité munice, ať má každý šanci s důvěrou a sebeúctou naslouchat i svým vlastním myšlenkám. PS: Když jsem poprvé vyrazila s kočárkem do ulic, pozorovala jsem, že kdekoho zajímá, koho to vezu. Dokonce i kolemjdoucí, které vůbec neznám, nakukují pod boudu a nešetří chválou. Ale najednou slyším: „Nemá tu čepičku moc na stranu? Dneska to fouká... Ňuňuňu, něco tam bouchlo do plínek, měla byste ho, maminko, přebalit... Leží moc na stranu, za našich časů jsme tam dávali plínku...“ Zatnula jsem zuby a pokračovala v jízdě. Po návratu domů mělo novorozeně od stěny na kočárku na čele vytlačený červená flek. Tak jo, tu plínku mu tam dám.
  7. 1 point
    Prijezd a doprava Nejjednoduseji se do nejvetsiho jungelniho mesta Iquitos dostanete letadlem z Limy. Letadla sem letaji a odletaji nekolikrat denne. Iquiteñske letiste je zhruba 40 minut od hlavniho namesti Plaza de Armas. Dale se sem muzete dostat lodi z Yurimaguas, ktera sem jede necele tri dny, konci v pristavisti na rece Amazonas “Huequito”. Kratsi je jenom zajet z Yurimaguas do Nauta odkud muzete busem pouze 2 hodiny do Iquitos a osmi hodinovou cestu Nauta – Iquitos nerealizovat. Doprava po samotnem meste je nejlepsi trikolkami a mistnimy busy ktere maji klasicky podvozek ale korbu maji udelanou ze dreva J jsou bez oken ty se vyndavaji pouze pri destich jsou zasunute ve drevene prepazce v karoserii. Orientace Iquitos byl pravdepodobne zalozen 1757 Jezuitama a Orillas kteri se tam dostali po rece Nanay. V tu dobu mel jmeno ” San Pablo de Napeanos “. V letech 1880 – 1914 probihala v okoli Iquitos kaucukova horecka. “Casa de Fierro” zelezny dum, projekt a realizace Gustave Eiffel 1887 – 1890 pro kaucukove barony Vaca Diez a Carlos Fermin. Stoji na hlavnim namesti Plaza de Armas. V roce 1938 se zacina v Amazonii tezit ropa. Iquitos je na soutoku rek Nanay , Amazonas a Itaya. V soucasne dobe ma Iquitos zhruba 500 tisic obyvatel. Co krome Casa de fierro navstivit v Iquitos. Mercado Buena Vista na soutoku reky Nanay a Amazonas, je to trznice kam obyvatele jungle kazde rano privazeji sve produkty napriklad : yuca, fariña, camu camu, aguaje, mameyes….take ulovena zvirata a ryby: tucunare, pirañas, badres, lagartos, zelvy, pasovce, añuje… ktere vetsinou hned trhovkyne griluji a prodavaji v jejich obcerstvovacich stanicich. Dale trziste Belen, kde koupite od spendliku po grilovanou zelvu nebo krokodyla, zde jsou kapsari tak bacha na kapsy atd. Ctvrt Belen nenavstevovat jen nakouknou zezhora od trznice Belen. Jsou tam domky na kulech kvuli zaplaveni rekou Amazonas a na pontonech /vetsinou na umelohmotnych sudech/. Dale je moznost navstivit mistni rezervaci Quitococha. Zde jsou zvirata, ktera ziji v Amazonskem pralese. K videni je zde jaguar, puma, kapybara, payche……atd Jidla a napoje regionu Pataraska – ryba /buhurky, sujo, sardina, palometa, badre, tucunare, sábalo, lysa nebo piraña/ zabalena v listu mysky panga s cesnekem soli….ugrilovana a jako priloha Yuca, banan grilovany nebo ryze. Fane – v listu Bijau zabalena ryze, kureci kousky, vejce a oliva – vari se cca 1 hodinu. Cecina – uzene veprove maso na platky se serviruje s Takaco / varene bananove testo zformovane do koule/. Lagarto ahumado – grilovane kusy kaymana. Sarapatera – uvarene kousky zelvy se daji do jejiho krunyre a na drevenem uhli se mirne dosmazi, priloha grilovany banan nebo yuca. Masato – nejtarsi indianka se svymi pomocnicemy zvyka yuku a vyplivavaji do nadoby, kde se yuca a jejich sliny nechaji zkvasit a vznikne indianske pivo J moc dobre J Dalsi velice dobre osvezujici napoje z Camu Camu, Copu Azul, Cocona, Aguaje – Aguajina /Aguaje ma mnoho zenskych hormonu a vyuziva se na zmenu pohlavi z muze na zenu. Z jedne mych expedic byla slecna Misa, ktera mi potvrzovala, ze mistni muzi jsou jemnejsi a mirnejsi ne jako my evropani. Tak panove vice pit aguaje, ale zase at se to nezvrhne../ Presnidavka Sibe nebo Mingado, jeho zaklad je Fariña, ktera se dela z Yuca. Yuca se nalozi do kadinky a hodi do reky kde se necha 3 dny, potom se vynda a necha zkvasit, vysusi natluce a nad drevenym uhlim vysusuje 3 hodiny. Nakupovani Ovoce a zelenina je nejlepsi nakupovat na trzich o kterych jsem se jiz zminil, a to mercado Belen a mercado Buena Vista. Tri bloky od namesti v ulici Prosperu je samoska Los Portales, kde si koupite vse na co si vzpomenete /z potravin J/, jinak po meste je spousta mensich kramku se smisenym zbozim. Stravovani Nejlepsi a nejcistci hospoda se zahradkou a WiFi – Amazon bistro je na nabrezi Bulevard u reky Amazonas v ulici Malecon Tarapaca 268 . Majitel je Belgican Max. Vari mistni speciality, francouzskou a belgickou kuchyni. Vzdy ma velice dobre chlazene pivo. Ceny ma priznive a nejcisci zachody v Iquitos a okoli J. Kolem centra je vice restaurantu dobrych a mene dobrych, kde vari mistni jidla a jine peruanske speciality. Nocni zivot Moc turistu v teto lokalite nevyhledava nocni zivot, protoze prijedou do Iquitos jen jako prestupni stanice a jedou dale do jungle. Ale prece kdyby nekdo mel zajem poznat Iquiteñsky nocni zivot tak doporucuji pet bloku od namesti areal ktery se jmenuje Explosion! nebo sousedni areal Ilusion . Ano areal , velikosti fotbaloveho hriste, pódium na kterem tanci divky v podprsenkach , tangach a vysokych botech do tance jim hraje orchestr deseti muzikantu a jeden nebo dva zpevaci. V kazdem rohu arealu je prodej lahvoveho piva a sodovky, stovky zidli a velky tanecni parket. Nikdo nemusi mit strach ze bude sedet na zidly. Jses li gringo nebo gringa tak uspech je zarucen a nez cela zabava kolem 5 am zkonci tak budes mit nekolik napadnic nebo napadniku J. Ubytovani v indianske vesnici Ubytovat se muzete i v Iquitos je tam nekolik hostelu a take 5* hotel, ale kdo by se tam ubytovaval kdyz prijede do takove nadherne oblasti plne prirody jako je Amazonska jungle. Doporucuji ubytovani u indianskeho kmene Cocama primo v jejich vesnici v lodgi z nazvem “Amazon Medicinal Camp”. Zde je velice jednoduse vybavene ubytovani, indianske chatrce s posteli a siti proti hmyzu, zavesne site hamaca, spolecne zachody s moznosti se umyt, indiani se myji v rece Nanay ktera je 30 metru od vesnice v doliku, zivotem zde se vratite ke svym korenum. Ve vesnici se zzijete s mistnimi domorodci, kde muzete navstivit jejich “hospodu” s pivem a debatovat o zivote. Poradam tury do jungle, pozorovani zvirat – opice, pasovce, kapybary, añuje, oceloty, ruzove delfiny, payche – aparayma gigante, kaymany, tukany, ary, paucaros….. v horsim pripade jaguar J. Take se muzete naucit prezivat v jungly co jist, pit... Hodinu a pul chuze od vesnice je uz primarni amazonsky prales. Kontakt na ubytovani je www.amazonas.estranky.cz a mail yardagruss@gmail.com Vylety do okoli a vyuziti casu Pesi tury po amazonskem pralese s pozorovanim zvirat, ucenim se vyuziti rostlin a stromu jejich lecivym ucinkum, uceni se prezivani v jungle. Rybareni v amazonskych rekach Nanay, Tigre, Amazonas. Pluti kanoji po rekach, pozorovani ricnich ruzovych delfinu, kaymanu… Samanske ritualy na cisteni tela, lasku, zdravi, leceni nemoci pomoci amazonskych rostlin, leceni zavislosti… Expedice jsou vedene zkusenymi amazonskymi samany a cesky mluvicim pruvodcem zijicim v Peru 10 let. V expedici muzete vyzkouset nekolik samanskych ritualu od ayahuasca po ritualy zdravi a ocisty tela, lasky... Taktez Vam mohou samani pripravit masti lektvary na Vase neduhy z amazonskych rostlin, keru a stromu. Po pochodech v jungli sami uvidite tyto lecive rostliny a stromy ve svem prirozenem prostredi. Dalsi zajimavosti Prumerna teplota ktera byla merena od roku 1950 – 1991 . Denni 31,4 stupne celsia a nocni 21,8 stupnu celsia. Prumerna vlhkost 85 %. Srazky cca 250 mm. Kazdy rok v obdobi destu od poloviny rijna az brezen stoupnou reky v tomto regionu o 10 metru. Indianske vesnice jsou stavene v nezatopovych oblastech, takze obdobi destu maji radsi , protoze s k vesnici dostanou lodi. V obdobi sucha vice slapou. Zdroj: Autorem článku je Yarda Gruss, který již spoustu let žije v Peru. Provozuje tam vlastní cestovní kancelář (http://www.peruinca.txt.cz/)
  8. 1 point
  9. 1 point
    Katarská poušť na adrenalínových videích Jiřího Vyštejna
  10. 1 point
    Ahoj Martine, jak uz jsem psala na facebooku, zitra budeme na Souq v Caffee Tasse. V sobotu je v planu vylet k Inland Sea - koupacka a mozna grilovani (podle vetru). Cislo na mne 33903571. Jo a 21.9. je opet koncert Exiles v rugby clubu ;-)
  11. 1 point
    Dobrý den, rád bych si na těchto stránkách založil svůj blog, ale nějak se k tomu nedokážu intuitivně proklikat, daří se mi pouze prohlížet blogy ostatních uživatelů. Mohli byste mi, prosím, poradit jak se blog zakládá? Děkuji, JP
  12. 1 point

    From the album: Velikonoce v Bahrajnu 2012

    Velikonoční setkání krajanů v Bahrajnu v roce 2012
  13. 1 point
    Po tom, co jsem svoji kytici hodila mezi svobodné kamarádky, mi jeden bahrajnský známý řekl: „Pro nás je svatba důležitější než pohřeb. Na svatbu prostě musíš.“ Když musíš, tak musíš, a proto když jsme dostali pozvání nas Ezdínovu svatbu v Ammánu, vyrazili jsme. V letadle jsem sežvýkala bagetu se sýrem. Bylo mi jasné, že se připravuju o místo na sváteční pochoutky, ale už jsem to nemohla vydržet. Po víně jsem se neptala, i když v muslimských zemích se tolik alkoholu nevypije, i v tomhle směru jsem se chtěla šetřit. Večírek se konal v komunitní „party hall“, kterou provozují palestinští emigranti z obce, odkud původně pochází ženichova rodina. Hned u vchodu jsem byla představena jeho mamince oblečené v krásném tradičním obleku, který hrál všemi barvami duhy a i mnoha jinými. Maminka mě objala, několikrát políbila, chytila za ruku a odvedla do síně v levé části budovy. V místnosti u kulatých stolů sedělo asi dvě stě žen různého věku, pod pódiem s bílým trůnem bohatě dekorovaným květinami právě tančil Ezdín se svou nevěstou. V tom okamžiku jsem si uvědomila, že kocoviny se bát nemusím. Přepadl mě ale jiný strach - že tu nikoho neznám a že si tu asi s angličtinou nevystačím. Přijeli jsme totiž na pozvání ženicha, jeho bratra a strýce a ti všichni už byli spolu s mým manželem v nějaké jiné části budovy na pánském dýchánku. Vzápětí se ale ke mně přihlásila Sawsan, palestinská Jordánka s kanadským pasem a kvalitní angličtinou. Usadila mě ke stolu příbuzných z ženichovy strany a vysvětlovala mi kdo je kdo a co a proč se děje. V okamžiku mého příchodu číšníce nabízely kolu, kteru jsem odmítla. Druhou šanci už jsme nedostaly. Pitné vody na ochlazení, v přehráté místnosti nezbytné, bylo ale naštěstí dost. Mixážní pult, světla a kamery měla na starosti skupinka dívek v hidžábech, na kterých měly nasazená sluchátka pro odposlechy. Napadlo mě, že asi mají nastvenou vyšší hlasitost. (Při posledním koncertě Manama Singers mi v rámci afrického kostýmovaní kolegyně uvázala šátek přes levé ucho. Zleva, od altů, jsem neslyšela téměř nic, zato mužská sekce napravo přímo bouřila. Zpívala jsem sama proti dvaceti tenorům a basům, můj výkon nestál za nic.) Pomalou píseň vystřídalo něco jako Carmina Burana v orientálním aranžmá a z hlavních dveří vyplul vozík se svatebním dortem, který nevěsta se ženichem na všech devíti úrovních rozkrojili společně drženým mečem. Dort zase odjel a po deseti minutách ho číšnice začaly servírovat na talířkách. Ženich zmizel a ženy se daly do tance. Kdo netančil, přihlížel. Moc se nekonverzovalo, ale nikomu to nebylo na překážku a nezdálo se, že by to mělo být jinak. Sawsan mi sdělila, že svatba má vcelku pevný řád a předem se ví, co bude následovat. Muži se k nám připojí o půl jedenácté a za další hodinu bude konec. Jak řekla, tak se stalo. Ještě předtím se ale vrátil ženich a nevěstu, které někdo neustále utíral pot a upravoval make up, ověšel zlatem, co jí koupil jako svatební dar. Tři náramky, tři náhrdelníky, tři prsteny. Náušnice jenom jedny. Nevěsta sestoupila z trůnu a tančila s ženichem mezi ženami, aby všechny mohly ocenit Ezdínovu štědrost. V deset třicet se otevřela obě křídla dveří a v chodbě za nimi stál dav mužských hostů. Zároveň se ale dobrá polovina dam zvedla k odchodu. Nevěsta si na korzet oblékla kabátek a vlasy přikryla závojem ze šifónu. Dokonce i prozápadní Sawsan si přes svoje večerní šaty bez rukávů přehodila šál. Jediná já jsem nepodnikla žádná opatření a můj nezakrytý dekolt najednou vypadal jako nepatřičná díra v jinak docela pěkném společenském modelu. Ale nikdo ni mic neřekl. Muži se seřadili do špalíru, přáli novomanželům a ženichovi předávali anonymní obálky s peněžními dary. Chtěla jsem přát taky, ale řekli mi, že se mezi muže nemám míchat, ať radši počkám. Když jsem se ke gratulaci dostala později, ženich už mě nelíbal na tváře jako za svobodna a podle vlažného stisku nevěsty jsem pochopila, že ten výstřih a šaty na ramínka tak úplně ok nejsou. Nakonec to byl její den, já už jsem si svoji slávu užila. S příchodem mužů rozjařená nálada dostoupila vrcholu. Starší i novější písně arabské populární hudby roztančily většinu hostů. Dokonce i mě (i s tím výstřihem) vzal do kola ženichův otec. Ezdín byl pod pódiem i na něm, sám i ruku v ruce, s nevěstou, bratrem, švagrovou, strýcem, tetou... Ti všichni to uměli a byla radost na ně pohledět. Naprosto střízlivý ženich tancoval jako o život a s blahým úsměvem ve tváři vítal štěstí, které ho potkalo. Bylo to krásné, i když tuhle hudbu nemám ráda, v žaludku už mi kručelo, do toho jejich rytmu mi nevycházely kroky a zachtívalo se mi točeného v půllitru. Půl hodiny před půlnocí to dýdžejka v půlce písně zabalila. Nikdo neprotestoval, muži obklopili novomanžele a vyprovázeli je k vyzdobenému autu recitovanou písní. V červenci není v Ammánu chladno, ale u východu si nevěsta oblékla dlouhý bílý plášť s kapucí. A tak to všechno dobře dopadlo. Svatební smlouva byla podepsána už v únoru, ale až teď jsou ti dva konečně svoji. Do dneška museli oba čekat, až spolu konečně budou moct být sami. A tak jim přejme všechno dobré. Pro nás, hosty, ale ještě večer neskončil. Přesunuli jsme se do domu rodičů ženicha, kde se po několik hodin pila káva, kouřila vodní dýmka, pojídalo občerstvení a vtipkovalo. Byla to prostě úplně jiná svatba. Druhý den mě nebolela hlava a nepálila žáha. Dopadlo to dobře i pro mě. Původně pro www.blog.idnes.cz.
  14. 1 point
    Libanonci Prvního Libanonce jsem potkala na kolejích. Studoval medicínu a byl milý. I jeho jméno mi hezky znělo, Aref. Druhý se jmenuje Fouad. Toho jsem si vzala. A pak se to nějak zkazilo a potkala jsem svého třetího Libanonce, Abdulláha. Seznámila jsem se ním pár měsíců po přestěhování do Bahrajnu. Aldulláh měl krásnou kancelář, zato sám byl nápadně ošklivý. Odhad věku komplikovala jeho nadváha, ale řekněme, že mu pomalo táhlo na padesát. Byl to můj potenciální šéf. Celkem třikrát si mě pozval na pohovor, ale nikdy si nezapamatoval, jaké mám vzdělání a praxi. Zato přesně věděl jméno, příjmení a akademický titul mého libanonského manžela a pokaždé ho nechal pozdravovat. Dělalo to na mě dojem, že v soutěži o pozici PR Executive mě drží jenom národnost partnera. Z oka mi ale Abdullah vypadl, až když došlo na debatu o platu. „Buďme k sobě upřímní. Plat dostane podle toho, okdud pocházíte... Moje přítelkyně je z Bulharska, to jste sousedi. Vím, jak to u vás vypadá... Východní Evropa, no, nabídnu vám 400 dinárů.“ Byla to polovina toho, co jsem si řekla. Rozladilo mě to a asi to bylo vidět. „Neberte si to tak. Kdybyste se narodila v Indii, dal bych vám 200. Amerika nebo Británie za 1000.“ Nestačila jsem zírat. „Nejlíp jsme placení my, Libanonci. Máme kvalitní vzdělání.“ A my ne? „Naše univerzitní výuka má sto let starou tradici.“ Jestlipak se pán někdy zajímal třeba o historii evropského školství? „Mluvíme třemi jazyky.“ Uznávám. Ale já taky. Jenomže čestina není světová a ruština není úplně v módě. „Jsme skvělí obchodníci.“ To ano. „Nejsme Arabi, ale potomci Féničanů.“ Tak to je moc. „Už jste někdy byla v Libanonu?“ Popravdě jsem odpověděla, že ne a to asi byla chyba. Abdullah mi velkodušně potřásl rukou, představil mě sekretářce a řekl, že v neděli nastupuju. Návrh smlouvy dostanu emailem. Odešla jsem smrtelně uražená jménem všech národů světa. Slíbená smlouva nikdy nepřišla a nikdo mi nic nevysvětlil. Abdulláha jsem brzo potom potkala. Usilovně hleděl na druhou stranu a já jsem během týdne nastoupila úplně někam jinam. Pan Abdulláh na mě silně zapůsobil a já jsem si najednou začala všímat i jiných Libanonců a toho, co mají společného. Potenciální šéf byl syntézou všemožných špatných vlastností a já jsem najednou tytéž rysy začala pozorovat i na ostatních. V Bahrajnu je Libanonců hodně a na každém jsem našla chlup. Všichni měli vysoké sebevědomí, i když pro to třeba nebyly zvláštní důvody. Rozhazovali peníze za luxusní resturace a značkové oblečení, vozili se v drahých autech a pak si chodili půjčovat ke známým. Vesměs to byli podnikatelé, ale nebylo úplně zřejmé, co vlastně dělají. Ublíženě si stěžovali na kvalitu jídla a obsluhy a celkově nízkou úroveň civilizace úplně kdekoli a hlasitě všem sdělovali svoje názory, kde jedině stojí zato poobědvat či popít. Svoje poznámky zásadně adresovali pouze managerovi a k personálu se chovali povýšeně. Mluvili především o sobě a i když to náhodou byli zaměstnanci, vždycky to byla „moje firma“. Cesty k výdělku byly klikaté a spolehlivost nepatřila k jejich ctnostem. Fakta si přizpůsobovali vlastním potřebám, ale běda, kdybyste je nařknuli ze lži. Vzájemně se pomlouvali a kastovali se podle místa narození a náboženské příslušnosti. Tak jsem potkala Karíma, který na každém kroku podváděl svoji manželku a završil to tím, že se bez vědomí svojí paní oženil podruhé a už dva roky má dvě nezávislé rodiny. Pak Tonyho, který neměl na splacení dluhu, a tak mu kamarád dohodil obchod s dobrým výdělkem. Tony zpronevěřil peníze na nákup materiálu, dodnes je nesplatil a když po něm peníze chtějí zpátky, cítí se uražený. Audi neprodal a dál bydlí ve vile, kterou jeho malá rodina ani nepotřebuje... A potom ještě Dinu a Nwafu... Završením pak byla návštěva samotného Libanonu. Podrobnosti až přístě, ale teď to aspoň shrnu. Rozdíl mezi očekáváním (po tom, jak fantastické chvály jsem od samotných Libanonců slyšela) a realitou byl ohromný. V této souvislosti se mi připomněla ta moudrost o reklamě, která je jenom navoněnou zdechlinou. A to byla poslední kapka. Padlo definitivní rozhodnutí. Arogance a nadutost jsou základním rysem libanonské národní povahy. Nemám je ráda. Howgh. Když se mi v hlavě trochu rozednilo, musela jsem si připustit, že jsem spadla do stejné pasti jako pan Abdulláh, který schopnosti zaměstnance posuzoval souhrnně podle země původu, sám omezený svými znalostmi (patřil k těm, kteří nezaznamenali rozpad Českosloveska). Odsoudila jsem Libanonce, i když jsem vždycky tvrdila, že všechny zevšeobecňující posudky, které se snaží postihnout charakter národa jsou nesmysl, často urážlivé a zavádějící někdy i nebezpečné (když s nimi začne nakládat třeba takový Abdulláh). Znáte to... Angličani jsou chladní, Němci mají smysl řád a my jsme pohodlní a držíme krok a řadu. Nějak se v tom nevidím. Ani ty Angličany vlastně. Němce snad, ale těch zase moc neznám. Nakonec tomu jenom stačilo dát víc času a ještě jednu šanci. Dnes mám libanonské přátele, kterých si vážím a některé dokonce obdivuju. Naši libanonskou rodinu bych neměnila a na prázdniny v kopcích nad Bejrútem se každý rok těším, protože tam tam potkám Nadíma, Mayu, Issu, Huwajdu... A co z toho plyne? Asi takto. V životě jsem ještě neviděla žádného Gróňana. Je možné, že potkám jednoho a bude to Abdulláh. Nebo jich potkám deset a třeba budou Abdulláh všichni. Určitě v Grónsku aspoň deset pitomců mají. Ale já se nenechám vyprovokovat a budu si myslet svoje o tom jednom pitomém grónském Abdulláhovi a zbytek Gróňanů nechám v klidu, míru a pokoji spát spánkem spravedlivých.
  15. 1 point
    Zdravím, nedávno nás navštívil známý podvodní fotograf dr. Erns Koschier, který se zde kolem Panglaa zameril hlavne na makrofotografování. Malých potvůrek je zde nesčetné množství, proto jsou potápěčské lokality ostrova k tomuto způsobu fotografování víc než vhodné. Dr. Koschieru se potápění s naším diveshopem líbilo natolik, že nám zanechal několik fotografií. Některé z nich byly pořízeny přímo na našem house reefu. Další fotografie na: http://www.ernstkosc...012012&Itemid=1
  16. 1 point
    Toro Muerto (španělsky Mrtvý býk) je lokalita asi 160 kilometrů vzdálená od druhého největšího peruanskeho města Arequipa. V této lokalitě se na rozloze asi 3 km² nachází několik tisíc petroglyfů. Autoři těchto skalních rytin pocházeli z některé z předinckých kultur, pravděpodobně ke kultuře Wari (nebo Huari). Stáří rytin je asi 1000 až 1200 let. Podle zobrazených zvířat toto místo bylo v době vzniku petroglyfů úrodnou krajinou s množstvím zvěře a fungující lidskou hospodářskou činností. Současný stav této lokality je naprosto odlišný od toho, co zobrazují obrázky na skalách. Poušť, která obklopuje tisíce obrázků, připomíná spíše povrch jiné planety, než úrodnou zem, která tu byla dříve. Analogie se situací v severní Africe je nasnadě. Na obrázcích v Toro Muerto jsou většinou lamy. Stejně tak, jako aridní, suché pásmo severní Afriky vzniklo pravděpodobně tím, že jí vypásly kozy, tady ji vypásly lamy. Petroglyfy nejsou nijak chráněné a některé jsou poškozeny vandalskými rytinami jmen, dat a jiných znaků, které původní petroglyfy znehodnocují. Pokud budete mit zajem navstivit nejen toto misto v Peru tak mi dejte zpravu. Zdar Yarda
  17. 1 point
    FACEBOOKOVÁ STRÁNKA KRAJANŮ V MOLDAVSKU INFORMACE MZV ČR Krajanská komunita v obci Holuboje (Huluboaia) je v kompetenci Velvyslanectví ČR v Kišiněvě (e-mail: chisinau@embassy.mzv.cz). Počet krajanů je odhadován přibližně na 500. Asociaţia Obştească Novograd - Český spolek NOVOHRAD Počet členů: 280 Předseda: Ivan Lauda MD - 3920, raion Cahul, satul Huluboaia Republica Moldova Kontakt: tel. +373 299 76 146
  18. 1 point
    S rozšířením facebooku, který se stal součástí života asi většiny z nás, jsme se rozhodli věnovat každé zemi světa vlastní facebookovou stránku, která se může stát dobrým pomocníkem v našem životě v zahraničí. Stačí se stát jejím fanouškem a rázem se tak propojit s ostatními krajany v dané zemi. Přes facebookovou stránku naší konkrétní země můžeme poznávat nové kamarády, radit si i sledovat nebo plánovat dění v místní československé komunitě. Na rozdíl od ostatních facebookových stránek jsou tyto dále napojeny na své mateřské Čechoslováky.com, odkud se do nich automaticky promítají novinky diskusních fór, kalendáře akcí i inzerátů konkrétní země. V seznamu níže naleznete země, pro které jsme již facebookové stránky vytvořili a postupně jej budeme rozšiřovat i o další státy a významná města. Budete-li chtít, zaleťte se podívat na Mauritius, kde žije naše milá Sawmy nebo do Bahrajnu, kde se chystáme na koncert Andrea Bocelli. Afrika Alžírsko Egypt Keňa Libye Mauritius Seychely Súdán Tunisko Zimbabwe Asie Ázerbajdžán Čína Filipíny Indie Indonésie Japonsko Kazachstán Mongolsko Singapur Thajsko Turecko Vietnam Austrálie a Oceánie Austrálie Nový Zéland Blízký Východ Bahrajn Irák írán Izrael Jordánsko Kuvajt Katar Libanon Omán Saúdská Arábie Spojené arabské emiráty Sýrie Evropa Belgie Bosna a Hercegovina Bulharsko Černá Hora Dánsko Estonsko Finsko Francie Chorvatsko Irsko Island Itálie Kypr Lichtenštejnsko Litva Lotyšsko Lucembursko Maďarsko Makedonie Malta Moldavsko Monako Německo Nizozemsko Norsko Polsko Portugalsko Rakousko Rumunsko Rusko Řecko San Marino Slovensko Slovinsko Srbsko Španělsko Švédsko Švýcarsko Ukrajina Velká Británie Jižní Amerika Argentina Brazílie Chile Peru Střední Amerika Guatemala Kuba Severní Amerika Kanada Mexiko Spojené státy americké Budeme rádi, když Vám facebookové stránky pomohou ve Vašem životě v cizí zemi a služba pro Vás bude užitečná. Hodně štěstí!
  19. 1 point
    V Bahrajnu jsme založili knihovničku české, slovenské a anglické literatury, podrobnosti o jejímž provozu i obsahu titulů budete nacházet v tomto diskusním vláknu. Knihy do oběhu knihovny zařadili dobrovolně samotní krajané a i Vy, budete-li chtít, mne můžete kontaktovat a sdílet s ostatními knihy vlastní. 1. Kde se knihovna nachází? Knihovna se nachází u mne, knihovnice, v Juffairu viz mapka níže. 2. Jaké tituly jsou k disposici? Aktuální stav knihovny můžete sledovat v příspěvku níže, obsahuje vedle názvů knih i situaci o jejich dostupnosti v knihovně. 3. Jak a na jak dlouho si mohu knihu vypůjčit? Kontaktujte mne, prosím prostřednictvím emailu alenabjackova@gmail.com nebo mobilu 36374600 a dohodneme si dobu, kdy se setkat a knihu si předat. Jednu knihu lze mít nejdéle 3 týdny. 4. Jak mohu zařadit vlastní knihu do knihovny? Kniha může být buď zařazena do knihovny a nebo může zůstat u Vás, kde si ji čtenáři také vyzvednou a zase zpět vrátí. Kontaktujte mne, prosím na tel 36374600 a dohodneme se na podrobnostech. Mapka knihovny:
  20. 1 point
    FACEBOOKOVÁ STRÁNKA KRAJANŮ V BAHRAJNU KRAJANSKÝ SPOLEK KRAJANŮ V BAHRAJNU Krajanský spolek byl založen v roce 2009 českými a slovenskými krajany v Manamě po dvou letech neformálního setkávání. Spolek v současnosti čítá asi 60 členů, pracujících převážně ve zdravotnictví, stavebnictví, u aerolinií, část krajanů tvoří rodiny Bahrajnců, kteří studovali v České republice. Krajané mezi sebou udržují živý kontakt, organizují pravidelná společenská či sportovní setkání i bohatý program pro děti. Více o spolku Organizační výbor spolku: Gabriela Dahi (předsedkyně, administrativa) Alena Tabet (kulturní akce, správa databáze kontaktů, knihovna) Lenka Opatrná (koordinace přátel spolku) Kontakt: Internet: http://www.cechoslovaci.com Email: bahrajn zavináč cechoslovaci.com Telefon: +973 36061259 Facebook: http://www.facebook....slovaci.Bahrajn HONORÁRNÍ KONZULÁT ČR V BAHRAJNU Adresa: Villa no.: 333, road no.: 3207, block n.: 732- A´ali, Manama Telefon: 00973-17764961 Fax: 00973-17764963 E-mail: manama@honorary.mzv.cz Vedoucí úřadu: Georgios Antoniou, funkce honorární konzul Působnost úřadu konzulární obvod: území státu Bahrajnské království Časové pásmo: UTC/GMT +3 hours Provozní hodiny úřadu: neděle a středa 10.00 - 12.00
  21. 1 point
    Milí přátelé, chtěl bych poděkovat našemu týmu Czechoslovakia, který s číslem 100 včera šťastně donesl do cíle štafetový kolík každoročního charitativního štafetového marathonu. Celkově se náš tým umístil na 116. místě ze 136 přihlášených týmů. Jakkoli ve spodní části pořadí, všichni jsme podali maximální výkony a vzpomínky vryly jistě své stopy hluboko do paměti . Obrázky z běhu jsou v galerii zde a já jsem na 48 z nich napočítal 71 úsměvů, což je podle mne ta jejich nejlepší výpověď. Díky za krásný den Vám všem! 01. 3,00 km - 00:13:30 - 04:30 - 069. - Lenka R. 02. 2,81 km - 00:15:32 - 05:32 - 090. - Rami (loni 15:41) 03. 2,91 km - 00:22:23 - 07:42 - 130. - Karthik 04. 3,27 km - 00:26:40 - 08:09 - 135. - a jeho kamarád 05. 3,08 km - 00:20:28 - 06:39 - 124. - Noushad 06. 3,04 km - 00:14:29 - 04:46 - 045. - Marian 07. 3,26 km - 00:17:41 - 05:25 - 090. - Daniela 08. 2,96 km - 00:19:01 - 06:25 - 106. - Lucie 09. 3,30 km - 00:16:34 - 05:01 - 066. - Monika (loni 18:04) 10. 2,20 km - 00:16:28 - 07:29 - 129. - Elsie 11. 2,80 km - 00:27:59 - 09:60 - 129. - Anna 12. 2,90 km - 00:16:21 - 05:38 - 106. - Mark 13. 2,89 km - 00:18:50 - 06:31 - 118. - Renata 14. 2,88 km - 00:13:02 - 04:32 - 031. - Andre 15. 2,65 km - 00:12:53 - 04:52 - 062. - Anastasia (loni 13:31) 16. 3,00 km - 00:13:38 - 04:33 - 067. - Martin (loni 13:55) Legenda: meta - délka trati - doba běhu - čas přepočtený na 1 km - pořadí v rámci své mety A zde máme časy, modrá čísla jsem dopočítal na základě oranžové a červené, časy všech týmů jsou ke stažení zde v příloze. results2011.xls
  22. 1 point

    From the album: Štafetový marathon 2011

    Stojící zleva: Daniela, Monika, Lucka, Renata, Anna, Elsie, sedící zleva: Marián, Mark, Andre, Martin, chybějí Lenka, Rami a 3 indičtí kolegové
  23. 1 point
  24. 1 point
  25. 1 point
  26. 1 point
  27. 1 point
    Ve svých příspěvcích často popisujeme zajímavá místa která jsme objevili, které bychom rádi doporučili ostatním nebo na kterých se plánujeme setkat. Na čechoslovácích můžeme nyní vkládat do příspěvků i blogů interaktivní mapky, které nám s tímto pomohou. Vložení mapek do příspěvků je jednoduché a pojďme si tedy ukázat jak na to. V praxi se můžeme setkat se dvěma případy: V případě, že známe přesnou adresu místa, na které chceme ukázat v zakládaném příspěvku, klikněme na ikonku mapky jak je zakroužkována na obrázku č. 3. Do kénka, které se objeví pak vložme adresu našeho místa (například 'Jizni 21, Ceske Budejovice, Czech Republic') a klikněme Přidat. Do příspěvku se vloží kód, který se po odeslání promění v naši mapku. V případě, že přesnou adesu neznáme, třeba se jedná o místa ve volné přírodě, do okénka z předchozího odstavce vložíme GPS souřadnice našeho místa. Ty zjistíme snadno na stránce maps.google.com. Na této stránce si najdeme místo, na které chceme ukázat a klikneme na něj pravým tlačítkem myši. Zobrazí se nám okénko podle obrázku č. 1. Kliknutím na spodní řádku okénka, které před námi vyskočí (what's here), se nám v horní řádce stránky zobrazí souřadnice našeho místa - obrázek č. 2. Ty stačí už jen zkopírovat do okénka podle obrázku č. 3. a výsledek je hotov - obrázek č. 4 je již výsledkem naší práce, interaktivní mapka, kterou lze ozdobit naše příspěvky. Budeme rádi, když pro Vás budou mapičky užitečné Obrázek 1. Obrázek 2. Obrázek 3. Obrázek 4.
  28. 1 point
    Ahoj vsem, posilam pozdravy z Bahrajnu, kde probihaji od 14. unora 2011 protivladni demonstrace. Volaji nam pratele z Cech a ptaji se, jak se nam dari, zda jsme v bezpeci atd. Pokud vim, vsichni Cechoslovaci v Bahrajnu jsou v poradku, protivladni demonstrace jsou nenasilne a konaji se jen na urcitych omezenych uzemich. Mozna by bylo dobre vyuzit tohle medium k poznamkam k vyvoji v zemi, Vasim dotazum, odkazum atd. Pokusim se tedy pridat nekolik odkazu i zapisky z toho, co je videt beznyma ocima. Odkazy na aktualni deni v anglictine jsou dostupne nejlepe na facebooku na adrese zde. Galerie fotografii z poslednich udalosti tak jak jsem je zaznamenal: je na facebooku zde 10. únor 2012 Několikaměsíční odmlku v tomto blogu bych dnes rád dohnal odkazem na dokumentární film Bahrain: Shouting in the dark, který natočila katarská televize Al Jazeera. V chronologickém sledu dokumentuje revoluční události celého posledního roku v Bahrajnu a lépe než já vypoví o všem, co se na toto téma událo. Film vyrobila katarská televize Al Jazeera a filmu dala podtitul: Příběh arabské revoluce, která byla opuštěna Araby, Západem a zapomenuta světem. Dokument je ke shlédnutí na YouTube na adrese zde. 16. brezen 2011 - streda Vcerejsi smutna ocekavani se naplnila a poradkova policie za podpory armady, tanku a vrtulniku vycistila s usvitem Perlove namesti od demonstranu. Ti je opustili a opozicni mluvci vyzvali demonstrujici, aby se neuchylovali k zadnemu nasili. Ze strechy naseho domu bylo videt kour nad Perlovym namestim i bojove vrtulniky, ktere k nemu smerovaly. Vydal jsem se nakoupit potraviny, ale cestou jsem zajel i na dalnici, abych se presvedcil, zda jsou cesty uzavrene a jak situace vypada. Na odbockach, ktere drive blokovaly dve policejni auta nyni staly tanky a obrnena vozidla, vojaci - hosi vypadali v dobre nalade. Cesta domu mi tak trvala asi dve hodiny, protoze mne odbocky presmerovavaly dal a dal, vzdaleneji od meho bydliste. Posledni usek cesty jsem stal pred Salmaniya Hospital, nemocnici, ktera po celou dobu demonstraci osetrovala zranene, ta byla zablokovana armadou, ktera jak sem se dozvedel pozdeji do ni ani z ni nikoho nevpoustela. Lekari, ktere jsem videl na videu vecer si stezovali na fyzicke i dusevni vycerpani, pry potrebuji nutne vystridat. Lekar vyjmenovaval zraneni se kterymi pacienti prijizdeji a pry se jedna o genocidu. Zatimco vojak nalevo si vyzadal moji 'obcanku' vojak napravo prohlizel moje auto, nasel v prihradce spolujzdce fotak a hned ho hlasil kolegovi, ten ale byl s 'obcankou spokojen' omluvil se mi s tim, ze maji v nemocnici problem a pustil mne dal. Ten den mne cekalo jen vyrizovani emailu se zamestnavatelem, ktery nam zajistil docasnou tydenni evakuaci do sousedni zeme pro ty, kteri o ni budou mit zajem. Potvrdil jsem, ze zustavam, ze se citim v bezpeci a chci zustat se svymi blizkymi. 15. brezen 2011 - utery Opet se nepracovalo a ja mel tedy cely den na to podivat se, jak vypada mesto a pripadne poridit par obrazku. Z internetu jsme vedeli, ze do Bahrajnu dorazilo 1000 vojaku ze Saudska Arabie a asi 500 policistu ze Spojenych arabskych emiratu, udajne na ochranu strategickych budov. Zatimco nekteri kamaradi dostali doporuceni od svych zamestnavatelu, aby nevychazeli ven, videl jsem z okna jasne, ze doprava na silnicich vypada podobne jako jindy a vydal se na projizdku. K memu prekvapeni policie z ulic uplne zmizela, dojel jsem az do centra, kde jsem nechal zaparkovane auto a dal uz sel pesky. Centrum mesta (Diplomatic Area) pripominalo mesto duchu. Ulicemi jsem se prochazel sam. Dosel jsem az na dalnici pred Bahrain Bay, ktera je tou dulezitou tepnou propojujici stred mesta, s Perlovym namestim. Pohled, ktery se mi naskytl asi nejlepe ukazi ubrazky. Cela dalnice, kam az oko dohledlo byla poseta barikadami, vzdalenymi asi 50m od sebe, u jedne z nich pracoval hloucek chlapcu, kteri do rady skladali dlazebni kostky, pozdravil jsem je s tim, ze bych si rad poridil nekolik obrazku, byli radi a ukazali mi cestu na Perlove namesti, ne ktere jsem se ptal. Presel jsem tedy po cele 5km dlouhe dalnici mijeje Financial Harbour, Perlicku, City Centre a mohl bych jit jeste dal az do Seef Area. Cestou jsem videl nejruznejsi mirove slogany vyskladane z dlazebnich kostek. Na dalnici jsem byl temer uplne sam a cely vyjev z toho mista bez aut byl nezapomenutelny. Z dalky jsem videl kohosi s bahrajskou vlajkou jak jde stejnym smerem, pockal jsem na nej a dal se do reci. Byl to mlady muz ze strany opozice, rikal, ze studoval v Kanade, ma diplom z ekonomie a asi pul hodiny se se mnou povidal o vecech. Rikal, ze jeho matka je sia a otec sunni a ze tohle rozdelovani neni mezi Bahrajnci problem, ze jen vlada chce tento problem vytvorit a odvest pozornost jinam. Rikal, ze vsichni jsou Bahrajnci a vlada by se o ne mela starat a ne na ne posilat cizi vojaky. Rikal, ze jim nevadi jmena ve vlade ale pravidla, ktera vlada nastolila. Jak by se mi pry libilo, kdyby u nas v CR vlada poskytla automaticky obcanstvi nejake jine narodnosti se vsemi vyhodami. Ukazoval tak na 'posunnitsujici' vladni politiku, ktera udeluje obcanstvi sunnitum z Pakistanu, Syrie atd. a obsazuje je do pozic, kam mistni siite nemohou. Rikal, ze jsou mirumilovni, ze nemaji zadne zbrane, nic nenici, nepodpaluji, ze to je jejich zeme a proc by si ji meli nict. Rikal, ze jim nevadi ani cizinci v zemi, vzdyt v kazde cizi firme jsou predepsane kvoty na pocet Bahrajncu a ze to respektuji. Rikal, ze bude rad, kdyz byt jedine slovo z toho, co rika, prenesu ven. Rozloucili jsme se a ja dosel az na dalnci nad Perlickou, stali tam dva muzi a s jednim jsem se dal do reci, rikal, ze prave dostali zpravu, ze v jiznich vesnicich pry radi vojaci a jiz tam zranili nekolik lidi. Pry jsou jen pokojni demonstranti a on je pripraven zemrit, nabidl mi krabicku s vodou, jeste chvili jsem se zastavil a dival se na Perlove namesti, na zabradli byla upevnena bahrajnska vlajka, ktere se v silnem vetru trepotala, za ni pred monumentem na Perlicce, se konalo shromazdeni lidi, kteri jiz asi ocekavali blizici se udalosti, vsem zacalo byt jasne, ze drive nebo pozdeji budou vsechny barikady smeteny a snimi.. 14. brezen 2011 - pondeli I v pondeli jsme dostali pokyn zustat doma, deni venku jsme tak sledovali z interetu, dostavali jsme nejruznejsi, nekdy i poplasne zpravy, az vecer jsem se vydal na projizdku abych si udelal vlastni predstavu o situaci. V podstate vsechny pristupove cesty do hlavniho mesta byly uzavreny - nektere dopravni policii, jine barikadami demonstrantu. Odklony dopravy mne tak privedly i do ctvrti, kam bych jinak nezavital (Riffa). Pred vojenskou nemocnici vojaci vytvorili kontrolni stanoviste, kde zastavovali vsechna auta. I mne se ptali, kde pracuji, smali si, kdyz jsem rekl, ze v City Centre, vedeli, ze ta oblast je uzavrena, po provereni 'obcanky' mne pustili dal a omlouvali se za komplikace. Projizdel jsem tedy dal, kdyz jsem narazil na dalsi 'check-point'. Tentokrat mladici s jakymisi holemi chteli abych zastavil, stahl okenko a usmal se na ne: 'hosi, vy mne chcete zabit?' I oni se smali a omlouvali se, ze ne 'to neni na vas'. Projizdel jsem tedy Riffou dal, jeste dvema podobnymi stanovisti az se konecne dostal domu. I v nasi ulici stali hosi s kriketovou palkou a holemi a pry kde bydlim. Nechtel jsem se s nimi vubec bavit, proc bych se jim mel zpovidat, takze jsem jim odpovedel otazkou proc me kontroluji, ptali se mne znovu a ja take. Odpovedeli, ze chteji zabranit, aby do nasi ctvrti pronikl nekdo, kdo by tam chtel delat neporadek, jako se pry stalo pred dvema hodinami a zase se omlouvali, zamaval jsem jim tedy na pozdrav a konecne se dostal domu. 13. brezen 2011 - nedele Velke demonstrace od posledniho prispevku utichly, a tak jsem se o deni dozvidal z nejruznejsich internetovych zdroju. Opozice, kterou tvorilo nekolik nazorove se lisicich proudu, se pry shodla na nekolika zakladnich bodech, se kterymi predstoupit pred vladu k vyjednavani. Zivot se vratil do beznych koleji, obchodni domy byly plne lidi a I programy kin, ktere byly po nekolik tydnu zmrazene ozdobilo nekolik novych titulu. Cestou do prace vzdy odbocuji z dalnice a projizdim Perlovym namestim a tak I dnes. Jiz zdalky jsem si mohl vsimnout mohutny oblak bileho koure (jak vypada po vystrelech slzneho plynu), cesta na Perlicku byla zablokovana a ja musel odbocit do postrannich ulicek. Tam vedle obchodniho domu Danna mall jsem narazil na shromazdeni muzu a zen, zjevne rozhorcenych a bylo mi jasne, ze se jedna o prodemokraticke demonstranty, kteri meli po nekolik minulych tydnu stany na Perlovem namesti, kde se schazeli, organizovali se, vyjadrovali svoje pozadavky a kam jsem mezi ne nekolikrat v minulosti zavital, abych se dozvedel kdo jsou a co chteji. Zatimoco jsem stal v kolone aut, ktera se vytvorila, muzi nebo spis mladici vedle mne odstranovali ostanty drat, ktery tam zrejme poradkova policie nastrazila, nekteri brali do rukou kameny a rozbihali se cestou na dalnici odkud jsem prijel. Dostal jsem smsku, ze dnes je kancelar zavrena a vedel tak, ze mam tak cely den na pozorovani situace. (Jak jsem se dozvedel pozdeji, poradkova policie zacala rozbijet stany protestujicich u Financial Harbour, dvou vezi, kde se nachazeji kancelare vyznamnych financnich spolecnosti. Stany nebo pry I blokady pred vezemi pry tvorila opozicni skupina, ktera nemela podporu zbytku opozice. Policie tak prijela rozbit tuto blokadu a v zapeti i zasahnout slznym plynem na Perlicce) Autem jsem tedy obkrouzil celou oblast tak abych se dostal do blizkosti dalnice nad Perlickou kdyz v tom se mi naskytl nevidany pohled. Videl jsem odhadem stovku policejnich tezkoodencu, kteri zaplnovali celou dalnici nad perlickou, hned jsem si ale mohl vsimnout ze paradoxne ustupuji – davu ktery se na ne valil ze strany Financial Harbour. Dav byl dlouhy pres sto metru a bylo jasne ze jej nic nezastavi. Policie tak ustupovala s vodnim delem za sebou, ktere odrazelo mladiky, kteri na policisty hazeli kameny. Policiste strileli z bezpecne vzdalenosti na mladiky patrony slzneho plynu, nekteri z nich lezeli na zemi – nadychani slzneho plynu. Ukazalo se tak, co naznacovaly masove demonstrace z predchozich dni, protestujicich, kteri vyjadruji nespokojenost se soucasnym rezimem je tolik, ze bude tezke je ovladnout zasahovou policii. (Jak se ukazalo o nekolik dni pozdeji, armada to dokazala) Policie definitivne zmizela a ja si chtel poridit jeste par obrazku z Perlicky. Cestou jsem se dostal k policejni Toyote, kterou jednotky nechaly za sebou kdyz ustupovaly, stal kolem ni hloucek mladiku, kdyz videli, ze jsem zastavil auto prizvali mne, at si je vyfotim, policie je pry hloupa a zbabela, kdyz si mysli, ze auta, ktera za sebou zamerne zanecha, opozice podpali a bude ji tak mozne obvinit z agresivity, vandalismu atd. Oni jsou pry Bahrajnci a policie by je mela jako obcany chranit, ne napadat, auto ji pry vrati zpet na stanici. Na strechy polozili jakesi venecky, brzy prijel odtahovy vuz. Jeden z mladiku mi ukazal na zraneni sveho kolegy od gumoveho projektilu. Cestou dal k Perlicce jsem si vyfotil mladiky jak zatarasuji cestu. Rikali mi at si auto radsi zaparkuji dal, aby si ho s nimi nespojovala tajna policie a ja nemel problemy. Ptal jsem se, co planuji dal, pry zablokovat dalnici. Vydal jsem se na cestu domu k internet, dozvedet se, co a proc se ten den vlastne stalo. 25. unor 2011 - patek Kdyz jsem svuj denicek zakladal v dobe pocinajicich protestnich akci, bylo to hlavne proto, abych podal zpravu vsem, kteri si o nas Cechoslovacich v Bahrajnu delali starosti, udalosti se daly po minutach a misty bylo opravdu nejiste, kam se situace vyvine. Zda se vsak nyni po deseti dnech, ze korunni princ povereny resenim situace jiz ozbrojene slozky ani armadu do ulic nevrati a do jake miry vyjde vstric pozadavkum opozice ukazou vysledky jednani. Zivot z pohledu divaka se tak vraci do beznych koleji a zde snad konci i poslani tohoto blogu. Shrnu tedy dnes jeste kratce, co se udalo od posledniho prispevku a posilam nove obrazky z nepopsatelneho Pochodu mucedniku, ktery se konal 22. unora 2011. Ve zkratce tedy: priznivci opozice se usadili na Perlovem namesti, kde jim je dovoleno zcela svobodne prezentovat sve nazory a pozadavky, na nasledky zraneni pri zasahu policie zemrel v nemocnici osmy muz, byli propusteni politicti vezni, prevazne bloggeri, kteri vystupovali proti rezimu, umysl vratit se do vlasti z exilu oznamil vyznamny disident, letosni hostovani zavodu F1 asi nejvetsi udalosti roku, na kterou je Bahrajn nalezite hrdy, bylo zruseno s ohledem na vyvoj v zemi, priznivci krale usporadali dalsi manifestaci na jeho podporu, patricne prezentovanou v prokralovskem deniku GDN a opozice po pohrbu zemreleho demonstranta mnohatisicovy Pochod mucedniku, z nehoz bylo zapadnim mediim zakazano zive vysilat, do obchodnich domu se vraci zivot a z pohledu zvenci nic nenasvedcuje tomu, ze by se v zemi delo cokoli mimoradneho. Kdyz do nasi kancelare ve ctvrtek vesel nas nadrizeny a zacal nas obchazet, tusil jsem, ze zase prinese zpravu: ‘Dneska do dvou.’ Znamenalo to, ze byl ohlasen dalsi pruvod a na silnicich mohou byt zacpy. To uz jsem se tesil, ze budu mit cas zajit se podivat na nedaleke Perlove na mesti, popovidat si s lidmi a poridit par obrazku. Organizace na namesti se od minula zdokonalila, pribyla vystavka komiksu politicke satiry, ktere se opiraly do zpusobu panovani kralovske rodiny, pribyly symbolicke rakve obeti zasahu policie proti demonstrantum, vsiml jsem si automobilu polepeneho fotografiemi obeti zasahu policie. Pribyly plakaty zobrazujici portrety zadrzovanych politickych veznu i portrety britskych ministerskych predsedu za poslednich 40 let, vedle byly pro srovnani serazeny portrety bahrajnskych ministerskych predsedu za stejne obdobi, na obrazku byl tentyz jeden dnes osmdesatilety kralem jmenovany premier. Jeden z kolemjdoucich mne zastavil a ukazoval mi, odkud do namesti vstoupi pruvod demonstrantu, jejichz pochod pry jiz zacal asi 3km odsud, vsiml jsem si take, ze divaci na dalnici nad Perlovem namesti jiz prestavaji sledovat deni na namesti, ale zacinaji pozorovat deni kdesi na dalnici, vysplhal jsem se tedy na dalnici, ktera byla v celem jednom smeru uzavrena a jen ziral na vyjev, ktery se prede mnou rozvinul. Dalnicii, ktera je v tom useku naprosto rovna, pochodoval ve smeru ke mne pruvod, ten ji vyplnoval v cele siri a do dalky kam az oko dohledlo. Spocital jsem si, ze prede mnou mohlo pochodovat pres 30 000 lidi. Vydal jsem se tedy k priblizujicim se davu­ lidi, tvorili jej zeny, muzi, deti i starci nesouci narodni vlajky i po smiru volajicici transparenty. Zeptal jsem se neznale jednoho mladika, ci je to pruvod jestli siitu nebo sunnitu, podivil se a rekl: ze tu jsou vsichni, a ze Bahrajn neni rozdelen na siity a sunnity, ze tu jsou i baha’i a krestane a dalsi, ze to je pruvod lidi, kteri chteji zmenu. Porizoval jsem tedy obrazky, i videa, nekdy mne zastavili kolemjdouci, abych je vyfotil, jindy jsem se zastavil sam a nechal kolem sebe dav plynout, jindy jsem sel s nim. Vratil jsem se tak po case s davem zpet na Perlove namesti, kde pruvod nadhlavami rozvinul jakousi cervenou stuhu, ktera obepnula cele namesti a symbolicky je tak sjednotila. Stravil jsem cas v davu, jez se tocil se stuhou kolem namesti, vsimal jsem si transparentu nad jejich hlavami. Zacalo se pomalu serit a rekl jsem si, ze je cas vratit se k autu na cestu domu, nahrat obrazky online… 20. unor 2011 - nedele Ahoj vsem, rad bych Vam poslal nekolik dnesnich poznamek o deni v Bahrajnu, tak jak jsem je mohl dnes zaznamenat. Zatimco do vcerejsiho dne nebylo jiste, jakou cesou se bude vyvijet mistni spor, kteryse vyhrotil do na silneho potlaceni demonstrantu, vcera v poledne byla z mesta stazena armada a vecer i poradkova policie. Ustredni prostranstvi, tzv. Pearl Roundabout bylo vecer uvolneno pro opozicni prevazne siitske demonstranty. Kazdym z poslednich dni se asi pisi nove dejiny Bahrajnu, je to poprve, kdy se v centru mesta uvolnila plocha k mnohatisicovemu shromazdeni lidi vyjadrujicich nespokojenost se soucasnym systemem. Pearl Roundabout je jiz od vcera zaplnen demonstranty, kteri zde prebyvaji ve stanech, svobodne se vyjadruji pomoci transparentu, prednasek k davu, pozuji pro media a tak dale. Poradkova policie odstranila blokady i tech poslednich ulic a v oblasti se pohybuje pouze dopravni policie i ta ale z velke vzdalenosti od shromazdeni. Tim, ze shromazdeni se odehrava na plose kruhoveho objezdu, je doprava v oblasti zasadne ovlivnena a i proto nam nas zamestanvatel vydal pokyn do prace zatim nechodit. Ve volnem case jsem se tedy dnes vydal podivat prave na toto opozicni shromazdeni, abych ziskal pohled i z druhe strany. Cela plocha Perlicky (jak objezdu rikame) byla tedy poseta stany, a byla rozdelena na cast muzskou a zenskou. V ocich lidi bylo videt uvolneni a nadseni, vdyt jsou zpet na miste odkud byli pred nekolika dny vyhnani a mohou mediim svobodne prezentovat sve nazory. Choval jsem se obezretne, ptal jsem se zpocatku pokazde, zda mohu fotit, ukazalo se ale brzy, beze zbytku vsichni naopak chteli, abych fotil - jejich transparenty, volali mne k sobe a vysvetlovali mi veci, oslovovali mne a ptali se mne, zda vim to ci to. Cele shromazdeni jiz bylo dobre organizovano, existoval koutek pro media, misto, kde se rozleval caj, ambulance atd. Jako prvni mne zaujalo misto, na ktere byly snesny zbytky po predchozich zasazich policie a armady, byly to gumove projektily, dymovnice slzneho plynu, bylo videt zlomenou stareckou hul I detske boticky, na ktere mne upozornoval vedlestojici pan. Neslo prehlednout opodal sedici muze s demonstrativne prelepenymi usty a transparenty rikajicimi ‘toto jejen zacatek’ a vsdudypritomne plakaty zobrazujici zohavena tela z predchozich zasahu. Lide mi vsude ustupovali a delali prostor, abych mohl co nejlepe vyfotografovat tu kterou scenu. Kdyz jsem presel ke stanu oznacenem napisem ‘media centre’ pozval mne pan stojici za delicim pruhem at pristoupim bliz a vysvetloval mi celou situaci, vysvetloval, ze neni spokojen s tim, ze kral kdykoli jakkoli zmeni rozhodnuti parlamentu, ze se lide jednoho dne probudi a dozvi se, ze veci jsou proste jinak, ze to chteji zmenit a ze by potrebovali nekoho silneho, podporu instituci, treba bank nebo jinych statu, rekl mi ze stale je nezvestnych asi 50 lidi z predchozich zasahu. Rikal jsem mu, ze si myslim, ze jestli chteji cehokoli dosahnout, nesmi sahnout po zadnem nasili, rekl, ze si toho jsou vedomi, ze nechteji odchod kralovske rodiny a budou radi za alespon dilci ustupky, kterych by se v dalsim vyjednavani dosahlo, pak pry by od demonstraci upustili. Podotykam, ze to nebyl tiskovy mluvci, pouze jakysi asistent. Ukazoval mi, jak pisi rucne transparenty a prekladal mi jednotlive slogany v arabstine, za chvilku ke mne pristoupila divka a ukazovala mi transparent, ktery napsala v anglictine prave pro zapadni media. Rozloucil jsem se a pokracoval dal, cestou mi u stanku s ovocem nabidli cerstvy pomeranc na osvezeni, a vesele mi zapozovali. To uz se uvedl do pochodu pruvod na ucteni pamatky obeti policejnich zasahu z minulych dni, ktery jednou obkrouzil celou Perlicku. Cestou me zadali mladi, jestli bych je nevyfotil a jak jsem couval pred prvni radou v pruvodu pro porizeni nejlepsiho zaberu, pristoupil ke mne starsi pan a zeptal se, jestli jsem uz nekde jinde videl aby pemier byl ve funkci 40 let. Pred samotnou udajne 90m vysokou sochou, ktera ustredi celemu prostoru Perlicky byla postavena tribuna, na ktere se zacali stridat recnici .Vsiml jsem si vlajkonose stojiciho primo na pate sochy a zacal si ho fotit, opet mi vsichni pomahali az sem se dostal primo za tribunu do mist, kde melo pozice i nekolik fotografu a zahranicnich stabu. Vsiml jsem si divky v abaji, ktera svirala nad hlavou transparent o svobode a vymyslel, jak poridim jeji zaber, toho si vsiml organizator, ktery mne provedl az za hrazeni a poprosil mne, jestli bych nevyfotil deti, ktere si tu malovaly obrazky – vyjevy z minulych udalosti, tanky, zranene apod. Rekl jsem mu ze rad a dostal se tak doprostred jakesi skolky deti obklopene ucitelkami v cernych abajich. Pote jsem se vratil zpet namisto, odkud bylo mozne fotit onu divku s transparentem, nevedel jsem ale jestli to bude mozne, toho si asi vsimla dalsi slecna stojici za ni a ukazala ji, at pro mne s transparentem zapozuje. Podekovali jsme si pak ocima a ja se dostal zpet k recnicke tribune. Recnici mluvili arabsky a velmi emotivne, dav jednotne skandoval a misty atmosfera pusobila huste. Asi je to pochopitelne, dav drzel desitky plakatu zmrzacenych tel z predchozich zasahu. To uz jsem mel pocit, ze jsem naobrazcich zachytil to nejdulezitejsi a vydal s pomalu na cestu zpet, vsiml si jeste po ceste, jak na jerabu vytahuji do vzduchu mnohametrovou vlajku Bahrajnu a poridli nekolik svych poslednich obrazku. Co bude nasledovat? 19. unor 2011 - sobota Je mozne, ze prave brutalni zasah armady ze vcerejsiho dne by mohl byt podnetem, ktery uvede udalosti do pohybu. Situace nebyla dosud citelna, bude vcerejsi masakr cestou, kterou bude establishment potirat dalsi hlasene siitske demonstrace?, nebo ustoupi protestujicim a pristoupi na dialog. Po zasahu armady vystoupil korunni princ vyzyvaje vsechny strany k nastoleni klidu. Kolem poledne byla z okruhy Pearl Roundabout stazena armada, oblast je nyni zcela prosta tanku, obrnenych vozidel, vojaku, armadu jiz neni ve meste videt, Pearl Roundabout jiz hlida, stale vsak dusledne, mirnejsi poradkova policie. Zajimavym symbolem se stala fotografie prislusnika armady, ktery se pridal na stranu protestujicich, na fotografii z nemocnice liba ruku jedne z obeti. Kolem treti hodiny odpoledne jsem se jel podivat na stanoviste pobliz Pearl Roundabout, byla to doba na kterou byla ohlasena prvni velka demonstrace siitu po jejich vyhnani z Pearl Roundabout pred nekolika dny. Ze vsech stran byl k perlicce pristup uzavren policejnimi tezkoodenci s prilbami, stity a puskami se slznym plynem. Vsude kolem bylo videt hloucky lidi drzicich v rukou vlajecky ci transparenty. Zatimco jsem nekolikrat projizdel kolem formace tezkoodencu, chteje poridit tajne nejaky ten obrazek, dostal jsem se do situace, kdy jsem musel pred nimi na krizovatce zastavit na cervenou. Ocitl jsem se tak v prvni rade aut a mel celou jejich formaci doslova metr od sebe, pozoroval jsem je napravo od sebe schovane za policejni Toyoty, kdyz jsem si vsiml, ze se nahle zacinaji chovat nervozne a zacali se rychle preskupovat do nove formace, podival jsem se tedy doleva na druhou stranu ulice, ze ktere se vynoril pochodujici dav lidi drzicich vlajky a transparenty s napisem 'mir', byli asi 100m od naseho stanoviste a dal se priblizovali az k tezkoodencum, zrejme s cilem dostat se nakonec az k symbolu demonstraci - Pearl Roundabout - protestujicimi nazyvanemu Namesti mucedniku. To jiz policie primo pred mym vozem vytvorila radu a v nekolika salvach vystrelila na pochod patrony slzneho plynu, nacez se vratila zpet do svych pozic. Dav zcela zmizel v oblaku koure a plynu a po male chvilce jsem na jeho miste videl na zemi jen lezici vlajky a transparenty. Policie nam pak dala rychly pokyn odjet z krizovatky, kterou nasledne uzavrela. Jel jsem tedy dal, jen cestou se na mne kapitan podival a ukazal mi gestem, ze vi, ze jsem fotil, a tise mi domlouval, kyvnul jsem na nej tedy, ze vim a jel jsem dal. Jak se muzeme nyni docist na internetu, poradkova policie nakonec zcela ustoupila demonstrujicim, ktery se k Perlicce priblizili ze tri pristupovych stran a obsadili opet zpet Pearl Roundabout jako na pocatku demonstraci pred nekolika dny. Snad je mozne, ze skutecne nyni zacne nejaka komunikace mezi zastupci vlady a demonstranty? Ti na zacatku protestu zadali propusteni politickych veznu a zmeny, ktere by jim umoznili rovnopravnou ucast na ovlivnovani chodu zeme, coz soucasna ustava neumoznuje. Vzkaz pro vsechny pratele a pribuzne doma - vsichni jsme v poradku, strety se odehravaji pouze mezi demonstranty a policii na vymezenych uzemich a zivot ve zbytku zeme probiha podle beznych zvyklosti, rano jsou ulice plne aut lidi jedoucich do prace, obchodni domy jsou otevrene, prestoze zaviraji o neco drive. Nase ceskoslovenska komunita je v poradku, zijeme v oblastech vicemene vzdalenych nepokojum, volame si mezi sebou o aktualitach, schazime se. Verme ze vcerejsi vecer byl teckou za nasilnostmi a dalsi vyvoj jiz bude klidnejsi. 18.unor 2011 - patek Je patek, prvni den volna, nad mestem letaji vrtulniky, doslechl jsem, ze u Velke mesity by se mela uskutecnit velka demonstrace kolem 11am, zaroven ale byl narizen zakaz shromazdovani se, uvidime, co den prinese. Ranni cestou mestem je videt, ze vsechny hlavni hypermarkety jsou otevreny, uvnitr jsou jen spise prazdne, lide se soustreduji na jine veci nez na nakupy, zajizdim k Pearl Roundabout, kde parkuji tanky, transportery, vojaci v piskovanych maskacich, dojel jsem az ke stanovisti policie, kde jsem se musel otocit a jet zpatky, cestou jsem jednou rukou porizoval obrazky vojenske techniky, to uz jsem slysel krik, rozzlobeny vojak se samopalem pribehl k autu, donutil mne pribrzdit a fotak odevzdat, at pry se vratim ke stanovisti. Mezi prilbou a rouskou pres oblicej mu zbyl jen pruzor na oci, pusobil hrube, nelidsky a strojove. Takze jse se vratil, tam uz stal vlidnejsi policista a omlouval se, chtel videt fotky, ktere jsem poridil, na jedne byl pres cely displej tank na druhe pres cely displej transporter, tak jen rikal tuhle smazat, tuhle smazat, byl ale hodny a omlouval se, musel jsem se legitimovat a nahlasit svoje telefonni cislo. Fotoaparat jsem dostal zpatky, poridil cestou nad Perlickou jeste par obrazku obrnencu a pokracoval k Velke mesite, kde se mela konat velika demonstrace. Vsude bylo videt hodne aut s vystrcenymi bahrajnskymi vlajkami, auta troubila a cim vice jsem se priblizoval k mesite, byla citi silici euforie. Policie jen lehce usmernovala dav kolem mesity, kde bylo videt Bahrajnce, Indy i 'Evroamericany'. Zatimco jsem stal v zacpe a fotil si kolemjedouci, volala mi pani z Ceske televize, ze by byla rada, kdybychom mohli nahrat kratky rozhovor o tom, jak se veci jevi z pohledu pozorovatele, odjel jsem tedy stranou, kde byl vetsi klid a pripravil se na rohovor. K memu prekvapeni mi kamarad, ktery bydli pri mesite rekl, ze setkani u mesity je vlastne manifestaci na podporu krale, policie je pry vlidna a dav zve kolemjdouci k ucasti. Na podkade minulych udalosti byl vyhlasen zakaz shromazdovani se, ktery asi dnes za tehto okolnosti bylo povoleno porusit a tak bylo mozne videt vsudypritomne plakaty s portrety krale, prince i premiera. Co se stalo s tisici potlacenymi protestujicimi z minulych dni, jejich setkani bylo rozehnano? Budou provladni demonstrace pokracovat a utlumi nepokoje sijitu, kteri dostali byt jen na nekolik dni moznost se ozvat? Kde je pieta k te temer desitce mrtvych a stovkam zranenych? Cim vice radosti z manifestace cisilo, tim vice nam prisla nepatricna, pristaveny byly televizni kamery, ktere natacely dobre pripravenou akci, ktera se jiste zitra objevi na titulni strance prokralovskeho nejctenejsiho deniku, k disposici byly vlajecky, portrety vsech nejvlivnejsich clenu kralovske rodiny, plakatky, pripraveny byly i televizni kamery, ktery stastne vyhlizejici dav natacely. Akce ce ucatnili rodiny vcetne zena a deti (tolik zen najendou nebylo v Bahrajnu dlouho videt) a pak hosi, kteri celou akci pojali asi s nejvetsim nadsenim, troubili a predvadeli sve umne vyzdobene vozy. Jakkoli by podobna akce mohla byt snem pro kazdeho fotografa, nemohli jsme se s prateli zbavit pocitu nepatricnosti takove akce, jejiz zamer mohl snadno byt ten, aby nechala zapomenout na nasilny zasah proti demonstrantum z poslednich dnu. Horke zpravy z dnesniho dne vsak, zda se, bohuzel, neskoncily. Zda se, ze se potvrzuji posledni vecerni zpravy z internetu a televize, ze jen o nekolik kilometru dale se konal tichy pochod souvisejici s rozloucenim se s obetmi zasahu policie z poslednich dni, demostranti podle videa dostupneho zde pochodivali s vlajkami smerem k Pearl Roundaboutu, hlidanemu armadou, ta do davu zacala strilet ostrymi naboji, na miste zustalo lezet nekolik mrtvych, hlaseno byly desitky zranench, jejich stav je podle lekaru v nejblizsi nemocnici Samaniya daleko horsi nez po zasahu poradkovou policii z minulych dni. 17.unor 2011 - ctvrtek Prvni ranni smskou nas zamestnavatel informuje, at nejezdime do prace s ohledem na situaci u Perlicky. Stejny vzkaz obdrzeli i dalsi mi kamaradi. Volali jsme si rano a pry byli demonstranti na Perlicce s prvni ranni modlitbou rozehnani. Na internetu se pak bylo mozno docist o tom, ze policie rano kole 3:00 rozehnala ve stanech prespavajici demonstranty. Pry byly s predstihem o zasahu informovani a meli cas na ustup. Zasah opet probehl slznym plynem, holemi a udajne pri nem zemreli 4 lide. Policie v GDN uvadi, ze v davu zadrzela i nekolik zbrani, podle fotografii to jsou asi 4 jakesi meciky a moznost jejich uziti demonstranty je pochybna. Pri zasahu byly dale zraneny stovky domonstrantu vcetne pritomnych lekaru. Jel jsem se odpoledne na misto podivat. Vsechny pristupove cesty byly jiz z dali uzavreny. Nebylo videt zasahove jednotky policie, ale primo armadu s hummery, obrnenymi transportery, tanky, vojaky se samopaly. Prijel jsem se svym autem az ke stanovisti vojaku, vzal si fotak, snazil se odhadnout co mohu, a poridil si nekolik zaberu tanku, nejblizsiho vojaka jsem se ptal, zda muzu tudy projit a ten mi rekl, ze muzu jit kudy chci. Po nekolika metrech ke mne pristoupil dalsi vojak, takovy klucina a pry co to mam pres rameno. Fotak, odpovedel jsem mu. Ptal se jestli jsem fotil a rekl mi, abych fotky smazal, coz jsem pred nim take udelal, prisel pak ke mne jeho nadrizeny, ptal se odkud jsem a proc fotim, popravde jsem mu odpovedel, nicmene me brzy pozadal, abych odsud odesel, pusobil velmi neustupne, jak asi vojak ma byt. Vratil jsem se tedy do auta. Vsiml jsem si policejnich odtahovych vozu, ktere odtahovaly vozy asi drivejsich demonstrantu zaparkovanych na Perlicce. Zajimave mi prislo, ze odtahovaly i auta, jez mela zatazenou rucni brzdu a jejichz kola se tak neprotacela. Cestou zpet jsem si jeste poridil par obrazku pres sklo a vydal se ke Perlicce z druhe strany dalnice. Nasel jsem uplne nehlidanou ulicku pres kterou jsem se mohl dostat az na jakesi opustene parkoviste primo u Perlicky. Ta jiz byla uplne uklizena, bez jedine stopy cehokoli, a ze vsech stran hlidana tanky a obrnenci. Vydal jsem se na cestu zpet, nekolik cest bylo uzavreno policii. Az do noci pak nad mestem letaly vrtulniky. 16.unor - streda Pres den zivot probihal jako obvykle, obchodni domy byly otevrene, demonstrace-happening na Perlicce pokracoval jako vcera, demonstrujici na miste prespavali. Vecer nas zamestnavatel propustil o hodinudrive s ohledem na stizenou dopravu u Perlicky, obchodni centrum City Centre bylo otevrene jako obvykle do 10ti hodin vecer. Na dalnicnim moste pri Perlicce parkovala rada aut demonstrantu, kteri z nej vyvesovaly transparenty a narodni vlajky. Polici nezasahovala, prestoze nekolik stovek jejich velkych Toyot parkovala na prostranstvi opodal. Situaci zvrchu kontrolovaly policejni vrtulniky. 15. unor 2011 - utery Policie zasahla pri shromazdeni pri prilezitosti pohrbu obeti vcerejsiho zasahu. Pri zasahu zemrel dalsi muz. Zatimco predchozi demonstrace volali jen po rozsireni prav Siju, po prvni obeti demonstranti provolavali hesla o odstoupeni sunitke vlady. Vice nez tisic demonstrantu obsadilo plochu Pearl Roundaboutu, rozlehleho kruhoveho objezdu v centru hlavniho mesta. Nad zatravnenym objezdem se tyci asi 90 abstraktni socha nesouci na svem vrcholu perlu - symbol Bahrajnu odkazujici na jeho tradici lovu perel. Protoze se objezd nachazi v blizkosti nasich kancelari, bylo nam odporuceno odejit z prace v poledne z duvodu ztizene dopravy, cesta pres objezd, do ktereho se steka nekolik hlavnich tahu byla stizena, nebot objezdem se ohlo jet jen krokem a vytvareli se dlouhe zacpy. O tom, ze Perlička, jak objezd s krajany nazyvame se stal centrem demonstrace jsem se dozvedel jen nahodou, kdyz jsem pres nej musel jet vyzvednout kamaradku pracujici v prilehlem obchodnim centru (City Centre). To bylo nucene uzavreno v 8 hodin vecer a me jindy desetiminutova cesta trvala temer hodinu. Nektere hlavni dalnicni tahy byly uplne uzavreny, a cesta pres Perlicku se jevila jako dobra zkrakta. Zatico jsem stal v kolone aut snazici se projet Perlickou, mohl jsem si prohlizet situaci. Auta kolem mne byla ozdobena vlajkami, vladla zjevna euforie, podobna jako kdyz mistni osalvuji vitezstvi ve fotbale. Demonstrace pak pri pohledu zblizka pripominala spise velky happening, pratelske setkani, vsude panovala naprosto uvolnena nalada, ucastnici sami navigovali auta, jak maji projet davem. Byla videt rada stanu vcetne stanu - osetrovny, lide si nosili srolovane koberecky, pod samotnou sochou pak stali recnici a promlouvali k davu v arabstine. Na happeningu bylo videt vetsinou mladsi muze drzici transparenty. Napisy, ktere si pamatuji rikaly: 'pryc s kralovskou dynastii', 'mir', 'zadni sunite, zadni siove, pouze Bahrajnci'. Videl jsem i divky v abajich s vlajeckami a blackberry i starsi lidi na vozickach, ktere na setkani dopravili jejich mladsi. Cela atmosfera byla velmi pokojna. Divil jsem se, jak otevrene transparenty je dovoleno mistnim hlasat, vzdyt jsou primo proti kralovske rodine. Vsichni kdo cteme nejvetsi mistni noviny GDN (Gulf Daily News) vime, ze ty vykresluji Bahrajn jako zemi bez jakychkoli problemu a maji tendeci otazku nepokojnych Siju neukazovat. O to vic jsem se divil, ze najednou jsou nazory Siju necenzurovany a netrestany. Policii nebylo vubec videt, zrejme dostala pokyn nezasahovat po dvou obetech demonstraci? Kral vystoupil v televizi a s politovanim komentoval obeti na zivotech, slibil, ze se vec prosetri. 14. unor 2011 - pondeli Od asi 10. unora jsme z nejruznejsich emailu vedeli o planovanych demonstracich, ktere byly nahlaseny na 14. unora, nekteri cizinci dostali od svych velvyslanectvi upozorneni na blizici se demonstrace, o kterych se vedelo, ze budou nenasilne, ambasady (holandska) vsak upozornila, ze se mohou za urcitych podminek zvrtnout a nabadaly k opatrnosti. Protestni pochody se vecer skutecne konaly v nekterych Siitskych vesnickach, protestujici pozadovali propusteni veznu zadrzovanych z drivejsich protestnich akci, policie proti protestujicim zasahla slznym plynem a gumovymi projektily, jeden protestujici na nasledky zasahu zemrel. Z pohledu divaka se zivot ve meste nijak nezmenil a zpravy se k nam donasely od kolegu, mohli jsme si je nasledne overovat na internetu.
  29. 1 point
    Libanonci Prvního Libanonce jsem potkala na kolejích. Studoval medicínu a byl milý. I jeho jméno mi hezky znělo, Aref. Druhý se jmenuje Fouad. Toho jsem si vzala. A pak se to nějak zkazilo a potkala jsem svého třetího Libanonce, Abdulláha. Seznámila jsem se ním pár měsíců po přestěhování do Bahrajnu. Aldulláh měl krásnou kancelář, zato sám byl nápadně ošklivý. Odhad věku komplikovala jeho nadváha, ale řekněme, že mu pomalo táhlo na padesát. Byl to můj potenciální šéf. Celkem třikrát si mě pozval na pohovor, ale nikdy si nezapamatoval, jaké mám vzdělání a praxi. Zato přesně věděl jméno, příjmení a akademický titul mého libanonského manžela a pokaždé ho nechal pozdravovat. Dělalo to na mě dojem, že v soutěži o pozici PR Executive mě drží jenom národnost partnera. Z oka mi ale Abdullah vypadl, až když došlo na debatu o platu. „Buďme k sobě upřímní. Plat dostane podle toho, okdud pocházíte... Moje přítelkyně je z Bulharska, to jste sousedi. Vím, jak to u vás vypadá... Východní Evropa, no, nabídnu vám 400 dinárů.“ Byla to polovina toho, co jsem si řekla. Rozladilo mě to a asi to bylo vidět. „Neberte si to tak. Kdybyste se narodila v Indii, dal bych vám 200. Amerika nebo Británie za 1000.“ Nestačila jsem zírat. „Nejlíp jsme placení my, Libanonci. Máme kvalitní vzdělání.“ A my ne? „Naše univerzitní výuka má sto let starou tradici.“ Jestlipak se pán někdy zajímal třeba o historii evropského školství? „Mluvíme třemi jazyky.“ Uznávám. Ale já taky. Jenomže čestina není světová a ruština není úplně v módě. „Jsme skvělí obchodníci.“ To ano. „Nejsme Arabi, ale potomci Féničanů.“ Tak to je moc. „Už jste někdy byla v Libanonu?“ Popravdě jsem odpověděla, že ne a to asi byla chyba. Abdullah mi velkodušně potřásl rukou, představil mě sekretářce a řekl, že v neděli nastupuju. Návrh smlouvy dostanu emailem. Odešla jsem smrtelně uražená jménem všech národů světa. Slíbená smlouva nikdy nepřišla a nikdo mi nic nevysvětlil. Abdulláha jsem brzo potom potkala. Usilovně hleděl na druhou stranu a já jsem během týdne nastoupila úplně někam jinam. Pan Abdulláh na mě silně zapůsobil a já jsem si najednou začala všímat i jiných Libanonců a toho, co mají společného. Potenciální šéf byl syntézou všemožných špatných vlastností a já jsem najednou tytéž rysy začala pozorovat i na ostatních. V Bahrajnu je Libanonců hodně a na každém jsem našla chlup. Všichni měli vysoké sebevědomí, i když pro to třeba nebyly zvláštní důvody. Rozhazovali peníze za luxusní resturace a značkové oblečení, vozili se v drahých autech a pak si chodili půjčovat ke známým. Vesměs to byli podnikatelé, ale nebylo úplně zřejmé, co vlastně dělají. Ublíženě si stěžovali na kvalitu jídla a obsluhy a celkově nízkou úroveň civilizace úplně kdekoli a hlasitě všem sdělovali svoje názory, kde jedině stojí zato poobědvat či popít. Svoje poznámky zásadně adresovali pouze managerovi a k personálu se chovali povýšeně. Mluvili především o sobě a i když to náhodou byli zaměstnanci, vždycky to byla „moje firma“. Cesty k výdělku byly klikaté a spolehlivost nepatřila k jejich ctnostem. Fakta si přizpůsobovali vlastním potřebám, ale běda, kdybyste je nařknuli ze lži. Vzájemně se pomlouvali a kastovali se podle místa narození a náboženské příslušnosti. Tak jsem potkala Karíma, který na každém kroku podváděl svoji manželku a završil to tím, že se bez vědomí svojí paní oženil podruhé a už dva roky má dvě nezávislé rodiny. Pak Tonyho, který neměl na splacení dluhu, a tak mu kamarád dohodil obchod s dobrým výdělkem. Tony zpronevěřil peníze na nákup materiálu, dodnes je nesplatil a když po něm peníze chtějí zpátky, cítí se uražený. Audi neprodal a dál bydlí ve vile, kterou jeho malá rodina ani nepotřebuje... A potom ještě Dinu a Nwafu... Završením pak byla návštěva samotného Libanonu. Podrobnosti až přístě, ale teď to aspoň shrnu. Rozdíl mezi očekáváním (po tom, jak fantastické chvály jsem od samotných Libanonců slyšela) a realitou byl ohromný. V této souvislosti se mi připomněla ta moudrost o reklamě, která je jenom navoněnou zdechlinou. A to byla poslední kapka. Padlo definitivní rozhodnutí. Arogance a nadutost jsou základním rysem libanonské národní povahy. Nemám je ráda. Howgh. Když se mi v hlavě trochu rozednilo, musela jsem si připustit, že jsem spadla do stejné pasti jako pan Abdulláh, který schopnosti zaměstnance posuzoval souhrnně podle země původu, sám omezený svými znalostmi (patřil k těm, kteří nezaznamenali rozpad Českosloveska). Odsoudila jsem Libanonce, i když jsem vždycky tvrdila, že všechny zevšeobecňující posudky, které se snaží postihnout charakter národa jsou nesmysl, často urážlivé a zavádějící někdy i nebezpečné (když s nimi začne nakládat třeba takový Abdulláh). Znáte to... Angličani jsou chladní, Němci mají smysl řád a my jsme pohodlní a držíme krok a řadu. Nějak se v tom nevidím. Ani ty Angličany vlastně. Němce snad, ale těch zase moc neznám. Nakonec tomu jenom stačilo dát víc času a ještě jednu šanci. Dnes mám libanonské přátele, kterých si vážím a některé dokonce obdivuju. Naši libanonskou rodinu bych neměnila a na prázdniny v kopcích nad Bejrútem se každý rok těším, protože tam tam potkám Nadíma, Mayu, Issu, Huwajdu... A co z toho plyne? Asi takto. V životě jsem ještě neviděla žádného Gróňana. Je možné, že potkám jednoho a bude to Abdulláh. Nebo jich potkám deset a třeba budou Abdulláh všichni. Určitě v Grónsku aspoň deset pitomců mají. Ale já se nenechám vyprovokovat a budu si myslet svoje o tom jednom pitomém grónském Abdulláhovi a zbytek Gróňanů nechám v klidu, míru a pokoji spát spánkem spravedlivých.
  30. 1 point
    Podzimní koncert Manama Singers. Zpíváme písně z muzikálů Cats a The Wind in the Willows. Opět v Crowne Plaza Conference Hall, vstupenky budou v prodeji i na místě.
  31. 1 point
    Jsem zvedav Martine, jestli se taky kouknes do jine sekce, nez na Bahrain.
  32. 1 point
    Láska k vlasti Miluju svoji vlast. Nikde se tráva tak nezelená, žádný jazyk nezní tak sladce a žádná jiná panoramata tak neberou za srdce. Moravský vrabec, hořké pivo, připálený špekáček na klacku, praváky v košíku, Hrad nad Vltavou, svatováclavský chorál...sladké mámení, rosa na kolejích a na pasece motýlek. Vždycky když letedlo dosedne na rodnou půdu, jsem plná dojetí a v duchu se vděčností křižuju... ...koridor v příletové budově je ucpaný a někde vepředu před zmateným davem někdo křičí: „Češi vpravo, cizí pasy nalevo.“ Ti, co porozuměli, se začnou tlačit na svou stranu a ostatní nechápou, co se děje. Povely se opakují, hlasitěji a s větším důrazem. Překlad do jakéhokoli jiného jazyka se nekoná. Krásná blondýna od letištní policie, které nepřipadá divné, že jí půlka cestujících nerozumí, vytrhne jednomu bezradnému muži z rukou pas (pán totiž adekvátně nezareagoval na výzvu: Jak se jmenujete?) a začne v seznamu hledat jeho jméno. Dlouho to trvá a muž jí, v dobré vůli, začne nahlížet přes rameno a po chvíli ukazováčkem píchne do papíru. Policistka se otočí a oboří se na cizince: „Nešahejte mi na to!“ Za trest pána vyřadí, nechá ho stát na hanbě a věnuje se ostatním. Kontrola seznamu cestujících vedená policejními jazykovými odborníky trvá 25 minut. Jazykové nalosti naší letištní posádky si můžu vychutnat ještě jednou. Na stanoviště pasové kontroly se omylem zatoulal starší asijský pán. Úředník ho naviguje: „Vy ne tady, tady Česko, vy přestup na Terminálu 2.“ Pán se ukloní do půl pasu a vyklidí pole. Asi si jde koupit českou jazykovou příručku. S poněkud zkázněným nadšením opouštím letiště. V kapse mám dvoutisícovku a před sebou dvacetiminutovou cestu autobusem na Břevnov. Potřebuju drobné. Zkusím koupit předražené žvýkačky, ale prodavačka mi řekne, že nemá nazpátek. Jízdenky nevede. Ve směnárně se na mě slečna mile usměje a taky mi nerozmění. No uvidíme. Automat bankovky nebere, rozměňovací stroj tu není a doplňkový prodej jízdenek u řidiče byl zrušen. Tak co mám dělat? Můj zrak padne na nálepku upevněnou na stojánku zastávky – jízdenky přes sms. Vypadá to jako jednoduché a hlavně jako jediné řešení. Pošlu sms a čekám, co se bude dít. Neděje se nic. Kochám se tvary mraků na bouřkové obloze. Sedím na zastávce, čekám, vstanu, popojdu. Autobusy přijíždějí a odjíždějí, jenom ten můj nikde. Když už uplyne 20 minut a tytéž linky se objeví podruhé, napadne mě zkontrolovat jízdní řád. Zjistím, že zastávka je pořád stejná, ale můj autobus už odsud nejezdí. Kousek blíž hlavní silnici je jiná zastávka. Právě mi to ujelo. Po deseti minutách, sláva, se můj autobus objeví. Je úplně prázdný a já jásám. Ale to dilema. Co jízdenka? Sms jsem poslala, ale potvrzení nepřišlo. Mám se svěřit řidiči, nebo to risknout? Lámu si hlavu a autobus se blíží... Projede zastávkou, zabliká a zmizí v zatáčce. Sakra! Už jsem tu přes půl hodiny. Nemám jízdenku, zřejmě jsem ani ještě nenašla, odkud se dostanu do města, mrholí a já, zvyklá na teplo Zálivu, mrznu. Vím, že autobus na letišti zastavuje dvakrát, a tak se vydám k Terminálu 2. Na půl cestě zaslechnu, že mi zády něco hučí. Můj břevnovský autobus. Prásknu do koní a rozběhnu se jak o život. Autobus mě v klidu předhoní, ze zadního sedadla mě povzbuzuje asi tříletý chlapeček. Lidé nasedají a můj kufr drnčí po asfaltě. Spurtuju v oblaku výfukových plynů. Už jsem na zastávce, vyskočím na první schod, abych se mohla chytit nějaké tyče a trhem do autobusu nadhodit svůj kufr. V tom okamžiku řidič, umím si představit s jakým požitkem, zavře dveře. V panice vyskočím zpátky na nástupiště za svým kufrem... ..a tak jsem pak nasedla jsem do prvního autobusu, který se na zastávce ukázal. A nezavřel mi před nosem. Dilema s jízdenkou se proměnilo v jistotu, že kdyby mě chytil revizor, pokutu nezaplatím, i kdybych měla noc strávit na policejní stanici. A možná bych schválně tvrdila, že jsem zapomněla česky. Na nebi už nebyla majestátní mračna, ale bylo hnusně zataženo. Cesta na Břevnov mi trvala hodinu a půl. (Nějakou dobu mi totiž taky zabrala marná snaha najít navazující autobusovou linku na Vítězném náměstí, do nějž se, jak známo, sbíhá několik velkých ulic, a ty je třeba překonávat podchody. Zkusila jsem to třikrát a pak mě přestalo bavit tahat kufr po schodech nahoru a dolů. To už mi bylo i docela teplo, ne-li horko.) Toho dne jsem přiletěla přes Londýn. Na Heathrow jsem byla poprvé a bez libry. Jízdenku do centra jsem si koupila kreditkou, v metru jsem se zorientovala bez problémů, protože všude bylo dost orientačních cedulí, a několikrát jsem pak místních policistů ptala na cestu. Byli milí a v poklidu naslouchali mému divnému přízvuku. Miluju svou vlast. Nejlíp mi to jde na dálku. Původně pro www.blog.idnes.cz.
  33. 1 point
    Po tom, co jsem svoji kytici hodila mezi svobodné kamarádky, mi jeden bahrajnský známý řekl: „Pro nás je svatba důležitější než pohřeb. Na svatbu prostě musíš.“ Když musíš, tak musíš, a proto když jsme dostali pozvání nas Ezdínovu svatbu v Ammánu, vyrazili jsme. V letadle jsem sežvýkala bagetu se sýrem. Bylo mi jasné, že se připravuju o místo na sváteční pochoutky, ale už jsem to nemohla vydržet. Po víně jsem se neptala, i když v muslimských zemích se tolik alkoholu nevypije, i v tomhle směru jsem se chtěla šetřit. Večírek se konal v komunitní „party hall“, kterou provozují palestinští emigranti z obce, odkud původně pochází ženichova rodina. Hned u vchodu jsem byla představena jeho mamince oblečené v krásném tradičním obleku, který hrál všemi barvami duhy a i mnoha jinými. Maminka mě objala, několikrát políbila, chytila za ruku a odvedla do síně v levé části budovy. V místnosti u kulatých stolů sedělo asi dvě stě žen různého věku, pod pódiem s bílým trůnem bohatě dekorovaným květinami právě tančil Ezdín se svou nevěstou. V tom okamžiku jsem si uvědomila, že kocoviny se bát nemusím. Přepadl mě ale jiný strach - že tu nikoho neznám a že si tu asi s angličtinou nevystačím. Přijeli jsme totiž na pozvání ženicha, jeho bratra a strýce a ti všichni už byli spolu s mým manželem v nějaké jiné části budovy na pánském dýchánku. Vzápětí se ale ke mně přihlásila Sawsan, palestinská Jordánka s kanadským pasem a kvalitní angličtinou. Usadila mě ke stolu příbuzných z ženichovy strany a vysvětlovala mi kdo je kdo a co a proč se děje. V okamžiku mého příchodu číšníce nabízely kolu, kteru jsem odmítla. Druhou šanci už jsme nedostaly. Pitné vody na ochlazení, v přehráté místnosti nezbytné, bylo ale naštěstí dost. Mixážní pult, světla a kamery měla na starosti skupinka dívek v hidžábech, na kterých měly nasazená sluchátka pro odposlechy. Napadlo mě, že asi mají nastvenou vyšší hlasitost. (Při posledním koncertě Manama Singers mi v rámci afrického kostýmovaní kolegyně uvázala šátek přes levé ucho. Zleva, od altů, jsem neslyšela téměř nic, zato mužská sekce napravo přímo bouřila. Zpívala jsem sama proti dvaceti tenorům a basům, můj výkon nestál za nic.) Pomalou píseň vystřídalo něco jako Carmina Burana v orientálním aranžmá a z hlavních dveří vyplul vozík se svatebním dortem, který nevěsta se ženichem na všech devíti úrovních rozkrojili společně drženým mečem. Dort zase odjel a po deseti minutách ho číšnice začaly servírovat na talířkách. Ženich zmizel a ženy se daly do tance. Kdo netančil, přihlížel. Moc se nekonverzovalo, ale nikomu to nebylo na překážku a nezdálo se, že by to mělo být jinak. Sawsan mi sdělila, že svatba má vcelku pevný řád a předem se ví, co bude následovat. Muži se k nám připojí o půl jedenácté a za další hodinu bude konec. Jak řekla, tak se stalo. Ještě předtím se ale vrátil ženich a nevěstu, které někdo neustále utíral pot a upravoval make up, ověšel zlatem, co jí koupil jako svatební dar. Tři náramky, tři náhrdelníky, tři prsteny. Náušnice jenom jedny. Nevěsta sestoupila z trůnu a tančila s ženichem mezi ženami, aby všechny mohly ocenit Ezdínovu štědrost. V deset třicet se otevřela obě křídla dveří a v chodbě za nimi stál dav mužských hostů. Zároveň se ale dobrá polovina dam zvedla k odchodu. Nevěsta si na korzet oblékla kabátek a vlasy přikryla závojem ze šifónu. Dokonce i prozápadní Sawsan si přes svoje večerní šaty bez rukávů přehodila šál. Jediná já jsem nepodnikla žádná opatření a můj nezakrytý dekolt najednou vypadal jako nepatřičná díra v jinak docela pěkném společenském modelu. Ale nikdo ni mic neřekl. Muži se seřadili do špalíru, přáli novomanželům a ženichovi předávali anonymní obálky s peněžními dary. Chtěla jsem přát taky, ale řekli mi, že se mezi muže nemám míchat, ať radši počkám. Když jsem se ke gratulaci dostala později, ženich už mě nelíbal na tváře jako za svobodna a podle vlažného stisku nevěsty jsem pochopila, že ten výstřih a šaty na ramínka tak úplně ok nejsou. Nakonec to byl její den, já už jsem si svoji slávu užila. S příchodem mužů rozjařená nálada dostoupila vrcholu. Starší i novější písně arabské populární hudby roztančily většinu hostů. Dokonce i mě (i s tím výstřihem) vzal do kola ženichův otec. Ezdín byl pod pódiem i na něm, sám i ruku v ruce, s nevěstou, bratrem, švagrovou, strýcem, tetou... Ti všichni to uměli a byla radost na ně pohledět. Naprosto střízlivý ženich tancoval jako o život a s blahým úsměvem ve tváři vítal štěstí, které ho potkalo. Bylo to krásné, i když tuhle hudbu nemám ráda, v žaludku už mi kručelo, do toho jejich rytmu mi nevycházely kroky a zachtívalo se mi točeného v půllitru. Půl hodiny před půlnocí to dýdžejka v půlce písně zabalila. Nikdo neprotestoval, muži obklopili novomanžele a vyprovázeli je k vyzdobenému autu recitovanou písní. V červenci není v Ammánu chladno, ale u východu si nevěsta oblékla dlouhý bílý plášť s kapucí. A tak to všechno dobře dopadlo. Svatební smlouva byla podepsána už v únoru, ale až teď jsou ti dva konečně svoji. Do dneška museli oba čekat, až spolu konečně budou moct být sami. A tak jim přejme všechno dobré. Pro nás, hosty, ale ještě večer neskončil. Přesunuli jsme se do domu rodičů ženicha, kde se po několik hodin pila káva, kouřila vodní dýmka, pojídalo občerstvení a vtipkovalo. Byla to prostě úplně jiná svatba. Druhý den mě nebolela hlava a nepálila žáha. Dopadlo to dobře i pro mě. Původně pro www.blog.idnes.cz.
  34. 1 point
    Odkud jsi? V Bahrajnu je něco kolem milionu obyvatel. Tři čtvrtiny tvoří místní a tu poslední my, celosvětová směs. Není proto nic divného, že při běžném seznamovacím obřadu po větě Jak se jmenuješ? okamžitě následuje Odkud jsi? Asi se shodneme v tom, že domov je každému, ať už víc nebo míň, drahý a že jsme na místa, odkud pocházíme, hrdí. Nepamatuju se, že bych se kdy zamotala do nějaké pranice, ale za vlast a rodinu bych asi byla ochotná se bít. Jenom si představím, jak někdo prohlásí třeba: Kroměříž je trapná díra, a už mi ruka cuká. Jsem si jistá, že s láskou na svůj domov vzpomínají i ti, co se narodili uprostřed pouště nebo sněžných plání, protože znají důvěrná tajemství těch míst, která nám, cizím, zůstanou navždy skryta. Tak i já jsem pyšná na svoje rodné město, ačkoli za hranicemi České republiky o něm nikdo neslyšel, a jsem pyšná na to, že jsem Česka, i když v mezinárodním dění nehrajeme velkou roli a přestože mimo Evropany nás nikdo pořádně nezná. Už pár let na našem malém ostrově pracuju jako realitní agentka. Neustále potkávám nové a nové lidi a asi tak třikrát týdně slyším větu: Vy jste určitě Ruska! Padesátkrát jsem na tuhle záměnu reagovala mile a s poklidem jsem opravila klientův omyl. Ne, já pocházím z České republiky. (V mnoha případech následoval nejistý úsměv a změna tématu.) Kulatá tvář, světlá pleť a ostře vyslovované r, zdá se, jasně určují diagnozu Rus/Ruska. Znamená to, že jiní Slované než Rusové nemají v povědomí lidstva místo? Copak by Pákistánce potěšilo, kdybyste se ho ptali, jestli je z Indie? Copak Íránce neuráží, že je kdekdo běžně považuje za další z mnoha arabských národů? Musím přiznat, že mi ta záměna začala být protivná, zvlášť když se mi párkrát klienti snažiil předvést svůj ostrovtip. Naposledy na mně jeden blízkovýchodní obchodník vyššího věku najednou uprostřed prohlídky domu lišácky zamrkal a pronesl něco jako: Zdravstvujtě! Ach jo, a že zrovna to Rusko! A tak jsem se rozhodla, že po jedenapadesáté to bude jinak. Za změnu a pokrok je třeba bojovat a slávu našeho národa hlásat. Moji klienti už se asi zpátky do školy nevrátí, a tak nástrojem osvěty budu já. Jsme národ malý, ale hrdý! Příležitost realizovat novou strategii na sebe nenechala dlouho čekat. Téhož dne k večeru jsem v jednom hezkém bytě s výhledem na moře vítaladalšího klienta. Na poslední chvíli mi ho přehrála kolegyně, takže jsem ani nevěděla o něm neměla žádné detaily. Slunce šlo k západu, venku bylo už teplo, ale ne vedro, a pan klient se dostavil v úpravném obleku a vynikající náladě, se širokým úsměvem. Spustila jsem svoji realitní píseň o tom, že tento byt je dvoupokojový, s terasou, právě zařízený novým nábytkem, takže vše je krásně čisté a bez nejmenší závady- a pak to přišlo. „Vy jste z Ruska, že ano?“ Přišla moje chvíle. Když mohlo lidstvo pochopit, že ne každý černoch, kterého potkáte na ulici, se narodil v rovníkové Africe, tak i my máme svoji šanci. „Ne, já jsem z České republiky. Víte, my máme s Ruskem špatné zkušenosti z nedávném historie. Ještě pořád je to trochu citlivé téma.“ Pánovi poněkud pohasl úsměv, ale nevzdával se. „Víte, ten váš přízvuk a to jméno taky máte, jako byste byla z Ruska!“ „Můj rodný jazyk je čeština. Patří do stejné skupiny jako ruština, to ano. Nás, Slovanů, je hodně. Třeba Poláci, Ukrajinci, Slovinci nebo Chorvati.“ A abych tomu nasadila korunu: „My ty rozdíly v přízvuku slyšíme, ale chápu, že pro cizince to všechno zní stejně.... Víte, moje jméno ryze české. Rodiče by nikdy nevybrali nic, co by znělo rusky. To by vypadalo, jakoby schvalovali ruskou invazi.“ Z úsměvu pána v dobrém obleku už nezbylo nic. Konečně jsme přešli k vlastní prohlídce bytu. Ukazovala jsem zájemci o pronájem cestu a přemýšlela o svém vítězství. Ubránila jsem naši národní identitu a zároveň pokazila zákazníkovu náladu. Udělala jsem sice něco pro zmoudření lidstva, ale když jsem člověku, aspoň o deset let staršímu než já, dávala svoji národopisnou lekci, cítila jsem se, kupodivu, lehce trapně. No nic, učení může i bolet, možná příště zmírním tón...a rozhodla jsem se, že jsem to vlastně provedla dobře. Klient se zastavil v ložnici a dlouze si prohlížel vestavěné police a úložné prostory šatníku. Potom se ke mně posmutněle obrátil a hlasem prostým výčitky prohlásil: „Krásný byt, ale ne pro nás. Všechno se nám to sem nevejde. V Moskvě jsme ty skříně měli větší.“ Původně pro www.blog.idnes.cz.
  35. 1 point
    No vida, jak poeticky se da o abaji napsat. Nedavno jsem navstivila Saudskou Arabii a pri te prilezitosti jsem mela prilezitost si ozkouset, jak se takova cerna parada nosi. Kdyz jsem se na svoji utopenou bledou tvar divala v zrcadle, doslo mi, ze ne kazdemu cerna slusi. Uz se nedivim, ze se arabske zeny tak vyrazne maluji. Asi to bude mit i jine duvody. Treba ze oblicej je jedina cast tela, kterou se prezentuji na verejnosti - pokud tedy primo nenosi zavoj. Dovedu si predstavit, ze abaja ma ruzne prakticke duvody, ktere ale zcela souvisi s jinym chapanim postaveni zeny ve spolecnosti. Z meho pohledu to byla starost navic. V abaji je vedro a mota se pri chuzi pod nohy. Kdy mit na hlave satek a kdy ne, je veda, ktere rozumeji ti, kteri v Saudske Arabii delsi dobu pobyvaji. V hotelove lobby mi rikali, at si satek nedavam, ze budu vypadat jako vesnicanka, a na placku pred Narodnim muzeem, kde si ve vecernim vedru hraly deti a hlidaly je zahalene matky, me nas pruvodce zcela panicky nutil satek okamzite vytahnout, nebo ze budou neprijemnosti! Jiny kraj, jiny mrav, tak je to treba brat a byt vdecny (vdecna) za to, ze v nasich zemich to funguje jinak.
  36. 1 point
    FACEBOOKOVÁ STRÁNKA KRAJANŮ V SAÚDSKÉ ARÁBII AL MAMLAKA – SPOLEK ČECHŮ A SLOVÁKŮ V SAÚDSKOARABSKÉM KRÁLOVSTVí Předsedkyně Ivana Zemková Místopředsedkyně: Hana Kovaříková Zástupce slovenských krajanů. Eduard Smieško Kontakt: email: saudikrajani@gmail.com, mobil: 00966 553201181 InternetovÁ strÁnka: www.mamlaka.unas.cz
×
×
  • Create New...