Přejít na obsah
redakce

Masaryk Tomáš Garrigue

Recommended Posts

Masaryk Tomáš Garrigue

7.3.1850 - 14.9.1937

První čs. prezident a nejvýznamnější osobnost našich moderních dějin se narodil v Hodoníně jako syn kočího na tamnějším císařském velkostatku. Vystudoval gymnázia v Brně a ve Vídni, kde absolvoval i filozofickou fakultu. Ve Vídni začal jako docent i svou dráhu vysokoškolského učitele, ale již roku 1882 přešel do Prahy jako profesor filosofie a sociologie na nově otevřenou českou univerzitu. Zapojil se záhy do veřejného života a proslul svým nekonformním vystupováním proti českému maloměšťáctví a pseudovlastenectví. Organizoval velké střetnutí o historickou pravdu, známé jako "boj o rukopisy", které mu získalo učenecký věhlas, i když byl často velmi ostře napadán. Ještě větší zápas svedl na přelomu století v tzv. hilsneriádě, kdy se postavil proti pověře o židovské rituální vraždě. V posledních desetiletích 19. století napsal řadu významných filozofických spisů, v nichž se zabýval především smyslem českých dějin. V řadě publikací (Jan Hus, Karel Havlíček, Česká otázka aj.) dokazoval, že základem českého národního obrození byla reformační tradice. Zabýval se společenskou problematikou a ve své Sociální otázce podrobil kritice marxistické učení. Ve filosofii propagoval především problematiku demokracie a humanity, kterou spojoval se svým netradičním křesťanským světovým názorem. Mimořádnou roli hrála v jeho učení otázka morálky, kterou prosazoval nejen v teorii, ale i ve svém osobním životě a v politice. Byl zakladatelem tzv. politického realismu, s nímž vstoupil na kolbiště společenských zápasů na přelomu 19. a 20. století. Jako poslanec rakouské říšské rady svedl velká střetnutí se svými protivníky votázkách víry a svobody svědomí, jimiž odsuzoval nadvládu římsko-katolické církve ve školství a kultuře. Odhaloval také řadu nešvarů rakouské zahraniční politiky a získal kredit nesmlouvavého kritika postoje vlády k jihoslovanským národům. Po vypuknutí první světové války odešel do emigrace, aby zde zahájil zahraniční akci, která vedla ke vzniku samostatného Československa. Zasloužil se o založení naší zahraniční armády - legií a za pomoci dalších spolupracovníků v čele s M.R. Štefánikem a dr. E. Benešem prosadil uznání nového státu mocnostmi Dohody. Po vzniku ČSR byl zvolen prezidentem republiky a v této funkci zůstal až do své abdikace v prosinci 1935. Získal obrovské uznání jak u národů doma, tak i v zahraničí. Po celé období svého úřadu prosazoval a hájil demokracii, snažil se o zabezpečení nového státu spojenectvím s vítěznými státy Dohody a podporoval úsilí ministra zahraničí Beneše, kterého doporučil a prosadil jako svého nástupce. I po své smrti zůstal symbolem nové české státnosti a demokratického uspořádání společnosti. Jeho památka byla hanobena nacistickými okupanty za druhé světové války a znovu po únoru 1948, kdy se osobnost prvního čs. prezidenta jevila jako symbol buržoazní republiky a předmnichovské demokracie. Stejně jako za svého života i po smrti měl a má množství obdivovatelů, ale také odpůrců nejrůznější politické provenience.

post-2-1261909476,52_thumb.jpg

post-2-1261909477,6_thumb.jpg

post-2-1261909478,63_thumb.jpg

post-2-1261909479,81_thumb.jpg

post-2-1261909480,92_thumb.jpg

post-2-1261909482_thumb.jpg

post-2-1261909483,24_thumb.jpg

post-2-1261909485,08_thumb.jpg

post-2-1261909486,54_thumb.jpg

post-2-1261909487,95_thumb.jpg

post-2-1261909535,61_thumb.jpg

post-2-1261909536,61_thumb.jpg

post-2-1261909537,6_thumb.jpg

post-2-1261909538,84_thumb.jpg

post-2-1261909539,91_thumb.jpg

post-2-1261909540,98_thumb.jpg

Sdílet tento příspěvek


Odkaz na příspěvek
Sdílet na ostatní stránky

  • Podobné příspěvky

    • Od redakce
      Neumann Nepomuk Jan
      28.3.1811 - 5.1.1860

      Narodil se v Prachaticích na Šumavě jako syn německého otce a české matky. Studoval v Praze a v Českých Budějovicích a i když k jeho zájmům patřily jazyky, botanika a astronomie, rozhodl se pro duchovní dráhu. Protože pro množství kléru nemohl ve své diecézi dosáhnout kněžského svěcení, odešel do USA a v roce 1836 byl v New Yorku vysvěcen na kněze. Několik let působil mezi německými přistěhovalci a v roce 1840 vstoupil do řádu redemptoristů. Pro své vynikající pastorální působení byl v roce 1852 jmenován biskupem ve Filadelfii. Za svého působení založil více něž osmdesát kostelů a přes sto škol, známým se stal svým neúnavným cestováním po svěřené diecézi. V roce 1977 byl papežem Pavlem VI. prohlášen za svatého.
×