Přejít na obsah
redakce

Kontakty na krajanské spolky, společnosti a instituce

Recommended Posts

Pokud chcete odpovídat, musíte se přihlásit nebo si vytvořit účet.

Pouze registrovaní uživatelé mohou odpovídat

Vytvořit účet

Vytvořte si nový účet. Je to snadné!

Vytvořit nový účet

Přihlásit se

Máte již účet? Zde se přihlašte.

Přihlásit se

  • Podobné příspěvky

    • Od redakce
      Metoděj
      asi 815 - 6.4.855

      Pocházel ze Soluně (řec. Thessaloniké), vystudoval práva a začal pracovat ve státních službách. Poté pobýval nějakou dobu v klášteře a později podnikl spolu s mladším bratren Konstantinem misijní cestu k Chazarům žijícím kolem dolní Volhy. Poté, když papež odmítl žádost velkomoravského knížete Rastislava o vyslání učitelů křesťanství z Říma na Velkou Moravu, obrátil se Rastislav se stejnou žádostí do Byzance. Byzantský císař Michal III. jeho žádosti vyhověl a vyslal na Velkou Moravu v roce 863 soluňské bratry. Jejich úkolem bylo vychovat domácí moravské duchovenstvo jako předpoklad pro církevní samostatnost Velké Moravy a vyložit lidu ve srozumitelném jazyce křesťanskou věrouku. Proto oba bratři kázali a vyučovali staroslověnsky a pro tyto potřeby sestavil Konstantin i vhodné písmo, tzv. hlaholici. V roce 867 bylo třeba vyřešit některé církevně právní otázky a vysvětit kandidáty kněžství. Proto se oba bratři i se svými učedníky odebrali do Říma. Papež Hadrián II. schválil slovanskou liturgii, dal souhlas s vysvěcením žáků a po Konstantinově smrti roku 869 ustanovil Metoděje arcibiskupem sirmijským a misijním biskupem pro Slovany s posláním vybudovat církevní provincii na východ od provincie salcburské. Při zpáteční cestě na Velkou Moravu byl Metoděj zajat a vězněn v jednom ze švábských klášterů. Teprve v roce 873 byl na zásah papeže Jana VIII. propuštěn ze zajetí, ale součsně došlo nejen k zákazu používání staroslověnského jazyka při bohoslužbách na Velké Moravě, ale i k neshodám mezi Metodějem a Rastislavovým nástupcem na Velké Moravě Svatoplukem. Proto podnikl Metoděj novou cestu do Říma, obhájil své učení a papež roku 880 bulou Industriae tuae (Péči tvé) slovanskou liturgii opět potvrdil. Zároveň zřídil na Moravě arcidiecézi v čele s Metodějem jako metropolitou a dal mu i dva světící biskupy (jedním z nich byl Wiching). Současně převzala papežská kurie Velkou Moravu pod svou přímou ochranu. Po svém návratu na Velkou Moravu pokřtil Metoděj mj. i českého knížete Bořivoje a jeho manželku Ludmilu, dokončil překlad bible, započatý Konstantinem a přeložil i další texty, snad i právní spis Nomokánon. Pro neshody s Wichingem určil svým nástupcem Gorazda. Po Metodějově smrti byl přesto správou diecéze pověřen nitranský biskup Wiching, zatímco Metodějovi žáci byli uvězněni a později vyhnáni. Spory mezi zastánci latinské a slovanské liturgie skončily vítězstvím stoupenců latinského obřadu. V roce 1981 byli Konstantin a Metoděj spolu se sv. Benediktem vyhlášeni patrony Evropy.
    • Od redakce
      Kordač František
      11.1.1852 - 26.4.1934

      Cesta tohoto muže na pražský arcibiskupský stolec vedla z rodných Seletic na Nymbursku na teologická a filozofická studia v Římě a potom přes kaplanství v Liberci na kněžský seminář v Litoměřicích a v roce 1905 na místo profesora teologické fakulty v Praze. Po vzniku ČSR se angažoval v lidové straně, ale již v roce 1919 byl zvolen pražským arcibiskupem a primasem. Stál v čele katolické církve v Čechách v těžké době poválečného odklonu obyvatel od náboženství a poměrně napjatého vztahu čs. vlády a Vatikánu. Byl znám jako velmi skromný člověk. Spíše z tohoto důvodu se dostal do rozporu s papežským nunciem a v roce 1931 se arcibiskupského úřadu vzdal. Po celou dobu funkce hájil všechna církevní dogmata, ale respektoval i české národní zájmy.
    • Od redakce
      Konstantin
      asi 827 - 14.2.869

      Pocházel ze Soluně (řec. Thessaloniké), jeho otec byl zástupcem tamějšího stratéga (správce), dosazený Byzancí. Vystudoval císařskou dvorskou univerzitu v Konstantinopoli a oblíbil si zejména filozofii - proto byl někdy nazýván Konstantin - Filozof. Získal nižší kněžské svěcení a nějakou dobu strávil v klášteře. Spolu s bratrem Metodějem podnikl misijní cestu k Chazarům, při níž nalezl údajně hrob sv. Klimenta. V roce 863 byli oba bratři vysláni na Velkou Moravu. Cílem jejich mise bylo vyložit lidu ve srozumitelném jazyce křesťanskou věrouku a vychovat domácí moravské duchovenstvo jako předpoklad pro církevní samostatnost Velké Moravy. Na cestu se oba důkladně připravili. Konstantin sestavil pro potřeby písemnictví zvláštní písmo - hlaholici a přeložil část bohoslužebných knih a textů (evangelia, Proglas, začal překládat i celou bibli). Po příchodu na Velkou Moravu oba bratři hlásali evangelium, vyučovali a připravovali kandidáty kněžství. Protože bylo zapotřebí vyřešit některé církevně právní otázky a vysvětit moravské duchovní, odebrali se se svými žáky v roce 867 do Říma. Konstantin ovšem v Římě onemocněl, vstoupil do kláštera a přijal jméno Cyril. V Římě v témže roce zemřel a byl pohřben v bazilice San Clemente. Zprávy o jeho životě přinášejí tzv. Panonské legendy, tj. Život Konstantina a Život Metoděje, které vznikly později v byzantském prostředí. Konstantin byl prohlášen za svatého a v roce 1981 vyhlášen spolu s Metodějem a sv. Benediktem patronem Evropy.
    • Od redakce
      Kašpar Karel
      16.5.1870 - 21.4.1941

      Narodil se v učitelské rodině v Mirošově u Rokycan, vystudoval teologii, filozofii a práva v Římě. Po návratu do Čech působil v duchovní správě a od roku 1907 jako kanovník svatovítské kapituly v Praze. V roce 1920 se stal světícím biskupem v Praze, ale za krátkou dobu byl vybrán za biskupa v Hradci Králové, odkud se vrátil v roce 1931 na arcibiskupský stolec do Prahy. Nahradil tehdy odstoupivšího arcibiskupa F. Kordače. Kašpar byl prvním českým církevním hodnostářem nešlechtického původu, který byl jmenován kardinálem (1935). Patřil v době ohrožení republiky k vlastenecky smýšlejícím katolickým církevním představitelům. Po jeho smrti nebyl jmenován nový pražský arcibiskup až do roku 1946.
    • Od redakce
      Jan z Jenštejna
      1349 - 17.6.1400

      V pořadí třetí pražský arcibiskup nastoupil na stolec roku 1379 po rezignaci svého strýce Jana Očka z Vlašimi. Předtím vystudoval teologii v Praze a na univerzitách v Itálii a Francii, od roku 1376 byl biskupem v Míšni. Vedle arcibiskupského úřadu byl v letech 1380 - 1384 kancléřem Václava IV. Jejich počáteční přátelský vztah se postupem doby změnil v nevraživost a vyústil v otevřené nepřátelství. K prvnímu vážnému konfliktu došlo v době tzv. církevního schizmatu, v němž arcibiskup stál důsledně na straně římského papeže Urbana VI., zatímco král zaujal vyčkávací postoj a podporoval spíše papeže v Avignonu. K novému konfliktu došlo roku 1393. Tehdy arcibiskup zhatil prostřednictvím svého generálního vikáře Johánka z Pomuku úmysl Václava IV. o přeměnu benediktýnského opatství v Kladrubech v samostatnou diecézi. Poté, když byl generální vikář umučen a vhozen v pytli do Vltavy, opustil Jan z Jenštejna tajně zemi a dožadoval se marně spravedlnosti u papeže. Po návratu zpět bylo jeho postavení neudržitelné. Král mu zkonfiskoval statky a roku 1396 byl Jan z Jenštejna nucen vzdát se svého úřadu. Zemřel v zapomnění v Římě.
×