Blog

Featured Entries

  • Facebook stránka naší země

    By redakce

    S rozšířením facebooku, který se stal součástí života asi většiny z nás, jsme se rozhodli věnovat každé zemi světa vlastní facebookovou stránku, která se může stát dobrým pomocníkem v našem životě v zahraničí. Stačí se stát jejím fanouškem a rázem se tak propojit s ostatními krajany v dané zemi. Přes facebookovou stránku naší konkrétní země můžeme poznávat nové kamarády, radit si i sledovat nebo plánovat dění v místní československé komunitě. Na rozdíl od ostatních facebookových stránek jsou tyto dále napojeny na své mateřské Čechoslováky.com, odkud se do nich automaticky promítají novinky diskusních fór, kalendáře akcí i inzerátů konkrétní země. V seznamu níže naleznete země, pro které jsme již facebookové stránky vytvořili a postupně jej budeme rozšiřovat i o další státy a významná města. Budete-li chtít, zaleťte se podívat na Mauritius, kde žije naše milá Sawmy nebo do Bahrajnu, kde se chystáme na koncert Andrea Bocelli. Afrika Alžírsko Egypt Keňa Libye Mauritius Seychely Súdán Tunisko Zimbabwe Asie Ázerbajdžán Čína Filipíny Indie Indonésie Japonsko Kazachstán Mongolsko Singapur Thajsko Turecko Vietnam Austrálie a Oceánie Austrálie Nový Zéland Blízký Východ Bahrajn Irák írán Izrael Jordánsko Kuvajt Katar Libanon Omán Saúdská Arábie Spojené arabské emiráty Sýrie Evropa Belgie Bosna a Hercegovina Bulharsko Černá Hora Dánsko Estonsko Finsko Francie Chorvatsko Irsko Island Itálie Kypr Lichtenštejnsko Litva Lotyšsko Lucembursko Maďarsko Makedonie Malta Moldavsko Monako Německo Nizozemsko Norsko Polsko Portugalsko Rakousko Rumunsko Rusko Řecko San Marino Slovensko Slovinsko Srbsko Španělsko Švédsko Švýcarsko Ukrajina Velká Británie Jižní Amerika Argentina Brazílie Chile Peru Střední Amerika Guatemala Kuba Severní Amerika Kanada Mexiko Spojené státy americké Budeme rádi, když Vám facebookové stránky pomohou ve Vašem životě v cizí zemi a služba pro Vás bude užitečná. Hodně štěstí!
    • 0 comments
    • 2,471 views

Our community blogs

    • 0
      entries
    • 0
      comments
    • 322
      views

    No blog entries yet

  1. Začnu citací ze včerejšího článku, zveřejněného na serveru Idnes.cz, pojednávajícího o zamýšlené Evropské bankovní unii:

    Za ztráty problémových evropských bank by mohli více zodpovídat i věřitelé. Přeje si to Brusel, který navrhl, aby regulátoři bankovního trhu měli větší pravomoci. Cílem je i to, aby do záchrany bank nebyly tolik zapojeny peníze daňových poplatníků. O návrzích budou jednat země unie a europoslanci.

    Ke krytí ztrát problémových ústavů by mohli regulátoři víc tlačit i věřitele bank, předpokládá návrh Evropské komise. Věřiteli myslí komise investory do dluhopisů a ty, kteří bankám půjčili. „Dnešní návrh je důležitým krokem směrem k bankovní unii v EU a na základě něho bude bankovní sektor zodpovědnější,“ prohlásil šéf komise José Barroso.

    Kvůli financování krizových situací v bankovním sektoru bude podle návrhů každý členský stát muset mít jakýsi záchranný bankovní fond. Do něj by měly přispívat banky podle svých finančních závazků a rizikového profilu. Materiály komise hovoří o příspěvku ve výši nejméně jednoho procenta z vkladů, a to po dobu deseti let.

    Česká bankovní asociace se k myšlence vytváření dalšího „záchranného fondu“ staví skepticky. „Stala by se z toho další nákladová položka pro banky a zátěž pro klienty, což by mohlo jít proti zájmům ekonomického oživení,“ řekl výkonný ředitel ČBA Pavel Štěpánek.

    Konec citace.

    Na počátku devadesátých let minulého století u nás začaly vznikat soukromé banky jako houby po dešti. Mnozí jejich zakladatelé neměli pohříchu valné zkušenosti s vedením banky a ani legislativa nebyla na tuto situaci řádně připravená. Přičteme-li k tomu fakt, že u některých z těchto bank došlo k vytunelování, nelze se divit, že mnohé z nich poměrně rychle zkrachovaly. Na tuto nedobrou situaci zareagovala Česká národní banka tím, že prosadila celou řadu potřebných zákonů a vybudovala účinný dohled nad finančním trhem, který neustále zdokonaluje a přizpůsobuje aktuální domácí i mezinárodní situaci. Díky těmto krokům máme v současné době, troufám si říci, jeden z nejstabilnějších bankovních sektorů na světě. Jedním z pilířů této stability je například Fond pojištění vkladů, který vytváří finanční rezervy z příspěvků bank a poboček zahraničních bank, které by byly použity pro výplatu vkladů v případě krachu některé banky z důvodu její nesolventnosti.

    Nelze se tedy divit rezervovanému postoji České bankovní asociace a pana premiéra Petra Nečase (z rozhovoru ve včerejších Událostech na ČT24) k myšlence na vytvoření Evropské bankovní unie. Nerad bych se mýlil, ale nedivil bych se, kdyby bankovní rada ČNB zaujala k této myšlence podobný postoj.

    Závěrem si dovolím připojit svůj soukromý názor. Nevidím nejmenší důvod, proč by se měly být české banky nuceny podílet na sanaci cizích bank, krachujících v důsledku špatného hospodaření či nestabilního bankovního sektoru toho kterého státu Evropské unie.

    Zdroje:

    Odkaz na citovaný článek

    Česká národní banka

  2. S rozšířením facebooku, který se stal součástí života asi většiny z nás, jsme se rozhodli věnovat každé zemi světa vlastní facebookovou stránku, která se může stát dobrým pomocníkem v našem životě v zahraničí. Stačí se stát jejím fanouškem a rázem se tak propojit s ostatními krajany v dané zemi.

    Přes facebookovou stránku naší konkrétní země můžeme poznávat nové kamarády, radit si i sledovat nebo plánovat dění v místní československé komunitě. Na rozdíl od ostatních facebookových stránek jsou tyto dále napojeny na své mateřské Čechoslováky.com, odkud se do nich automaticky promítají novinky diskusních fór, kalendáře akcí i inzerátů konkrétní země.

    Mauritius.pngSaudskaarabie.pngJaponsko.pngNovyZeland.png

    V seznamu níže naleznete země, pro které jsme již facebookové stránky vytvořili a postupně jej budeme rozšiřovat i o další státy a významná města. Budete-li chtít, zaleťte se podívat na Mauritius, kde žije naše milá Sawmy nebo do Bahrajnu, kde se chystáme na koncert Andrea Bocelli. :)

    Afrika

    Alžírsko Egypt Keňa Libye Mauritius Seychely Súdán Tunisko Zimbabwe

    Asie

    Ázerbajdžán Čína Filipíny Indie Indonésie Japonsko Kazachstán Mongolsko Singapur Thajsko Turecko Vietnam

    Austrálie a Oceánie

    Austrálie Nový Zéland

    Blízký Východ

    Bahrajn Irák írán Izrael Jordánsko Kuvajt Katar Libanon Omán Saúdská Arábie Spojené arabské emiráty Sýrie

    Evropa

    Belgie Bosna a Hercegovina Bulharsko Černá Hora Dánsko Estonsko Finsko Francie Chorvatsko Irsko Island Itálie Kypr Lichtenštejnsko Litva Lotyšsko Lucembursko Maďarsko Makedonie Malta Moldavsko Monako Německo Nizozemsko Norsko Polsko Portugalsko Rakousko Rumunsko Rusko Řecko San Marino Slovensko Slovinsko Srbsko Španělsko Švédsko Švýcarsko Ukrajina Velká Británie

    Jižní Amerika

    Argentina Brazílie Chile Peru

    Střední Amerika

    Guatemala Kuba

    Severní Amerika

    Kanada Mexiko Spojené státy americké

    Budeme rádi, když Vám facebookové stránky pomohou ve Vašem životě v cizí zemi a služba pro Vás bude užitečná.

    Hodně štěstí!

  3. Tohle téma mě v životě nezajímalo. Až dokud se začalo týkat mě. Pak jsem ale zjistila, že v něm jedou snad úplně všichni ostatní. Udivilo mě, kolik lidí cizí těhotenství bere zcela osobně a dává vám dobře míněné rady, které ale často hraničí s kategorickým imperativem. Těch rad je moc, liší se a dokonce si odporují. Zvlášť když během těch devíti měsíců projdete několika různými kulturami. Na hodnotě nového života se ale shodnou všechny, a to podle mě vysvětluje tu urputnost, se kterou si každý osobuje právo prosadit svůj zaručený recept. Ale abych byla upřímná, taky si vzpomínám, jak mě jednou vyvedla z míry moje syrská známá Lamia, kterou jsme byli navštívit v porodnici, a Lamia nad nevinnou tváří své třídenní dcery prohlásila, že autosedačku samozřejmě nekoupili, protože novorozeňata nemají pevnou páteř a fixace v autosedačce škodí, jestli jsem snad o tom v životě neslyšela nebo co. No neslyšela, zato jsem slyšela, ze proletět předním sklem je životu nebezpečné i pro dospělého. Mám stále v živé paměti, kolik úsilí mě tehdy stálo ovládnout se a nekazit sváteční náladu dohadováním o bezpečnostních opatřeních. Je třeba říct, že malá Nirín i bez autosedačky na cestě z porodnice, hamdullilah, prospívá dobře.

    Zajímavé je, že asi všichni a všude trpí na pověry, že pohlaví dítěte se dá vyčíst ze vzhledu matky, tvaru břicha nebo jejích neobvyklých chutí. Řekli mi, že se nám narodí chlapec, protože vypadám lépe než dřív nebo taky proto, že jsem zrovna vypadala unaveně. Řekli mi, že když břicho trčí dopředu, bude to kluk, a jiní zase, že ze stejného důvodu to nemůže být nic jiného než děvče. Chuť na sladké taky znamená ženské pohlaví, protože kluk by chtěl maso, ale jiné totéž připisovali línému chlapci, který chce snadno a hodně růst. Těch názorů bylo tolik, a všechny zaručené, že opravdu nemůžu říct, kde mají jakou tradici. Měla jsem z toho ale dojem, že tyhle babské povídačky se můžou různit i v rámci horního a dolního konce jedné obce, nezáleží, jestli je to v Indii nebo u nás. Společné mají jedno, hluboké kořeny. Vcelku úspěšně jsem se ale s neutrálním úsměvem proklestila touhletou džunglí zaručených pravd, než sonografie udělala v téhle otázce jednou provždy jasno. (No... musím sebekriticky uznat, že se mi na čas podařilo podlehnout sugestivnímu bludu, že i když lékaři pohlaví určit neumí, matka to „prostě ví“. Jsem důkazem toho, že matka, stejně jako kdokoli jiný, neví nic. Ale zase to možná potvrzuje další oblíbené tvrzení, že v těhotenství žena zhloupne. Neumím si totiž představit, že bych jindy dokázala uvěřit takovému esoterickému nesmyslu. )

    Jak šly týdny a měsíce, začínala jsem mít dojem, že ztrácím společenský respekt a moje názory váhu. Do jednoho ucha mi moje bahrajnská lékařka šeptala, že v mém věku je vyšetření plodové vody zbytečné a nepřiměřeně riskantní a do druhého čeští kamarádi troubili, že právě v mém věku musím být zodpovědná a tuhle proceduru podstoupit. Zatímco mě na jedné straně vyprovázeli s radou, že zárukou spokojeného porodu je spinální analgezie, na druhé mě vítali s tím, že přeci nechci riskovat své zdraví, vždycky to všichni zvládli a že když si neulovím svého bobříka bolesti, přijdu o část zážitku. (Mám ten dojem, že by mi to ani tak moc nevadilo.) Kolik že těch bitev bylo? Zápas o sedačku na předním sedadle, jízdu na kole, utkání s popírači státem regulovaného očkování, mač mezi bojovníky za domácí porody a jejich odpůrci, mezi uživateli látkových a jednorázových plen, mezi alternativními trendy a konzervativci, které každá neobvyklá novinka nadzvedne ze židle. Myslím, že z odpůrců a zastánců obřízky bych dokázala sestavit nepřátelská vojska, krveprolití téměř zaručeno.

    Dítě by rozhodně mělo spát ve vlastní postýlce, ale blízko matky..., dítě by rozhodně mělo cítit zájem rodičů a mít šanci sdílet jejich tělesnou blízkost, nikdy ho nenechejte plakat..., dítě by rozhodně mělo hned spát samostatně a matka přicházet pouze na kojení, trocha nevyslyšeného pláče neškodí...!!! Nějakou dobu jsem si z toho dělala hlavu, ale teď už jsem si jistá, že si to rozhodně rozhodnu sama. Všeho moc škodí, i dobré vůle, lidové moudrosti a nezištných rad. Lidé jsme různí a pravd nepočítaně. Bojujme za svou, ale hlídejme sílu použité munice, ať má každý šanci s důvěrou a sebeúctou naslouchat i svým vlastním myšlenkám.

    PS: Když jsem poprvé vyrazila s kočárkem do ulic, pozorovala jsem, že kdekoho zajímá, koho to vezu. Dokonce i kolemjdoucí, které vůbec neznám, nakukují pod boudu a nešetří chválou. Ale najednou slyším: „Nemá tu čepičku moc na stranu? Dneska to fouká... Ňuňuňu, něco tam bouchlo do plínek, měla byste ho, maminko, přebalit... Leží moc na stranu, za našich časů jsme tam dávali plínku...“ Zatnula jsem zuby a pokračovala v jízdě. Po návratu domů mělo novorozeně od stěny na kočárku na čele vytlačený červená flek. Tak jo, tu plínku mu tam dám.

    • 0
      entries
    • 0
      comments
    • 557
      views

    No blog entries yet

    • 0
      entries
    • 0
      comments
    • 299
      views

    No blog entries yet

    • 0
      entries
    • 0
      comments
    • 54
      views

    No blog entries yet