Přejít na obsah
  • příspěvků
    9
  • komentářů
    9
  • zobrazení
    23 228

Rasismus

Alena Tabet

1 386 zobrazení

Oblíbené aerolinky  

6 hlasů

  1. 1. Jaké aerolinky volíte pro cestu domů nejraději?

    • British Airlines
      0
    • Lufthansa
      2
    • KLM
      1
    • Turkish Airlines
      1
    • Gulf Air
      0
    • Emirates
      2
    • jiné
      0

  • Prosím přihlašte se nebo zaregistrujte, abyste mohl hlasovat v této anketě .

Rasismus (soubor trapných příhod)

„...a hlavně mi přiveďte nějaké slušné nájemníky. Araby neberu. Žádné Egypťany nebo Jordánce, ti by mi to zdemolovali. Indy a Pákistánce taky ne, to jejich vaření páchne. Abyste rozuměla, já nejsem rasista, ale mám svoje zkušenosti.“ Kdybych něco podobného slyšela v Evropě, tak snad zavolám do televize, ale za těch pár let v realitní agentuře v Perském zálivu už jsem podobný proslov slyšela tolikrát... „Pan domácí“ (Bahrajnec – své krajany z kategorie možných nájemníků vyřadil jako první) si postavil nový věžák, zařídil ho, podle vlastních slov, luxusním nábytkem a tak nějak podlehl dojmu, že vytvořil světové unikum, na které by se nejlíp ani sahat nemělo. Káva, kterou mi jeho sekretářka uvařila, nechutnala špatně, a tak jsem s kofeinem spolykala i všechny případné výhrady.

„Američani, Evropani, to jsou dobří lidi. Ale jenom páry, na nějaké hlučné večírky – to svobodní muži dělají – nejsme zvědaví. Žádné děti, poničily by nábytek. Samozřejmě ne zvířata. Taky studenty nechci, dělají binec. Vím, co jsme zamlada vyváděli my. Zásadně nekuřáky...“ Když jsem si tak v duchu probrala, kteří z mých klientů by touhle úzkou branou prošli, nezbyl – samozřejmě – skoro nikdo.

„Nejsem rasista, ale...“, „nechci nevšeobecňovat, ale...“, „...mám svoje zkušenosti“. Tady v Bahrajnu jmenovanými a podobnými předsudky spousta lidí. Možná je to u nás taky tak, ale tady se za ně lidé jaksi nestydí. Tyhle výroky většinou rámují žoviálnosti typu „mezi námi“, „abych byl upřímný“ atp. Po nich následuje něco politicky nekorektního, na Západě napadnutelného, zde tak nějak tolerovaného. (Dosavadním vrcholem trapnosti bylo, když jsem jednomu snědému Britovi jménem Mohamed, viceprezidentovi banky, předváděla byt v jiné „luxusní“ budově. Zatímco jásal nad jacuzzi v koupelně, správkyně domu mi v ložnici polohlasně s výčitkou sdělila: „Vždyť není bílej. To nepůjde.“ A taky to nešlo. Byt mu nedali. Viceprezident to vzal na vědomí, urazil se...a tím to skončilo.)

Původně jsem předpokládala, že spolužitím s jinými národy a kulturními skupinami vzniká větší tolerance. Teď už vím, že to tak není. Jak je vidět, mít s něčím zkušenost ještě nutně neznamená být napřed ve vývoji. Taky je třeba s tou zkušeností dobře naložit.

Když jedete londýnským metrem, v jednom vagonu potkáte zástupce všech možných ras. Proto mě zarazila reakce starého pána, u kterého jsem chvíli pracovala ve Walesu, když jsem se ho zeptala, jestli u nás můžou přespat moji známí. Žádala jsem ho dvakrát a v obou případech následovalo totéž zvolání: „Tvoji kamarádi jsou moji kamarádi!“ A pak John ztišil hlas. „Ale nejsou to černoši, že ne? To by se mi nelíbilo.“V Čechách jsme ještě žádný pořádný nápor přistěhovalců nezažili a předsudečné debaty o povaze jednotlivých národů nejsou na denním pořádku. Ale i na tom málu, co máme, pracujeme vcelku se zdarem. Romové jsou příživníci, Ukrajinci nás připravují o práci, Slováci zabírají místo na vysokých školách. Nevím, co špatného dělají Vietnamci a Číňani, ale možná je to jenom moje neinformovanost. Ostatní necháváme napokoji, protože o nich moc nevíme. Čas ukáže, jak my zvládneme mísení kultur a národů, které dříve či později dorazí i k nám.

PS1: A na závěr ještě jednu příhodu. Máme příbuzného, který vyrůstá v Texasu. Loni o prázdninách mi povyprávěl spoustu historek o tom, co zažili s Kylem a Alexem. Jednou jsme ho pak šli vyzvednout z hodiny karate a jak se ukázalo, mezi čekajícími rodiči byly i maminky obou chlapců. Jedna měla mezi obočím třetí oko a druhá vypadala jako mladší sestra Tiny Turner. Všechno jsem o těch kamarádech věděla, ale nikdy se neprobíralo, jakou „mají barvu“.

Potěšilo mě to. Těžko učit starého psa nové kousky, ale aspoň že ty děti dokážou správně vyhodnotit, co je na člověku důležité. Když budou naše děti vyrůstat ve smíšené společnosti vychovávány k vzájemné úctě, bude líp.

PS2: Letos v létě náš malý Američan prohlásil, že Asiati jsou zlí a s nimi on se nebaví. Němci jsou fašisti a nejhorší ze všechno jsou Mexičani, protože jsou to nelegální imigranti a ujídají z mísy těm, kteří poctivě pracují. Dobří jsou leda Číňani, protože od nich m všechny hračky. Doba bezelstného dětsví minula. V jedenácti letech je z něj další starý pes. Tak nevím.

 

Původně pro www.blog.idnes.cz.



0 komentářů


Recommended Comments

Neexistují žádné komentáře

Pokud chcete odpovídat, musíte se přihlásit nebo si vytvořit účet.

Pouze registrovaní uživatelé mohou odpovídat

Vytvořit účet

Vytvořte si nový účet. Je to snadné!

Vytvořit nový účet

Přihlásit se

Máte již účet? Zde se přihlašte.

Přihlásit se

×