Přejít na obsah
  • příspěvků
    9
  • komentářů
    9
  • zobrazení
    24 018

Odkud jsi?

Alena Tabet

1 179 zobrazení

Oblíbené aerolinky  

6 hlasů

  1. 1. Jaké aerolinky volíte pro cestu domů nejraději?

    • British Airlines
      0
    • Lufthansa
      2
    • KLM
      1
    • Turkish Airlines
      1
    • Gulf Air
      0
    • Emirates
      2
    • jiné
      0

  • Prosím přihlašte se nebo zaregistrujte, abyste mohl hlasovat v této anketě .

Odkud jsi?

V Bahrajnu je něco kolem milionu obyvatel. Tři čtvrtiny tvoří místní a tu poslední my, celosvětová směs. Není proto nic divného, že při běžném seznamovacím obřadu po větě Jak se jmenuješ? okamžitě následuje Odkud jsi?

Asi se shodneme v tom, že domov je každému, ať už víc nebo míň, drahý a že jsme na místa, odkud pocházíme, hrdí. Nepamatuju se, že bych se kdy zamotala do nějaké pranice, ale za vlast a rodinu bych asi byla ochotná se bít. Jenom si představím, jak někdo prohlásí třeba: Kroměříž je trapná díra, a už mi ruka cuká. Jsem si jistá, že s láskou na svůj domov vzpomínají i ti, co se narodili uprostřed pouště nebo sněžných plání, protože znají důvěrná tajemství těch míst, která nám, cizím, zůstanou navždy skryta. Tak i já jsem pyšná na svoje rodné město, ačkoli za hranicemi České republiky o něm nikdo neslyšel, a jsem pyšná na to, že jsem Česka, i když v mezinárodním dění nehrajeme velkou roli a přestože mimo Evropany nás nikdo pořádně nezná.

Už pár let na našem malém ostrově pracuju jako realitní agentka. Neustále potkávám nové a nové lidi a asi tak třikrát týdně slyším větu: Vy jste určitě Ruska! Padesátkrát jsem na tuhle záměnu reagovala mile a s poklidem jsem opravila klientův omyl. Ne, já pocházím z České republiky. (V mnoha případech následoval nejistý úsměv a změna tématu.) Kulatá tvář, světlá pleť a ostře vyslovované r, zdá se, jasně určují diagnozu Rus/Ruska. Znamená to, že jiní Slované než Rusové nemají v povědomí lidstva místo? Copak by Pákistánce potěšilo, kdybyste se ho ptali, jestli je z Indie? Copak Íránce neuráží, že je kdekdo běžně považuje za další z mnoha arabských národů? Musím přiznat, že mi ta záměna začala být protivná, zvlášť když se mi párkrát klienti snažiil předvést svůj ostrovtip. Naposledy na mně jeden blízkovýchodní obchodník vyššího věku najednou uprostřed prohlídky domu lišácky zamrkal a pronesl něco jako: Zdravstvujtě! Ach jo, a že zrovna to Rusko!

A tak jsem se rozhodla, že po jedenapadesáté to bude jinak. Za změnu a pokrok je třeba bojovat a slávu našeho národa hlásat. Moji klienti už se asi zpátky do školy nevrátí, a tak nástrojem osvěty budu já. Jsme národ malý, ale hrdý!

Příležitost realizovat novou strategii na sebe nenechala dlouho čekat. Téhož dne k večeru jsem v jednom hezkém bytě s výhledem na moře vítaladalšího klienta. Na poslední chvíli mi ho přehrála kolegyně, takže jsem ani nevěděla o něm neměla žádné detaily. Slunce šlo k západu, venku bylo už teplo, ale ne vedro, a pan klient se dostavil v úpravném obleku a vynikající náladě, se širokým úsměvem. Spustila jsem svoji realitní píseň o tom, že tento byt je dvoupokojový, s terasou, právě zařízený novým nábytkem, takže vše je krásně čisté a bez nejmenší závady- a pak to přišlo. „Vy jste z Ruska, že ano?“

Přišla moje chvíle. Když mohlo lidstvo pochopit, že ne každý černoch, kterého potkáte na ulici, se narodil v rovníkové Africe, tak i my máme svoji šanci. „Ne, já jsem z České republiky. Víte, my máme s Ruskem špatné zkušenosti z nedávném historie. Ještě pořád je to trochu citlivé téma.“

Pánovi poněkud pohasl úsměv, ale nevzdával se. „Víte, ten váš přízvuk a to jméno taky máte, jako byste byla z Ruska!“

„Můj rodný jazyk je čeština. Patří do stejné skupiny jako ruština, to ano. Nás, Slovanů, je hodně. Třeba Poláci, Ukrajinci, Slovinci nebo Chorvati.“ A abych tomu nasadila korunu: „My ty rozdíly v přízvuku slyšíme, ale chápu, že pro cizince to všechno zní stejně.... Víte, moje jméno ryze české. Rodiče by nikdy nevybrali nic, co by znělo rusky. To by vypadalo, jakoby schvalovali ruskou invazi.“

Z úsměvu pána v dobrém obleku už nezbylo nic. Konečně jsme přešli k vlastní prohlídce bytu. Ukazovala jsem zájemci o pronájem cestu a přemýšlela o svém vítězství. Ubránila jsem naši národní identitu a zároveň pokazila zákazníkovu náladu. Udělala jsem sice něco pro zmoudření lidstva, ale když jsem člověku, aspoň o deset let staršímu než já, dávala svoji národopisnou lekci, cítila jsem se, kupodivu, lehce trapně. No nic, učení může i bolet, možná příště zmírním tón...a rozhodla jsem se, že jsem to vlastně provedla dobře.

Klient se zastavil v ložnici a dlouze si prohlížel vestavěné police a úložné prostory šatníku. Potom se ke mně posmutněle obrátil a hlasem prostým výčitky prohlásil: „Krásný byt, ale ne pro nás. Všechno se nám to sem nevejde. V Moskvě jsme ty skříně měli větší.“

Původně pro www.blog.idnes.cz.



0 komentářů


Recommended Comments

Neexistují žádné komentáře

Pokud chcete odpovídat, musíte se přihlásit nebo si vytvořit účet.

Pouze registrovaní uživatelé mohou odpovídat

Vytvořit účet

Vytvořte si nový účet. Je to snadné!

Vytvořit nový účet

Přihlásit se

Máte již účet? Zde se přihlašte.

Přihlásit se
×